Od Bílého kříže, podle kterého je pojmenována osada Bílý Kříž pokračuji po Naučné stezce Gruň - Bílý Kříž přes bývalou osadu Muroňka až k horské chatě Švarná Hanka. Z informačních cedulí se dovídám historii Muroňky i Švarné Hanky.
Na rozcestí Bílý Kříž, směr Morávka, u kterého se nachází Bílý kříž, se doprava odděluje zelená turistická značka směrem na Morávku. Já pokračuji dále po žluté a modré turistické značce.
Po pár minutách přicházím k rozcestí Bílý Kříž, směr Visaláje. Doprava zde odbočuje modrá turistická značka vedoucí na Visalaje. U rozcestí je oplocený areál Experimentálního ekologického pracoviště Bílý Kříž Akademie věd České republiky. Podle informačních cedulí zde probíhá výzkum smrkového porostu v souvislosti se změnami klimatu a při znečištění CO2. Za plotem je vidět několik velkých skleníků s různě velkými stromy (smrky). Za plot do areálu ale nelze vstoupit.
Nezdržuji se a pokračuji dále lesem po žluté turistické značce.
Asi po dvaceti minutách chůze přicházím k další informační ceduli Naučné stezky Gruň – Bílý Kříž, která pojednává o dnes již zaniklé osadě Muroňka. Muroňka se nacházela právě v místech, kde se nyní nacházíme. Muroňka dostala název podle bratří Muroňů ze Skalice, kteří se zde usídlili v 18. století. Nejprve zde měly jen několik kolib, ve kterých žili jen v létě a které jim sloužili při pastvě jejich zvířat. Později zde postavili dvě chalupy, ve kterých bylo možné přečkat i zimu. Majetek se pak v rodině dědil z generace na generaci, aby nakonec skončil v rukou těšínského panství. Místní lesní správa využívala zadluženosti různých usedlostí, kdy k zadlužení mnohdy došlo kvůli alkoholu, a zadlužené usedlosti vykupovala. Na takto získané pastviny vysazovala stromy a zbavovali tak horský lid chovu dobytka, což byl jediný zdroj jejich obživy. Původní chovatelé dobytka se tak postupně stávali závislými na lesních pracích.
Panská lesní správa do domků zde na Muroňce později umístila rodiny lesních dělníků. V roce 1946 všichni osadu opustili. V 50. letech byla Muroňka zalesněna a zbylé domy strženy.
Pokračuji dále po naučné stezce a po pěti minutách chůze přicházím k rozcestí Smrkovina. Zprava se zde připojuje zelená turistická značka vedoucí na 2 kilometry vzdálené Ježánky a dále na Visaláje. Zelená turistická značka bude dále pokračovat společně se žlutou značkou na jeden a půl kilometru vzdálenou Švarnou Hanku.
Po patnácti minutách chůze přicházíme k rozcestí Gruň – Švarná Hanka. Zleva se zde připojuje modrá turistická značka vedoucí z Údolí Černé, která zde končí. Rovněž zde končí zelená turistická značka, která jde společně s mou žlutou turistickou značkou od minulého rozcestí.
Asi za 300 metrů po žluté turistické značce dále za rozcestím se nachází slavná horská chata Švarná Hanka. Dle rozcestníku je vzdálenost zpět na rozcestí Smrkovina vzdáleno jen jeden kilometr. Znamená to, že jeden z údajů (zde, nebo na Smrkovině) není pravdivý.
Obr. 1. Švarná Hanka – Gruň, Moravskoslezské Beskydy
Švarná Hanka je, dnes už by se dalo říct, legendární horská chata na Gruni v Beskydech. Zvláštností zde je, že jak říká nápis na tabuli, ceny všeho jsou pouze orientační, jinak každý zaplatí tolik, kolik uzná za vhodné.
Z nedaleké informační cedule se dovídám historii chaty Švarná Hanka. Jistí manželé Píchovi, kteří původně od roku 1898 provozovali turistickou stanici ve Starých Hamrech. Počátkem 20. století pak koupili jednu chalupu v osadě Gruň od jisté ženy, přezdívané Švarná Hanka. Chalupu předělali na horskou chatu a přezdívka „Švarná Hanka“ byla přenesená na paní Andělu Píchovou, která byla návštěvníky ctěná jako „Mamulka české turistiky“.
Obr. 2. Švarná Hanka – Gruň, Moravskoslezské Beskydy
Od roku 1908 často navštěvoval chatu Petr Bezruč, který odtud s přáteli podnikal cestu na Lysou horu. Na chatě Švarná Hanka vzniklo 10 Bezručových básní nazvaných Písně z Gruně, které chtěl vydat anonymně.
Na chvíli zde odpočinu a vydávám se dále.
Na dva červencové státní svátky roku 2017 jsem se rozhodl udělat si dvou denní tůru v Moravskoslezských Beskydech po hraničním hřebenu mezi Českou republikou a Slovenskem. Cesta vedla ze sedla Bumbálka až na Bílý kříž, kde jsem opustil hraniční hřeben a vydal se na Grůň.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů