Fabova hoľa – výstup
- Radim Dostál
- 15.02.2010
- 0:00
- Změněno: 12.02.2010 | 22:01
Poslední den našeho pobytu na Muránské planině se vydáme na nejvyšší horu Veporksých vrchů a nejvyšší horu národního parku Muránská planina.
Poslední den našeho pobytu na Muránské planině se vydáme na nejvyšší horu Veporksých vrchů a nejvyšší horu národního parku Muránská planina.
Z obce Muráň, kde jsme si domluvili nocleh z předchozího dne na dnešek a také z dneška na zítřek vyjíždíme autobusem do města Tisovec.
V Tisovci přestoupíme na vlak jedoucí směrem na Brezno. Kousek od autobusového nádraží je vlaková zastávka Tisovec – mesto, ze které musíme nejprve dojet na „hlavní nádraží“ v Tisovci a až zde nastoupíme do vlaku jedoucího směrem na Brezno. Na autobusovém nádraží v Tisovci se ptáme jak dojít na stanici Tisovec – mesto. Stačí se asi 200 vracet po trase, kterou jsme přijeli autobusem a u prvního mostu, pod kterým podejdeme zahnout doprava. Po dalších asi dvou stech metrech přicházíme k opuštěné, polorozpadlé a dost zdevastované nádražní budově. Zde nastoupíme do vlaku jedoucího na hlavní nádraží v Tisovci, kde přestoupíme na vlak jedoucí směrem na Brezno. Vystoupíme v zastávce Zbojská, která je asi nejvýhodnějším startovním místem pro výstup na Fabovu hoľu.
Na zastávce Zbojská je malá uzamčená budova, kde snad někdo bydlí. Také hned u zastávky je turistický rozcestník. My se vydáme po červené turistické značce na Predné Kopačno, které podle mapy má být 10 minut chůze, ale podle rozcestníku 15. Také je zajímavé, že podle mapy má vést červená se žlutou společně, ale na rozcestníku žlutá ukazuje jinam, i když také vede na Predné Kopačno. Vydáváme se po červené turistické značce, která nás kousek za nádražím přivede na asfaltovou cestu.
Asi po deseti minutách přicházíme pravděpodobně na Predné Kopačno, i když zde není turistický rozcestník. Odděluje se zde ale červená turistická značka od žluté. My zahýbáme doleva na žlutou turistickou značku a pokračujeme po asfaltové cestě. Opouštíme tím Rudnou Magistrálu. Po pravé ruce máme nějaké chatky, jako by zde bylo nějaké ubytovací zařízení. Po chvilce začne podél cesty téct potok Rohozné, který skoro pořád teče po naší levé ruce.
Po dvaceti šesti minutách chůze dolinou Kopačno přicházíme k rozcestí Pekárové Jámy. Na rozcestníku Zbojská nebyla o tomto rozcestí zmínka i když v mapě zakresleno je. Podle mapy měla cesta trvat 55 minut, i podle rozcestníku je cesta zpět dlouhá 55 minut. Cesta je po rovině a proto není důvod, aby cesta zpět byla delší než cesta na místo. Znamená to, že jsme nadešli údaj z mapy i z turistického rozcestníku o polovinu (25 minut).
Na rozcestí není nic nijak zajímavého. Je zde cesta zatáčející v pravém úhlu doprava, na kterou se my ale nevydáme. Uděláme si asi pěti minutovou přestávku a pokračujeme po žluté turistické značce. Vcházíme do NP Muránská planina. Končí asfaltová cesta (ta zahýbala u rozcestí doprava) a dále pokračujeme po lesní cestě podél pokácených stromů.
Po cestě pokračujeme asi 20 minut, cesta se pomalu ztrácí až jdeme prostředkem řečiště proti proudu. Dlouho nevidíme značku a začíná nám být jasné, že jsme se ztratili a proto se otočíme a vracíme se. Po sedmi minutách nacházíme doprava (doleva v původním směru kdybychom se nevraceli) odbočku na louku, kam směřuje i žlutá šipka. Zvláštní ale je, že žlutá vede i směrem, ze kterého se vracme. Proto jsme zabloudili, žlutá turistická značka vede i ve špatném směru, který jsme se původně vydali i na louku. Přejdeme louku, mírně při tom stoupáme, míjíme posed a vcházíme opět do lesa.
Jdeme po lesní cestě a po chvilce začneme prudce stoupat. Asi po dvaceti minutách od okamžiku, kdy jsme vyšli na louku přicházíme k dřevěné chatě jménem Kopačno. Opět jsme šli chvíli, aniž by jsme viděli turistickou značku. Na chatě je ale nakreslená, tak máme jistotu, že jsme šli dobře.
Po dalších třech minutách naše lesní pěšina překříží velkou asfaltovou cestu. Opět nevidíme značku. Zkoušíme jít pár metrů dále (stoupat) lesní pěšinou, ale očividně zde značka nebude. Vracíme se a zahneme na širokou cestu tak, jako bychom zahnuli v původním směru doleva. Žlutou turistickou značku nacházíme kousek od „křižovatky“ na kameni.
Čeká nás chůze po rovině a vypadá to, že směřujeme do deště.
Asi po dvaceti minutách přicházíme k rozcestníku Javorinky. Turistický rozcestník leží vyvrácený vedle cesty v příkopu. Po pravé straně z lesa vychází pěšina, která se napojuje na širokou cestu po které jdeme. Z lesa přichází žlutá a modrá turistická značka, která se na rozcestí dělí na žlutou, po které jsme přišli a modrou, která bude pokračovat dále po velké cestě. My zahneme na žlutou turistickou značku do lesa. Začínáme prudce stoupat lesem. Po chvilce chůze skoro v houštinách, kde musíme místy i sklonit hlavu kvůli větvím jehličnatých stromů přicházíme na „normální“ lesní pěšinu, kde se již jde normálně a vcházíme do borůvkového ráje. Postupujeme lesní pěšinou a cesta nám chvíli připadá, jako by jsme šli pralesem.
Po více než půlhodině přicházíme k vrcholu jménem Fábova hoľa. O tom ale až v příštím díle.
Popis šesti-denního výletu do národního parku Muránská planina na Slovensku. Já, Jarda a Lenka jsme navštívili také Stolicu (ve Stolických vrších) a Fabovu hoľu ve Veporksých vrších.