Dubajské muzeum – pevnost Al Fahidi

Z mešity Jumeirah pokračujeme v poznávání kulutury Spojených Arabských Emirátů návštěvou muzea v Dubaji.

hodnocení článku
  •  

Hodnotili 3 lidé


Vaše hodnocení

Po prohlídce mešity Jumeirah máme v plánu navštívit Dubajské muzeum (Dubai museum). Od mešity Jumeirah se vydáváme po ulici 17B až na velkou ulici Al Wasl road. Po ní chvíli jdeme, než si uvědomíme, že vedra, které jsou kolem poledne rozhodně nejsou na nějaké procházení. Po chvíli si stopneme taxi a necháme se převést do obchodního centra Carrefour. V obchodním centru vedou naše první kroky na WC, kde se samozřejmě okamžitě napijeme. Na veřejnosti to kvůli Ramadánu není možné. Po doplnění tekutin a ochlazení klimatizací vycházíme z obchodu ven a opět si objednáme taxi. Tentokrát jedeme rovnou k Dubajskému muzeu.

Dubajské muzeum

Muzeum, Dubaj

Obr. 1. Muzeum, Dubaj

Dubajské muzeum sídlí ve staré pevnosti Al Fahidi s hradbami a dekorativně vystavenými kanóny. U hradeb je vystavená velká dřevěná plachetnice. U vchodu do muzea udělám několik fotografií pevnosti zvenčí. Uvnitř při kupování vstupenek se zeptám člena ochranky, jestli je možné v muzeu fotografovat. Fotografování je povoleno. Vcházíme tedy dovnitř a mě začínají fotografické žně.

Muzeum, Dubaj

Obr. 2. Muzeum, Dubaj

Budova pevnosti Al Fahidi byla postavena v roce 1787 a je nejstarší stojící budovou v Dubaji. Je zřejmé, že milovníci historie si v Dubaji na své nepřijdou. Není zde mnoho historických památek a když už nějaká je, jako například pevnost Al Fahidi, je poměrně mladá. Nejen Dubaj, ale celé Spojené Arabské Emiráty, byly před érou ropy v podstatě bezvýznamné místa, nebo oázy v poušti. Až s rostoucím významem ropy došlo k rozmachu celých Spojených Arabských Emirátů, proto tak málo historických budov.

Muzeum, Dubaj

Obr. 3. Muzeum, Dubaj

Muzeum se věnuje historii Dubaje a celých Spojených Arabských Emirátů. Zvláštní multimediální formou ukazuje život na území Spojených Arabských Emirátů v dávných dobách. Jsou zde vystaveny exponáty, mezi kterými jsou figuríny lidí zobrazující různé řemesla, nebo jiné činnosti a také LCD displaye, kde se promítá ukázkové video. Například starý dům, kde jsou rybářské sítě a na LCD je video s člověkem, který síť zašívá.

Rybářství bylo hlavním zdrojem obživy. Vesele zde ale také bujelo pirátství, kterému se ale muzeum příliš nevěnuje.

Pevnost je čtvercového tvaru ohraničená hradbami. Expozice v muzeu je „vnější“ a „vnitřní“. Venku, uprostřed čtverce ohraničeného hradbami je ukázka typického starého arabského domu a několik lodí. Jak se asi tenkrát žilo v takovém domě bez klimatizace v typicky Dubajských vedrech. Vnitřní expozice je v podzemí.

Návštěvník se mimo jiné doví, že z archeologických nálezů je dokázáno osídlení oblasti 3000 let před našim letopočtem. Emirát Dubaj získal politickou nezávislost roku 1833.

Muzeum, Dubaj

Obr. 4. Muzeum, Dubaj

Poté, co opustíme muzeum, procházíme se ulicemi a nasedneme na loď, která nás přepraví přes „řeku“. Zajímavé je, že v Dubaji řeka není. „Řeka“ je ve skutečnosti zátoka Dubai Creek, zátoka je ale tak úzká, že připomíná řeku. Samozřejmě pro turisty je organizováno mnoho vyhlídkových plaveb. My se však chceme jen dostat na druhý břeh a tak jedeme „normální lodí“ za 1 Dirham.

Procházením se se snažíme nasát atmosféru města, malé úzké uličky a malé obchůdky. Projdeme se i známým tržištěm s kořením jménem Spike Souk. Jsme zde ale spíše náhodou. Samozřejmě je kolem poledne a na tržiště je lepší přijít večer. Také se tam ještě večer vrátíme.

Procházka Dubajskými ulicemi je sice pěkná, ale opět začínáme mít problémy s vedry a dehydratací. Teplota je asi 47 stupňů ve stínu a navíc teplotu vzduchu ještě zahřívají sluncem rozpálené stěny domů. Člověk zničeho nic začne ztrácet síly a každým okamžikem cítí, jak se stav zhoršuje. Záchranu najdeme v podobě malého fast-foodu, kde se zavřeme na WC a napijeme se vody z PET láhve. Fast-food, tak jako všechny obchody a restaurace má v době Ramadánu otevřeno, ale jídlo i pití je možné koupit pouze jako „take away“, tedy „vzít si sebou“. Situace (čtyři lidé se jdou zavřít do jedné kabinky WC – více jich tam není) působí poněkud komicky, působíme dojmem, jako by jsme šli dělat kdoví jakou neřest, ale my se jdeme jen napít čisté vody.

Z fast-foodu se stavíme v obchodě s potravinami, kde si nakoupíme nějaké jídlo, pití a vrátíme se s ním na hotel, kde se najíme, napijeme a na chvíli i pospíme.

Fotogalerie Dubaj 2011

Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.

článek je součástí seriálu: Pohádky tisíce a jedné noci 2011

V srpnu roku 2011 jsem společně s Milanem, Stáňnou a Michaelou navštívil emirát Dubaj ve Spojených Arabských Emirátech.


diskuse

vložit nový příspěvek