Dubaj
- Radim Dostál
- 30.04.2012
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Úvodní pojednání k emirátu Dubaj obsahující rady a informace pro návštěvníky Dubaje nebo jiného z emirátu Spojených Arabských Emirátů.
Spojené Arabské Emiráty
Dubaj je jedním ze sedmi emirátů tvořící státní útvar Spojené Arabské Emiráty (SAE) . Každý z emirátů Abú Dhabí (Abu Dhabi), Adžmán (Ajman), Dubaj (Dubai), Fudžajra (Fujairah), Rás al-Chajma (Ras al-Khaimah), Umm al-Kuvajn (Umm al-Kuvajn), Šardžá (Sharjah) je absolutistickou monarchií, tedy královstvím, kde panovník (šáh) má neomezenou moc. Dohromady jednotlivé emiráty tvoří federaci jménem Spojené Arabské Emiráty (United Arab Emirates).
Spojené Arabské Emiráty se nacházejí na Arabském poloostrově u Perského zálivu. Podstatnou část území Spojených Arabských Emirátů tvoří poušť.
Obr. 1. Dubaj, v pozadí mrakodrap Burj Khalifa
Co je dobré vědět o Spojených Arabských Emirátech a Dubaji
- Státním náboženstvím je Islám a je nutné dodržovat jeho pravidla. Dubaj, o které bude pojednávat celý seriál, je nejtolerantnější z emirátů vůči cizincům. Cizinky nemusejí chodit zahalené a tak dále. Podobně tolerantní je snad (dle turistických průvodců a kanceláří, já to ale nemohu posoudit) také Abú Dhabí. Nemohu posoudit, jaká je situace v dalších emirátech, v každém případě každý návštěvník Spojených Arabských Emirátů si musí uvědomit, že porušení náboženských pravidel je trestný čin. Je potřeba respektovat místní tradice a zvyky (ostatně jako kdekoliv jinde). Například nesezdané páry by se neměly na veřejnosti ani držet za ruce, nedej bože se políbit. Právě za polibek na veřejnosti byl v Dubaji odsouzen britský pár asi na měsíc vězení. I když jak už jsem psal, Dubaj je v tomto směru velmi tolerantní.
- V Dubaji se na veřejných místech nesmí pít alkohol. Zákaz alkoholu v podstatě souvisí s předchozím bodem. Alkohol Islám zakazuje. Místní alkohol pít vůbec nemohou, ostatní (cizinci) ne na veřejnosti (mohlo by to být považováno za pohrdání vírou). Alkohol je možné dost draze sehnat v uzavřených hotelových barech, které jsou určeny jen pro cizince, nebo si ho může cizinec v omezeném množství k vlastní spotřebě přivést.
- Zahalování těl je další zásada. Místní ženy chodí dle tradic zahalené. Obvykle není vidět nic více, než dlaně s prsty na rukou a část tváře (někdy je vidět celá tvář a zahalené jsou jen vlasy, jindy mají jen malý proužek pro oči a v extrémním případě je z obličeje zahaleno vše – na to ještě v seriálu dojde). Žena cizinka (nemuslimka) by se v žádném případě neměla takto obléknout (bylo by možné považovat za výsměch a pohrdání vírou). Podle turistických průvodců by žena měla mít kalhoty, nebo sukni až na zem a dlouhý rukáv. K tomu je nutno říct, že „přiměřeně“ krátké rukávy jsou běžné, také byly u cizinek vidět i kraťasy.
- Muž by neměl mluvit se zahalenou ženou, podle obecně podávaných rad v žádném případě. I když už ani Islám není co býval. Kdysi ženy nepracovaly (nesměly), dnes občas je zahalená žena vidět třeba na recepci. Právě při podobné příležitosti jsem se zahalenou ženou, i když je to proti pravidlům, mluvil. Jinak to vlastně ani nešlo. Mluvit ale takto se zahalenou ženou třeba na ulici je nepřípustné.
- Zahalené ženy by se také neměly fotit. I když jak v dalších dílech napíšu, já jednu fotil (dovolila mi to).
- Ke vstupu do Spojených Arabských Emirátů je potřeba vízum.
- Do Spojených Arabských Emirátů nesmí vstoupit člověk, který byl ve státě Izrael. Přijít na letišti na vízovou kontrolu a mít v pase razítko Izraele je opravdu hloupost. Prostě jsou státy, které se nemají rádi.
- Turistická sezóna je převážně v zimních měsících, protože v tuto dobu jsou zde přijatelné teploty (přes třicet stupňů). My jsme byli mimo sezónu, tedy v srpnu. V tu dobu se teploty blížily až k padesátce ve stínu (slovy padesát a opravdu myslím stupnici Celsia).
- V Arabských zemích je zvykem smlouvat o cenách. Ceny jsou pro to úmyslně předražené. Dnes je smlouvání možné už jen na tradičních tržištích a těch moc není. V moderních obchodech, kde se ze zboží čte čárkový kód a pokladna automaticky přičítá cenu, smlouvat samozřejmě nejde.
- V Dubaji je velmi levné taxi.
- Angličtina je nutná, řek bych, že zde zní více než arabština.
- Jsou místa, na která by cizinec neměl chodit. Jedná se hlavně o mešity. V celé Dubaji je jen jedna mešita, do které může cizinec (o ní bude řeč později v seriálu).
Obr. 2. Dubaj
Ramadán
Ramadán je pohyblivý islámský svátek. Jedná se o postní měsíc. My jsme zrovna byli v Dubaji v době Ramadánu, tedy nejen mimo turistickou sezónu, ale i v době, kdy se do muslimskýh zemí nedoporučuje příliš jezdit. Ramadán je náboženský svátek, kdy si věřící připomínají „prozření“ proroka Mohameda. V postním měsíci nesmí věřící muslim mezi východem slunce a večerní modlitbou (přibližně v době západu slunce) jíst, pít a věnovat se „pozemským“ radostem. V postním měsíci by měl každý muslim přečíst Korán. Postit se nemusejí malé děti, těhotné a menstruující ženy. Naopak po večerní modlitbě začínají velké hostiny. Restaurace nabízejí speciální ramadánovské menu, které mají několik chodů. Na takových hostinách (ať už doma nebo v restauraci) se obvykle scházejí celé rodiny a slaví.
Půst se samozřejmě týká věřících muslimů, cizinec, který není muslim, nemusí tato pravidla dodržovat. Neměl by ale pít, nebo jíst (případně i kouřit) na veřejnosti. Mohlo by to být bráno jako pohrdání vírou a náboženským svátkem. V době Ramadánu tedy není možné na ulici pít nějakou vodu, bez ohledu na to, že teploty přesahují 45 stupňů. Samozřejmě se nesmí ani jíst, ale jídlo není v takovém počasí zas tak důležité. Kdo má žízeň a chce se napít, musí jít někam stranou, například na WC. Normálně fungují obchody, dokonce i fast foody, případně i restaurace. Ale pouze službou „take away“, tedy „vzít si sebou“ například na pokoj, někam do ústraní, do auta a někam mimo zraky lidí odjet, nebo nejčastěji na WC.
Právě přijímání tekutin se nesmí, hlavně ve velkých vedrech, podceňovat. Procházet se po městě v přibližně 45 stupních Celsia ve stínu, kde jsou ještě rozpálené betonové domy, bez dostatku tekutin, je dost problematické a já osobně začínal mít problémy i třeba po necelé hodině, kdy jsem nepil. Sám nevím, jestli mám věřit, že místní tyto tradice skutečně dodržují, je mi jasné, že na rozdíl od Středoevropana jsou na vyšší teploty zvyklí, ale že by se opravdu přes den nenapili a ještě při tom dokázali běžně fungovat a třeba i pracovat?
Pokud jde o mne a Dubaj, v souvislosti s tímto se mi už asi vždy vybaví situace, kdy v nejluxusnějším a největším obchodním centru na světě si v obchodě kupuji PET láhev s vodou, ve fast foodu hamburger a jdu ho sníst a napít se do kabinky WC. Když odhazuji krabičku od hamburgeru od odpadkového koše, vidím, že koš je plný těchto krabiček i různých kelímků a malých lahví. Tím celý svátek nabývá tragikomickou příchuť. Zvláště, když v jiný den na pláži vidíme místní lidi (kteří tam pracovali), jak se jdou napít do převlékárny, kde je nikdo neuvidí. Pravda možná to nebyli muslimové. V každém případě celý svátek na mě působí tak trochu jako přetvářka. Na druhou stranu, díky toho jsem se trochu zamyslel nad naší společností. Co si asi myslí Arabové, kteří přijedou k nám a vidí naše Vánoce (případně adventní dobu), což je také náboženský svátek (oslava narození Ježíše Krista). Období, kdy se všichni (teoreticky) radují, mají se rádi, navštěvují se a v případě adventu s radostí očekávají příchod Ježíše. Takového Araba, který jako nezaujatý pozorovatel vidí realitu například týdne před Vánocemi, musí napadat stejné slovo, jako mě, když jsem viděl Ramadán, to slovo je přetvářka.
Obr. 3. Noční Dubaj v okolí slavné fontány
Tento článek jsem sepsal jako takový obecný úvod k Dubaji, nebo obecně ke Spojeným Arabským Emirátům. V příštích dílech již popíšu co a kde jsem viděl a zažil.
Fotogalerie Dubaj 2011
Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.