Labský důl I
- Radim Dostál
- 11.02.2013
- 0:00
- Změněno: 7.01.2013 | 19:54
Od Labské boudy začneme klesat do Labského dolu. Mineme při tom Labský vodopád a v dálce vidíme Pančavský vodopád.
Od Labské boudy začneme klesat do Labského dolu. Mineme při tom Labský vodopád a v dálce vidíme Pančavský vodopád.
Po pár minutách obejdeme Labskou boudu a opouštíme asfaltovou silnici. Začínáme klesat. Asi po dvou minutách chůze máme možnost odbočit z modré turistické značky doleva na Labský vodopád. Možnosti využíváme.
Labský vodopád je 35 metrů vysoký vodopád na Labi, kousek od Labské boudy, v Labském dole. K vodopádu je odbočka od turistické trasy po modré turistické značce vedoucí Labským dolem mezi Labskou boudou a Špindlerovým Mlýnem. Odbočka z turistické trasy vede na lávku nad vodopádem, ze které jsou výhledy do Labského dolu a na vodopád. Vydáme se na lávku a fotíme o sto šest. Po fotografických orgiích pokračujeme dále prudkým klesáním Labským dolem.
Po necelé půl hodině klesání od Labské boudy přicházíme k informační ceduli informující nás, že procházíme Navorskou jámou. Při prudkém klesání jsme měli Javorskou jámu po pravé ruce. Horní travnatá část, jak nás informuje cedule, přechází do rašeliniště se vzácnou květenou, mezi které patří Hořec lolitovitý, Kýchalice Lobelova a Vřes obecný. Pokračujeme dále a klesání se zmírňuje.
Po dalších necelých deseti minutách chůze míjíme informační ceduli o Labské rokli. Labská rokle, dle informací na ceduli, vznikla díky erozní činnosti Labe a také mrazovému zvětrávání. Labská rokle je hluboce zaříznutý skalnatý žlab vysoký 232 metrů.
Po další půl hodině chůze míjíme informační ceduli o Pančavské jámě. V našem směru (cestou dolů) máme po pravé ruce Pančavský vodopád, u kterého jsme dnes již byli. Tentokrát jej vidíme zdola a já si jej samozřejmě několikrát vyfotím. Informační cedule upozorňuje na fakt, že Pančavský vodopád je vysoký 148 metrů. Vodopád je zásadní dominantou Pančavské jámy. Na svazích jámy se dle informační cedule nachází také Schustlerova zahrádka s výskytem více než 150 druhů cévnatých rostlin.
Již delší dobu jdeme více méně po rovině.
Po asi deseti minutách míjíme ceduli informující o Harrachově jámě, kolem které zrovna procházíme. Dle cedule zde díky lavinám porosty kosodřeviny klesají níže, než po horní hranici lesa.
Po dalších asi dvaceti minutách míjíme další informační ceduli, která popisuje velkou lavinu z 8. 3. 1956. O této lavině byla zmínka i na výstavě věnované lavinám na Labské boudě. Jednalo se dosud největší zaznamenanou lavinu na české straně Krkonoš. Lavina spadla právě v těchto místech v Harrachově jámě. Lavina překonala dráhu 1375, čímž se stala nejdelší lavinou v Krkonoších. Lavina pokácela 9 ha lesa a vyjela vysoko do prosti svahu. Labský důl je místo, kde laviny padají v Krkonoších nejčastěji.
Po ani ne pěti minutách od informační cedule „Velká lavina“ přicházíme k turistickému rozcestí Labský důl – Pudlava. Od rozcestí půjdeme dále po asfaltové cestě.
Nemáme zde mnoho na výběr. Buď můžeme pokračovat po modré turistické značce směrem na Špindlerův Mlýn, nebo se vrátit na Labskou boudu. Od Labské boudy jsme ušli 4 kilometry. Je zde také cedule zakazující cyklistům jedoucí ze Špindlerova Mlýna pokračovat dále v cestě na Labskou boudu.
V červenci 2012 se vydává Radim s Jardou do Krkonoš po stopách Krakonoše. Podaří se jim ho vypátrat?