Z Kozích hřbetů přes Labskou boudu a Úpské rašeliniště

Pokračujeme dále z Kozího hřbetu přes Labskou boudu a Úpské rašeliniště Krkonošskou tundrou na Obří sedlo. Po cestě potkáme mnoho informačních cedulí. Jsme na naučné stezce Dědictví doby ledové.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Krakonoš (1421 m. n. m.)

Na vyhlídce Krakonoš jde mimo jiné pěkně vidět Sněžka, cíl dnešní cesty. Krom toho je také vidět Luční bouda, která je po cestě.

Kozí hřbety vyhlídka (1422 m. n. m.)

Na rozcestí se moc nezdržují a rovnou pokračuji dále po červené turistické značce směrem na Luční Boudu.

Rennerova studánka, Rennerova bouda

Asi po pěti minutách míjíme studánku s vodou. Podle informační cedule zde kdysi stála Rennerova bouda. Podle informací byla Rennerova bouda postavena v roce 1797 bratry Ignácem a Augustinem Rennerovými. Bouda v roce 1832 změnila majitele a od roku 1880 zde majitelé chovali dobytek a nabízeli ubytování. V roce 1938 chata vyhořela. Její rekonstrukci tehdejší majitelé nestihli do roku 1945, kdy byli odsunuti. Z boudy dnes v podstatě nic nezměnilo.

Pokračujeme dále po červené turistické značce více méně po rovině. Po pravé straně se tyčí Luční hora.

Luční bouda (1410 m. n. m.)

Po další čtvrt hodině přicházíme k nepojmenovanému rozcestí, na kterém se k nám zleva připojuje modrá turistická značka vedoucím Údolím Bílého Labe. Tam se také podíváme, ale až zítra. Je zde informační cedule informující o Krkonošské tundře. Jedná se část hřebene Krkonoš, který je ve střední Evropě, jedná se totiž o izolovaný „ostrůvek“ tak zvané arto-alpinské tundry a je vzdálen o 2000 kilometrů od nejbližších tundrových oblastí. Skandinávie a 450 kilometrů od alpinské tundry Alp a Karpat. Je tedy jasné, že k nejbližší tundře ani v Alpách ani ve Skandinávii se dnes nepodíváme. Tundra je zde od doby ledové a vyznačuje se mimo jiné i absenci lesa. Jsme asi 300 metrů od Luční boudy a pokračujeme po modré a červené k ní. Asi na tři čtvrtě hodiny v ní usedáme na „doplnění tekutin“.

Podle informační cedule je Luční bouda nejstarší a největší luční bouda na hřebeni Krkonoš. Vznikla při Slezské stezce nejpravděpodobněji v 2. polovině 16. století a náležela rodu Rennerů, ano tomu samému rodu, který nechal vystavět i nedalekou Rennerovu boudu. Původně sloužila jako salaš, kde se chovala zvěř. Po přestavbě v roce 1809 se stala horským hotelem. V té době už ale rodu Rennerů nenáležela. I Luční bouda vyhořela. Stalo se tak v roce 1938, ale ještě za války byla plně rekonstruovaná. Za války sloužila jako výcvikové středisko Wermachtu. Po válce začala sloužit opět turistům.

Úpské rašeliniště

Od Luční boudy pokračujeme po modré turistické značce směrem k vrcholu Sněžka. Čeká nás cesta přes Úpské rašeliniště. Hned za Luční boudou je další informační cedule popisující Krkonošskou tundru, která se nachází v okolí Luční boudy. Dovídáme se zde, že rozsáhlé planiny kolem Luční boudy (Krkonošská tundra) jsou pozůstatkem nejstaršího třetihorního reliéfu Krkonoš. Dnes jsou zde především rašeliniště a louky. Právě přes Úpské rašeliniště nás nyní čeká cesta. Travnatá tundra, kterou nyní budeme procházet, skrývá prameny Bílého Labe a řeky Úpy.

Úpské rašeliniště - Krkonoše

Obr. 1. Úpské rašeliniště – Krkonoše

Na informační ceduli je také zmínka o Luční boudě. Zajímaví je, že zde je její vznik datován až do 17. století, což je v rozporu s jinou informační cedulí.

Na nedaleké ceduli je také informace o rekonstrukci cesty přes Úpské rašeliniště. Úpské rašeliniště bylo roku 1993 zařazeno mezi mokřady mezinárodního významu chráněného Ramsarskou konvencí. Cesta přes Úpské rašeliniště vede v podstatě skoro celou svou délkou po dřevěné lávce.

Úpské rašeliště - Krkonoše

Obr. 2. Úpské rašeliště – Krkonoše

Po cestě míjíme další informační ceduli. Opět se týká Krkonošské tundry a popisuje Úpské rašeliniště. Krkonošská rašeliniště nápadně připomínají rašeliniště skandinávská, které charakterizuje mozaika jezírek, protáhlých depresí vyplněných vodou, vyvýšených kopečků a valů. Žijí zde také rostliny typické pro Skandinávii.

Dle další informační cedule je Úpské rašeliniště připomínkou subarktické tundry, která sem zasahovala v době ledové. Zachovala se zde také fauna a flóra z doby ledové a především díky místnímu drsnému klimatu.

Úpské rašeliniště vzniklo postupným odumíráním rostlinek mechu rašeliníku, lišejníku, tráv a ostřic již v době před 5000 – 6000 lety. Úpské rašeliniště je významnou hydrologickou oblastí. Vody zadržované v rašeliništi dávají vznik řekám Úpa a Bílé Labe.

Úpské rašeliště - Krkonoše

Obr. 3. Úpské rašeliště – Krkonoše

Celou dobu přes Úpské rašeliniště máme před sebou jako na dlani vrchol Sněžka. Po opuštění úpského rašeliniště pokračujeme dále po modré turistické značce (ono ani není kam jinam odbočit) k Obřímu sedlu.

Obří sedlo

Na Obří sedlo přicházíme za tři čtvrtě hodiny od Luční boudy. Šli jsme po naučné stezce Dědictví doby ledové. Čeká nás nyní závěrečné stoupání na vrchol Sněžka.

článek je součástí seriálu: Po stopách Krakonoše 2012

V červenci 2012 se vydává Radim s Jardou do Krkonoš po stopách Krakonoše. Podaří se jim ho vypátrat?


diskuse

vložit nový příspěvek
  • Úspké rašeliniště

  • Honza
  • 3.09.2012 | 13:47

Úspké rašeliniště --> Úpské rašeliniště v nadpisu

  • >> Úspké rašeliniště

  • Radim
  • 4.09.2012 | 0:05

Děkuji za upozornění, opraveno.