Od hájenky Maretkiná "odskočíme" z cesty a podíváme se na krásnou vyhlídku jménem Poľudnica. Poté se vrátíme na turistickou trasu a pokračujeme na Studňu, kde je Ľadová jáma, kterou si prohlídneme. Nakonec dojdeme na Nižnou Kľakovou, kde přespíme.
Poklábosíme s pasáky koní u hájenky Maretkiná a vydáme se na vyhlídku Poľudnica. Na rozcestníku není o vyhlídce Poľudnica ani zmínka. O její existenci víme z mapy a taky o ní mluví pasáci koní. Měla by být asi 500 metrů od nás. Nevede tam klasická turistická značka, ale „trojúhelník“, tedy významné místo kousek od turistické trasy. V původním směru, jak jsme přišli odbočujeme z cesty doleva.
Po patnácti minutách klesání lesní cestou přijdeme na louku a za ní se vydáváme doprava.
Obr. 1. Poľudnica – Muránská planina
Za dvě minuty chůze lesem přicházíme k Poľudnici. Informační cedule náš informuje, že Poľudnica je národní přírodní rezervace a má rozlohu 330.43Ha. Rozhled je na obec Muráň a dále do dálky. Pod námi je dost hluboká a prudká propast. Jarda fotí o sto šest, já mám bohužel foťák bez baterek. Chvíli i jen tak sedíme a rozhlížíme se. Máme štěstí, že je hezky a jasno. U vyhlídky strávíme asi 20 minut, pak se začneme vracet stejnou cestou směrem na Maretkinou.
Obr. 2. Poľudnica – Muránská planina
Po přibližně čtvrt hodině chůze jsme zpět na Maretkiné. Koně ani jejich pasáci už tady nejsou. Bez větších přestávek se vydáváme doleva po červené turistické značce směrem na Studňu, která má být hodinu chůze, což není přesný údaj. Pět minut jdeme po asfaltové cestě a poté odbočíme doprava na lesní cestu, která již není asfaltová. Šli jsme v podstatě po rovině, jen teď nás čeká malý kousek z kopce.
Po hodině a deseti minutách od odbočky z asfaltové cesty a hodinu a čtvrt od hájenky Maretkiná přicházíme k prameni vody, od kterého kousek je soukromá chata, zrovna tam jsou lidé a mají i tam zaparkované auto. Máme dost vody, tak vodu nenabíráme, později toho skoro litujeme. Asi 200 metrů za pramenem přicházíme k turistickému rozcestí Stuďna na Muránské planině.
Z Maretkiné jsme na Studňu šli asi hodinu a čtvrt, podle mapy to měla být jen hodina. Bylo to možná tím, že jsme byli už dost unavení. Nyní z rozcestí doprava na Kľakovou, kde je srub pro přespání. Nakonec tam i půjdeme, ale nejprve se podíváme na Studňu, která je doprava od nás asi 100 metrů. Rozcestí je u starého, polorozbořeného domu, kde složíme batohy, necháme Jardu, který je unavený a nechce se podívat na Studňu a jdeme.
Studňa (Ľadová jáma) je v podstatě jáma, ve které se po většinu roka drží sníh a led. V podstatě slunce pravděpodobně na dno nikdy nesvítí. U jámy je dřevěné zábradlí a jako by malá terasa na které můžete stát a dívat se dolů. Na terase nechybí ani informační cedule. Ľadová jáma je mezi stromy (které dělají stín) a navíc do ní nesvítí moc slunce. Nedá se proto moc dobře fotit.
Obr. 3. Studňa – Ľadová jáma – Muránská planina
Po chvilce se vracíme na rozcestí Studňa, bere si věci, Jardu a jdeme dále po červené turistické značce směrem na Nižnou Kľakovou. Podle turistického rozcestníku půjdeme hodinu a deset minut, což přibližně odpovídá realitě. Podle rozcestníku pro běžecké lyžaře, je Nižná Kľaková 7 kilometrů. Podle času povede běžecká trasa asi trochu jinudy než pěší.
Po přibližně hodině a čtvrt chůze lesem přiházíme na velkou louku, kde je rozcestí Nižná Kľaková útulňa. Jsou zde 3 budovy. Jedna z nich je uzamčená na zámek a zjevně se nejedná o útulnu. Útulna je v jedné z dalších dvou budov. Jedná se o srub, kde je vyvýšené místo pro přespaní. Začneme si připravovat jídlo a po chvilce se neúspěšně vydám hledat vodu. O tom ale až v příštím díle.
Popis šesti-denního výletu do národního parku Muránská planina na Slovensku. Já, Jarda a Lenka jsme navštívili také Stolicu (ve Stolických vrších) a Fabovu hoľu ve Veporksých vrších.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů