Vyrážíme v 8 hodin na Rudolfshütte. Už z Granatscharte je vidět velké Bílé jezero (Weißsee), u kterého se chata nachází.
Obr. 1. Rozcestí pod Granatscharte
Obr. 2. Rudolfshütte
Chceme tam být v poledne, ale dorážíme tam až ve dvě celí hladoví. Ledovec přecházíme bez problému, jen na konci je spousta šutrů na ledě a potůčky mezitím. Pak se prudce klesá – cestou vidíme dva neohrožené kamzíky.
Obr. 3. Kamzík (vpravo dole)
Potkáváme skupinu francouzsky mluvicích alpinistů. Včera přišli z Oberwalderhütte. Tam chceme jít zítra. Prý to bylo hrozně těžké a byl to dlouhý den. V dálce a hlavně ve výšce ukazují sedlo, které přešli. Teď jdou na Karl-Fürst- Hütte. Pochvalují si Rudolfshütte, že za 41 eur měli pokoj i saunu a bazén v ceně. Nám se to zdá drahé, a potom, co se najíme, chceme vyrazit směr Oberwalderhütte a tam stanovat. V Rudolfshütte (2 311 m. n. m.) se nadlábneme (Wienerschnitzel, Salat, Strudel, slaninový toast, pivo, čaj), nakoupíme 4 místní housky a 4 tyčinky. Ve čtyři se rozmýšlíme, zda se ubytujeme v lágru pro 11 lidí za 37 eur (i s jídlem ale bez sauny a bazénu) nebo půjdeme nahoru zastanovat. Mraky se nějak honí, ale jdeme. Začne pršet a déšť přidává na síle. Cestou nenacházíme příhodné místo, až pak nahoře na sněhu. Když to rozbalíme, je stan už úplně mokrý. V louži spát nechceme a rychle měníme názor. Balíme stan a jdeme rychle zpět. Je bouřka. Za hodinu jsme zpátky na chatě. Převlékáme se na záchodě a H. domlouvá ten lágr za 37 eur. Recepční nabízí za 47 ještě dvoulůžkáč i s bazénem a saunou, ale nechceme. Dáme si vše sušit do sušárny, která tu je fakt úžasná a dost velká pro všechny. V půl sedmé jdeme na večeři. Vedle nás sedí nějací Francouzi. Když pak jdeme na pokoj, zjistíme, že s námi bydlí a že už spí. Připravíme se tiše na spaní a jdeme ještě na pivo.
Další den pořád prší a jdou mraky. Má se to zlepšit až odpoledne. Pak má být 3 dny hezky. Jsme na chatě a střídavě se díváme na net, hrajeme karty nebo lodě nebo spíme. Ráno je úžasná snídaně, mají i melouna, tak si dávám do nosu. Zhruba v 5 hodin vyrážíme stanovat k jezeru Eisbodenlacke (2 068 m. n. m.) pod Rudolfshütte. Cesta dolů je docela drsná: žebříky a lana kolem vodopádu. Pro nás horaly je to ale hračka. Oblečeme se do nevýrazného oblečení, aby nás shora nebylo vidět a stavíme stan. Naštěstí nám nikdo pokutu nedá (ani stejně ještě nejsme v národním parku).
Obr. 4. Vodopád pod Weißsee, u kterého jsme spali
Obr. 5. Výhled na ledovec z místa našeho noclehu