Thajsko a Kambodža 2010 – den jedenáctý – Chrámy Angkoru
- Pavla Řeháková
- 18.10.2010
- 0:00
- Změněno: 17.10.2010 | 21:45
Angkor Wat .. oh Angkor Wat. Angkor Wat je hlavní cíl naší návštěvy Kambodžy.
Východ slunce nad Angkor Wat
Ráno vstáváme už v 5:40. Rychle zhltneme pár soust banánové buchty od včerejška a v 6:00 stojíme před hotelem. Tuk tukář, se kterým jsme byli domluveni tu ale není. Nechceme ztrácet čas, takže se rychle domlouváme s jiným. Nabízíme mu 15 dolarů za den. Chlápek sice neumí anglicky, ale čísla zná dobře (stejně jako většina místních). Okamžitě startuje a jedeme.
První zastávka je asi 5 kilometrů za městem u pokladen. Je to obrovská stavba (připomíná mi hraniční přechod Rozvadov) s 30 pokladnami. Protože je teprve něco po šesté hodině, jsme tu naštěstí sami. Paní u pokladny si nás fotí a za několik minut nám podává dvě vstupenky s našimi fotkami (20 dolarů za jednoho). Tyto vstupenky potom před každým větším chrámem kontrolují strážní a v případě, že by byl někdo bez ní, hrozí mu pokuta až 300 dolarů.
Po několika dalších minutách se napravo od cesty mezi stromy vynořuje nádherný pohled na monumentální chrám Angkor Wat obklopený vodními nádržemi. Tuk tukář nás vysazuje na parkovišti a domlouváme se, že se tu zase sejdeme, až si chrám prohlédneme. Je ještě šero, ale už teď je nám jasné, že z očekávaného působivého svítání nad nádhernou stavbou nic nebude. Je totiž zataženo. Navíc je centrální část chrámu pokryta lešením.
Obr. 1. Angkor Wat
I přes tento fakt je však stavba velice působivá, doslova dech beroucí. Nejen díky své rozlehlosti, ale také kvůli drobným, propracovaným detailům i jejich zachovalosti. Kámen z 12. století je opracován tak precizně, že připomíná krajku.
Obr. 2. Angkor Wat – rytina na chramu
Historie chrámů
Nerada bych se tu dlouze rozepisovala o historii místních staveb. Ani já ani můj manžel totiž nejsme fanoušky tohoto vědního oboru. Chrámy Angkoru mají ovšem takové kouzlo, že se i pro nás, historické barbary, stala jejich návštěva nezapomenutelná. Dovolte mi proto pouze několik základních údajů.
S budováním Angkoru začal král Suryavarman II. ve 12. století. stavbou hlavního chrámu Angkor Wat. Tento nejstarší chrám je zároveň největší stavbou celé této oblasti. Jako jediný také zůstal významným náboženským centrem (nejprve hinduistickým, později buddhistickým) i po té, co bylo jeho okolí opuštěno.
V druhé polovině 12. století byla oblast vypleněna nepřátelskými kmeny. O obnovení dřívější slávy se později pokusil Džajavarmanem VII., který založil severně od původního chrámu nové hlavní město, Angkor Thom s hlavním chrámem Bayon.
Po dobu několika staletí zažívala oblast Angkoru střídavě období rozkvětu a úpadku. Za tuto dobu vznikla spousta chrámů a paláců, které byly později (až na výjimky) doslova pohlceny džunglí. Pro západní civilizaci byla tato oblast objevena až v roce 1860 francouzským přírodovědcem a cestovatelem Henri Mouhotem. Od roku 1992 je potom Angkor zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Prohlídka pokračuje
Po prohlídce Angkor Wat se scházíme s naším tuk tukářem přesně tak, jak bylo domluveno. Nasedáme a necháváme se odvézt k dalšímu chrámu – Bayon. Ten sice není tak rozsáhlý, upřímně musím ale říci, že mě okouzlil více než Angkor Wat. Na první pohled vypadá jako několik nesourodých hromad kamení, až při bližším pohledu lze odhalit jeho zvláštnost. Z každá strany každé z věží shlíží obličej vytesaný do kamene. Všechny jsou stejné a úžasně zachované.
Obr. 3. Angkor Wat – hlavy
Další z chrámů je Baphon. Ten začali francouzští archeologové rekonstruovat tak, že jeho ruiny nejprve rozebrali na jednotlivé kameny, vše popsali, zaevidovali a potom ho chtěli opět složit a nahradit nepoužitelné díly. První část práce byla hotová, než ale stačili kameny zase poskládat, dostali se k moci Rudí Khmérové (1975 obsadili hlavní město Phnom Penh). Kvůli změně režimu museli všichni badatelé zemi opustit. V nastalém zmatku se ovšem ztratila i veškerá dokumentace. Když se historici v 90. letech mohli vrátit k práci, čekala je téměř neřešitelná skládanka. V době naší návštěvy měl již chrám svou hrubou podobu. Na pláních okolo byly ale stále vyskládané nekonečné řady kamenů.
Potom navštěvujeme několik dalších památek, které se nám, upřímně řečeno, slévají většinou do nekonkrétních vzpomínek (ne, že by byly nezajímavé, ale dusno, prach a hlad udělali své), například Phimeanakas nebo Terrace of the Elephants.
Kolem poledne si dáváme oběd v jednom ze stánků (č.9) ve kterém odpočívá náš tuk tukář (jedno jídlo, Coca Cola a pivo za 6 dolarů).
Odpoledne ještě navštěvujeme Ta Prohm, chrámový komplex, ze kterého nám v hlavě utkvěla hlavně jedna jeho část – chrám, který doslova spolkla džungle. Obrovské kmeny stromů tu vyrůstají přímo ze střech budov, jejich kořeny prorůstají kameny a trhají je od sebe.
Obr. 4. Angkor Wat – nemilosrdná příroda
Návrat do Siem Reap
Kolem půl čtvrté máme dost. Necháváme se odvézt zpět do hotelu., tam platíme domluvených 15 dolarů, v recepci si ještě vyzvedáváme prádlo (úplně čisté sice není, ale špinavé jako bylo před tím také ne :-)) a jdeme se do pokoje trochu vzpamatovat.
Večer se vydáváme do města. Na jedné z hlavních ulic si necháváme rybičkami ožrat odumřelou kůži z nohou (za 20 minut usmlouváme cenu 3 dolary za oba). Potom kupujeme jízdenku na zítra do hlavního města Phnom Penh za 4 dolary na osobu i s odvozem od hotelu k autobusu.
Pochopitelně nevynecháme večeři. Chceme ochutnat khmerské jídlo. Jako předkrm si dáváme malé kulaté knedlíčky (úplně bílé, jako krupicové a každý je plněný jinou podivnou směsí, jeden žlutou druhý zelenou) potom kuře s kešu ořechy a rýží (Pavlík) a zapečené brambory s masem (já) – celkem za 6 dolarů. V jiné hospodě se ještě cestou domů zastavujeme na koktejl a pivo (2x koktejl + 2x pivo – 5 dolarů).
Budík dáváme na 6:00. V 6:30 nás má vyzvednout minibus a dopravit nás na autobusové nádraží, odkud pojedeme do Phnom Penhu vzdáleného asi 300 kilometrů.