Ostrý Roháč

Z rozcestí Pod Plačlivým nás čeká náročný výstup na Ostrý Roháč a pak ještě náročnější sestup z Ostrého Roháče....

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Rázcestie Pod Plačlivým (2075 m. n. m.)

Z rozcestí Pod Plačlivým pokračujeme dále po červené turistické značce. Nejprve projdeme sedlem, jehož nadmořská výška je pod 1800 metrů nad mořem a pak začneme stoupat na Ostrý Roháč. Výstup na Ostrý Roháč rozhodně není sranda a jedenkrát musíme použít k jištění řetězy. Oproti řetězům, které nás ale čekají na druhé straně vrcholu, tedy při sestupu, se nejedná o nijak náročnou exponovanou trasu. Tím nechci říct, že by trasa jištěná řetězem byla snadná, spíše ty další budou ještě horší.

Cestou na vrchol Ostrého Roháče se několikrát na několik minut zastavíme, protože dáváme přednost početným skupinkám lidí, kteří jdou v protisměru. Dovídáme se od nich, že jsou organizovaný zájezd a přijeli plným autobusem.

Ostrý Roháč (2088 m. n. m.)

Na Ostrý Roháč přicházíme po hodině a čtvrt chůze z rozcestí Pod Plačlivým. Dle rozcestníku měla cesta trvat jen hodinu. Navíc na vrcholu asi půl hodiny odpočíváme. Celá cesta je dost náročná a někteří z nás si uvědomují, hlavně tedy já, že na tom s fyzičkou nejsou tak dobře, jak si mysleli. Resp. jsou na tom ještě hůř, než si mysleli. Postupně nám taky docházejí zásoby vody, to je další věc, kterou jsme podcenili.

Volovec (2063 m. n. m.) z Ostrého Roháče

Obr. 1. Volovec (2063 m. n. m.) z Ostrého Roháče

Po zhruba půl hodinové přestávce se vydáváme dále. Začneme klesat z vrcholu a hned po pár metrech přichází řetěz. Asi by se po něm lezlo příjemněji nahoru, než dolů. Směrem dolů totiž není vidět kam šlápnout. Chůze po řetězu je pomalá. Pro posledního v sedmi členné skupině se vrcholová přestávka prodlouží na více než čtvrt hodinu.

Jirka a Honza na řetězech kousek pod vrcholem Ostrého Roháče

Obr. 2. Jirka a Honza na řetězech kousek pod vrcholem Ostrého Roháče

Poté co přejdeme na „normální“ cestu, která není jištěná řetězem a po které pár minut jdeme, přicházíme k dalšímu řetězu, který tentokrát jistí chůzi po skalnatém hřebenu.

Jamnické sedlo (1908 m. n. m.)

Nejpomalejším trvá sestup z Ostrého Roháče do Jamnického selda tři čtvrtě hodiny. Někteří, kteří zde byli dříve, se vydali k jednomu z Jamnických ples, které se nachází asi 300 metrů vzdušnou čarou nabrat zásoby vody. Ostatní využili čekání na Jamnickém sedle ke krátkému odpočinku.

Jamnická plesa při sestupu z Ostrého Roháče

Obr. 3. Jamnická plesa při sestupu z Ostrého Roháče

V Jamnickém sedle se k nám zprava připojuje modrá turistická značka vedoucí od Jamnických ples. Pokud by jsme se vydali tím směrem, pak Rázcestie Pod Hrubým Vrchom by bylo jednu a čtvrt hodiny chůze. Do Pribylky na autobus by jsme šli pět hodin.

Modrá turistická značka bude chvíli pokračovat s červenou turistickou značkou, po které jsme přišli. Společnou cestu budou mít na vrchol Volovec, který je dle rozcestníku tři čtvrtě hodiny chůze.

Zajímavá informace se týká cesty přes Ostrý Roháč a Plačlivé do Smutného sedla, tedy trasa přes dva náročné velikány, v opačném směru, než jsme šli. Ostrý Roháč by byl, dle rozcestníku tři čtvrtě hodiny chůze, vrchol Plačlivé jednu a tři čtvrtě hodiny, Smutné sedlo dvě a čtvrt hodiny. Údajům se dost špatně věří. Například rozcestníky uvádějí stejnou dobu pro výstup na Ostrý Roháč z Jamnického plesa, i na cestu dolů z Ostrého Roháče do Jamnického plesa.

Jamnické sedlo při sestupu z Ostrého Roháče

Obr. 4. Jamnické sedlo při sestupu z Ostrého Roháče

Pravda ale je, že majitel penziónu, kde jsme byli ubytováni, nám druhý den řekl, že na Ostrý Roháč se obvykle chodí v opačném směru, než jsme šli my. Protože je tento směr jednodušší.

Po krátké pauze se vydáváme po červené a modré turistické značce na Volovec. Opět začneme stoupat. Jsme smířeni, že k autu dojdeme až za tmy. Snažíme se spěchat, aby jsme se do tmy dostali alespoň na asfaltovou cestu u Ťatliakovy chaty, což je dle rozcestníku dvě hodiny a dvacet pět minut.

Volovec (2063 m. n. m.)

Přímo na vrchol Volovec nevyjdeme. Využijeme existence pěšiny, která vrchol obchází a napojí se na naší modrou turistickou značku. Tím si zkrátíme cestu. Na vrcholu Volovec se odpojuje červená turistická značka směrem na Hrubý vrch. Modrá turistická značka vede podél slovensko-polské státní hranici, o čemž se několikrát přesvědčíme překročením hraničního patníku.

Po chvilce klesání z Volovce se k nám připojí z Polska zelená turistická značka. Po dalších deseti minutách přicházíme na vrchol Rákoň.

Rákoň (1879 m. n. m.)

Modrá turistická značka pokračuje dále po hraničním hřebeni. My se vydáváme po žluté turistické značce, která zde začíná. Sedlo Zábrať, je dle rozcestníku za půl hodiny chůze.

Sedlo Zábrať (1656 m. n. m.)

Na Sedlo Zábrať přicházíme po dvaceti minutách klesání. Jak se ukazuje, při pohybu jednoduchým terénem, jednoduše nadbíháme uvedené časy. Oproti chůzi po hřebeni Roháčů.

Žlutá turistická značka pokračuje do Látané doliny. My odbočíme doleva po zelené turistické značce a začneme prudce klesat k Ťatliakově chatě. Začíná už být mírné šero, proto na nic nečekáme a vyrážíme.

Ťatliakova chata

K Ťatliakově chatě přicházíme po půl hodině. Na chatě bylo údajně možné kdysi i přespat, dnes je zde už jenom bufet. K chatě vede asfaltová cesta, po které vede červená turistická značka na Adamcuľu, kde jsme dnes již byli a dále přes Rázcestie Šindľovec, odkud nás zelená turistická značka povede lesem k parkovišti Pod Spálenou, kde nás čekají auta.

Závěr

Dnes máme za sebou túru trvající dvanáct hodin a dvacet minut. Což je poměrně dost. Spojili jsme dvě túry do jedné. Buď jsme měli jít na Ostrý Roháč, nebo volit méně náročný okruh přes Roháčský vodopád a Roháčské plesa. Naštěstí přecenění našich sil dopadlo dobře.

Kdo se vydá na podobné trasy, měl by mít dostatek tekutin. Já jsme už v Jamském sedle měl vypito 2 a čtvrt litru (3x 0.7l láhve). Nebýt doplnění vody v Jamském plese, kdo ví, jak by jsme dopadli.

článek je součástí seriálu: Roháče 2017

Za začátku září roku 2017 jsem s šesti kamarády navštívil Roháče. Počasí na túru bylo jen první den a to jsme vyšli na Ostrý Roháč. Ostatní dny jsme navštívili aquapark Oravice a také muzeum Oravské vesnice.


diskuse

vložit nový příspěvek