Víte, kde vznikla první kostka cukru na světě? V jihočeské obci Dačice, kde jsme se zastavili po cestě domů z naší dovolené na Třeboňsku. Učaroval nám tu hlavně krásný empírový zámek se zářivě modrou fasádou.
Město Dačice leží v Jihočeském kraji, ale až v jeho nejvýchodnějším cípu, který sahá na historické území Moravy. Jádro tohoto malebného městečka s necelými osmi tisíci obyvateli je městskou památkovou zónou, kterou každoročně obdivují mnozí turisté.
V Dačicích stojí hned dva zámky, starý a nový. Starý zámek byl postavený v letech 1572 – 1579 poblíž tvrze, která do té doby sloužila jako panské sídlo. Nový městský palác si nechal postavit Albrecht Krajíř z Krajku, ale velmi brzy se ukázalo, že je toto sídlo pro potřeby rodiny svou velikostí nedostačující. Jeho nástupce Oldřich Krajíř z Krajku proto nechal vystavět nový zámek, který je poprvé uváděn v listinách z roku 1591 jako novostavba. Krajířové koncem 16. století vymřeli a původně renesanční zámek musel změnit své majitele. Během dalších staletí jich bylo dost, ať už k němu přišli prostřednictvím dědictví, sňatku nebo jej jednoduše koupili. Zámek také prošel během té doby několika stavebními úpravami, přes barokní přestavbu až po poslední empírovou úpravu. Ta proběhla ve 30. letech 19. století a vtiskla stavbě dnešní podobu. Zasloužili se o to páni z rodu Dalbergů, kteří si dačický zámek zvolili za své reprezentační sídlo. Ke svému majetku jej připojili v roce 1809 a vlastníky byly do roku 1940, kdy zemřel poslední zástupce rodu. Pak zámek získali Salmové, ale dlouho si jej neužili. V roce 1945 jim byl zestátněn a později zpřístupněn veřejnosti.
Obr. 1. Modrá fasáda dačického zámku září ve slunci
Zatímco starý zámek slouží potřebám správy města, nový zámek je stále přístupný návštěvníkům a sídlí v něm také Městské muzeum a galerie Dačice. Zámecké interiéry přibližují podobu zámku na počátku 20. století, kdy tu žili poslední generace rodu Dalbergů. Prohlídkovou trasu tvoří celkem 21 místností – společenské prostory, reprezentativní sály i soukromé pokoje rodiny. Patří mezi ně například dvě unikátní knihovny, sál předků s rodinnou portrétní galerií nebo obytné pokoje, kde byly při rekonstrukci v roce 2012 použity původní papírové tapety a nábytek uchovávaný do té doby v depozitářích.
Obr. 2. Zámecké interiéry
K zámku patří i pěkný zámecký park, kde se dá příjemně projít a relaxovat mezi spoustou zeleně nebo při pohledu na vodní hladinu jednoho ze dvou rybníků v něm, které tvoří konec celé šňůry rybníků táhnoucí se na sever od města.
Jen malý kousek od nového zámku stojí římskokatolický kostel svatého Vavřince, který vznikl na konci 18. století. Stojí na místě podstatně staršího kostela z roku 1183, který se ovšem kvůli poškození během požáru a zanedbané údržbě dostal do natolik havarijního stavu, že musel být zbořen. Co ale tehdy zůstalo stát, je renesanční hranolová věž s ochozem, která přiléhá k západnímu průčelí kostela. Tato 51 metrů vysoká městská věž nabízí krásný pohled na Dačice a jejich okolí z ptačí perspektivy a určitě stojí za to si na ni vyšlápnout.
Obr. 3. Dačický zámek
Poblíž kostela svatého Vavřince stojí žulový pomník věnovaný kostce cukru. Právě v Dačicích totiž vůbec první kostka cukru spatřila světlo světa. Vymyslel ji Jakub Kryštof Rad, rakouský ředitel místní rafinérie. Jako u mnoha jiných vynálezů ale i tady platí známé pořekadlo „za vším hledej ženu“. Pan Rad se totiž začal myšlenkou na porcovaný cukr zabývat na přání své ženy, která se jednou při snaze odštípnout kousek cukru z cukrové homole zranila. Do té doby se cukr prodával v homolích, které byly až 1,5 metrů vysoké a velmi tvrdé. K získání kousku cukru tak bylo zapotřebí dláto a kladivo, kleště nebo páčidlo. Pan Rad ale přišel na způsob, jak cukr distribuovat rovnou v malých kostkách a nechal si tento nápad v roce 1843 patentovat.
Obr. 4. Památník kostky cukru
Co jsme si odvezli z Dačic jako suvenýr? Kromě fotek a vzpomínek samozřejmě kostku cukru, kterou jsme dostali ke kávě v místní zámecké kavárně.
V červenci roku 2017 byla Martina Limbergová se svou rodinou na Třeboňsku, kde společně navštívili mnoho zajímavých míst.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů