Nocleh na louce Nižná Kľaková

Poté co jsme dorazili na Nižnou Kľakovou jsme se najedli a začali hledat vodu, což byl na chvíli problém. Nakonec jsme jí ale našli.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Po večeři, kdy máme asi tři litry vody dohromady (na 3 lidi) se obětuji, beru prázdné láhve a jdu k prameni vody. Kousek od rozcestníku je šipka ukazující směr k prameni pitné vody. Stejně tak podle turistického průvodce by měl být pramen vody oním směrem. Pramen je po žluté turistické značce směrem na Stožky. Měl by být asi po osmi až deseti minutách chůze. Po chvilce mě z louky vede žlutá turistická značka do lesa a začínám prudce klesat. Chápu, proč trasa v mém směru k nejbližšímu rozcestí je deset minut a v opačném je dvacet minut. Je mi jasné, že cesta zpět bude náročná.

Po pár minutách klesání se dostanu na rovinu a po mé levé ruce jako by začínalo malé údolí. Já jdu na samotné hranici lesa a kolem mě jsou velké kopřivy a lopuchy. Místy skoro tak velké jako já. Je večer, začíná být mírné šero, slunce už zapadlo a navíc tmu umocňují stromy a jejich stíny. Začínám si říkat, jestli byl správný nápad jít sám takovým terénem v pohoří, kde medvědů je pomalu více než turistů. Občas pro jistotu zakřičím a hlasitě zatleskám abych medvěda zastrašil pro případ, že medvěd by byl někde poblíž.

Pod Skalnou bránou (1112 m. n. m.)

Asi po dvanácti minutách chůze z Nižné Kľakové přicházím k rozcestí Pod Skalnou bránou a začíná mě být jasné, že vodu jsem nenašel. Nezbývá mi, než se vrátit a dávat větší pozor. Kousek od rozcestí by měla být Skalní brána, začíná už ale být trochu tma a na víc nemám na podobné věci náladu. Fakt, že máme na 3 lidi 3 litry vody na večer, noc a zítřejší asi dvě hodiny chůze mě dost rozzlobil.

Cesta zpět má podle mapy trvat dvacet minut, podle rozcestí jen patnáct. Vydávám se po žluté turistické značce zpět. Asi po šesti minutách chůze ve velkém porostu jsem přece jen uslyšel tekoucí vodu. Bylo to velmi potichu a tak mi dělalo problém se zorientovat. Navíc kopřivy, lopuchy a jiná zeleň byla v podstatě tak velká jako já a proto kolem sebe moc nevidím. Nakonec nyní po pravé ruce vidím jako by v porostu vyšlapanou (možná od zvěře) asi metrovou odbočku z pěšiny po které jdu. Na jejím konci když odhrnu porost u země uvidím tekoucí vody vyvěrající ze země. Myslím si, že jsem našel pramen, nevěděl jsem, že se mýlím, tohle pramen nebyl. Tenhle „pramen“ mě ale psychicky odrovná. Jednu jeden a půl litrovou láhev bych plnil asi tak půl hodiny a navíc jí nemůžu k prameni pořádně ani vměstnat. Vracím se tedy se špatnou náladou zpět. Živím se nadějí, že na Nižné Kľakové je podle průvodce ještě i napajedlo pro koně, tedy další nějaký zdroj pitné vody. Po deseti minutách, tedy asi čtvrt hodiny chůze od rozcestí Pod Skalnou bránou přicházím k rozcestí na Nižné Kľakové.

Nižná Kľaková (1200 m. n. m.)

Po několika sprostých slovech, kterými popíšu situaci do které jsme se dostali a co jsme tam viděl nemeškám a ihned se vydávám na druhý konec louky směrem na sedlo Burda. Podle rozcestníku mám narazit na pitnou vodu po pěti minutách. Po chvilce míjím nějakou ohradu (nevím jestli je pro koně), není daleko a z útulny šla vidět. Možná je to ohrada pro koně, voda však v ní ani nikde kolem není vidět. Pokračuji dále a dojdu na konec louky. Vcházím do lesa a jdu jím už několik minut pak to vzdám a vracím se. Když vcházím z lesa na louku a ukazuji, že nemám vodu, vychází mi naproti Jarda, čekám na něj. Vytahuje mobil s digitální mapou a GPS a ukazuje mi, že pramen pitné vody je fakt někde kousek od nás. Chvíli tam ještě bloudíme, vcházíme do lesa a vycházíme z něj a asi po deseti minutách to vzdáme a vracíme se k útulně.

Nižná Kľaková - Muránská planina

Obr. 1. Nižná Kľaková – Muránská planina

Začínám přemýšlet co a jak s vodou. Mám totiž dost žízeň a vody je málo. Do toho Lenka dostane šílený nápad, že je ještě dost světla (na louce opravdu je, slunce zašlo před necelou hodinou) a že se půjde podívat na tu Skalní bránu. Upozornil jsem jí, že na louce je světla zatím dost, ale v tom porostu, který jí tam čeká už asi bez baterky nic neuvidí. Nakonec Jarda rozhoduje, že se tím směrem půjde taky podívat po prameni. Zůstávám na místě a oba odcházejí i s batohem s pet láhvemi.

Nižná Kľaková, útulna - Muránská Planina

Obr. 2. Nižná Kľaková, útulna – Muránská Planina

Po asi dvaceti minutách se oba vracejí i s vodou. To co jsem já považoval za pramen, pramen nebyl. Byl to už potok, který od pramene tekl a náhodou vystupoval z porostu tak, že jsem si myslel, že vyvěrá ze země. Pramen vody byl o hodně dříve, ještě než skončilo prudké klesání a začal hustý a nepřehledný porost. Člověk, který jde z Nižné Kľakové ho má po pravé ruce. Dokonce prý měl i malou stříšku a já ho přehlédl. A to jsem dokonce měl brýle i když je nosím jen výjimečně.

Dost se mi zlepší nálada, s vodou tedy problém není. Už se začíná stmívat, tak rozbalíme spacáky a pomalu se chystáme spát. V útulně jsme sami, nikdo jiný nepřišel.

Já (Radim Dostál) v útulně na Nižné Kľakové - Murásnká planina

Obr. 3. Já (Radim Dostál) v útulně na Nižné Kľakové – Murásnká planina

Závěr

Na Nižné Kľakové je turistická útulna. Jedná se o malý srub, kde je možné na zemi, nebo na dřevěných lavicích přespat. Samozřejmě je potřeba mít k tomu výbavu (spacák). Podle turistického průvodce jsou dva způsoby, jak získat pitnou vodu. Nějaké napajedlo pro koně, které jsme nenašli a dost o jeho existenci pochybuji. Mělo by být asi pět minut chůze po červené turistické značce směrem na Burdu. Další možností jak získat vodu je pramen. Pramen není v klasické papírové mapě zaznačen, v digitální mapě je zaznačen dost nepřesně. Asi o půl kilometru vedle. Je o něm ale zmínka v turistickém průvodci. Pramen je necelých deset minut po žluté turistické značce směrem na Skalní bránu. Nachází se na svahu ještě než skončí prudké klesání na pravé straně od turistické trasy. Může se stát, že ho přehlédnete, mě se to stalo.

Jinak je na Nižné Kľakové krásně.

článek je součástí seriálu: Muránská planina 2009

Popis šesti-denního výletu do národního parku Muránská planina na Slovensku. Já, Jarda a Lenka jsme navštívili také Stolicu (ve Stolických vrších) a Fabovu hoľu ve Veporksých vrších.


diskuse

vložit nový příspěvek