Jdeme z Karl-Fürst-Hütte přes ledovec pod Granatscharte na Rudolfshütte. Začíná pršet, a proto se na Rudolfshutte ubytujeme. Druhý den stále prší, ale druhá noc už se nám nechce platit, a tak stanujeme poblíž u Eisbodenlacke.
Vyrážíme v 8 hodin na Rudolfshütte. Už z Granatscharte je vidět velké Bílé jezero (Weißsee), u kterého se chata nachází.
Obr. 1. Rozcestí pod Granatscharte
Obr. 2. Rudolfshütte
Chceme tam být v poledne, ale dorážíme tam až ve dvě celí hladoví. Ledovec přecházíme bez problému, jen na konci je spousta šutrů na ledě a potůčky mezitím. Pak se prudce klesá – cestou vidíme dva neohrožené kamzíky.
Obr. 3. Kamzík (vpravo dole)
Potkáváme skupinu francouzsky mluvicích alpinistů. Včera přišli z Oberwalderhütte. Tam chceme jít zítra. Prý to bylo hrozně těžké a byl to dlouhý den. V dálce a hlavně ve výšce ukazují sedlo, které přešli. Teď jdou na Karl-Fürst- Hütte. Pochvalují si Rudolfshütte, že za 41 eur měli pokoj i saunu a bazén v ceně. Nám se to zdá drahé, a potom, co se najíme, chceme vyrazit směr Oberwalderhütte a tam stanovat. V Rudolfshütte (2 311 m. n. m.) se nadlábneme (Wienerschnitzel, Salat, Strudel, slaninový toast, pivo, čaj), nakoupíme 4 místní housky a 4 tyčinky. Ve čtyři se rozmýšlíme, zda se ubytujeme v lágru pro 11 lidí za 37 eur (i s jídlem ale bez sauny a bazénu) nebo půjdeme nahoru zastanovat. Mraky se nějak honí, ale jdeme. Začne pršet a déšť přidává na síle. Cestou nenacházíme příhodné místo, až pak nahoře na sněhu. Když to rozbalíme, je stan už úplně mokrý. V louži spát nechceme a rychle měníme názor. Balíme stan a jdeme rychle zpět. Je bouřka. Za hodinu jsme zpátky na chatě. Převlékáme se na záchodě a H. domlouvá ten lágr za 37 eur. Recepční nabízí za 47 ještě dvoulůžkáč i s bazénem a saunou, ale nechceme. Dáme si vše sušit do sušárny, která tu je fakt úžasná a dost velká pro všechny. V půl sedmé jdeme na večeři. Vedle nás sedí nějací Francouzi. Když pak jdeme na pokoj, zjistíme, že s námi bydlí a že už spí. Připravíme se tiše na spaní a jdeme ještě na pivo.
Další den pořád prší a jdou mraky. Má se to zlepšit až odpoledne. Pak má být 3 dny hezky. Jsme na chatě a střídavě se díváme na net, hrajeme karty nebo lodě nebo spíme. Ráno je úžasná snídaně, mají i melouna, tak si dávám do nosu. Zhruba v 5 hodin vyrážíme stanovat k jezeru Eisbodenlacke (2 068 m. n. m.) pod Rudolfshütte. Cesta dolů je docela drsná: žebříky a lana kolem vodopádu. Pro nás horaly je to ale hračka. Oblečeme se do nevýrazného oblečení, aby nás shora nebylo vidět a stavíme stan. Naštěstí nám nikdo pokutu nedá (ani stejně ještě nejsme v národním parku).
Obr. 4. Vodopád pod Weißsee, u kterého jsme spali
Obr. 5. Výhled na ledovec z místa našeho noclehu
V létě roku 2013 Lenka s Honzou navštívili Vysoké Taury.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů