Výstup na Slavkovský štít
- Radim Dostál
- 3.08.2009
- 0:00
- Změněno: 14.06.2014 | 10:34
Druhý den po příjezdu se s Jardou vydáváme na vrchol Slavkovského štítu. Počasí nám ze začátku trochu nepřeje, ale nakonec není úplně špatné.
Ve Vysokých Tatrách je nás sice celkem pět, ale na Slavkovský štít se vydáváme jen dva – já a Jarda.
Náš výstup na Slavkovský štít začneme ve Starém Smokovci, přesně u dolní stanice lanovky vedoucí na Hriebenok. Kousek pod stanicí lanovky je turistický rozcestník. Pro nás je důležitá modrá turistická značka vedoucí na Rázcestie pod Slavskovským štítom, které je 55 minut chůze. Procházíme kolem dolní stanice lanovky a mírně stoupáme.
Doporučujeme z našeho průvodce
Rázcestie pod Slavskovským štítom
Rázcestie pod Slavskovským štítom je rozcestí turistických značek na Tatranské magistrále pod Slavkovským hřebenem.
Slavkovská vyhliadka
Slavkovská vyhliadka (Slavkovská vyhlídka) je turisticky přístupná vyhlídka na Slavkovském hřebeni.
Rázcestie nad Rainerovou chatou
Rázcestie nad Rainerovou chatou je turistické rozcestí ve Veľké Studené dolině na Tatranské magistrále.
Razcestie pod Húpačkami
Razcestie pod Húpačkami je turistické rozcestí v Mengusovské dolině na Tatranské magistrále u Studeného potoka. Nedaleko rozcestí se nachází Rainerova chata.
Po chvilce odcházíme z asfaltové cesty a procházíme pasekou, která očividně byla kdysi lesem. Spoušť zde zanechala nechvalně známá tatranská vichřice. Po pravé ruce občas vidíme stoupat lanovku na Hriebenok, před námi v dálce vidíme vrchol, o kterém se mylně domníváme, že se jedná o Slavkovský štít. Ten ale ještě vidět není. My vidíme vrchol Nos. Vrcholky hor se občas halí do mlhy a chvíli dokonce i mírně krápe.
Po necelých deseti minutách přicházíme k ceduli, která není turistickým rozcestím a informuje nás, že Rázcestie pod Slavskovským štítom je od nás hodinu chůze, což nám připomíná onen vtip, že musíme přidat, nebo nám rozcestí uteče. Jdeme totiž k němu a ono se od nás vzdaluje, z čehož vyplývá, že se pohybuje stejným směrem jako my, ale rychleji.
Po chvilce odcházíme od kolejnic lanovky, vcházíme z paseky do lesa a po necelé čtvrt hodině v lese přicházíme k oplocené ohradě. Modrá turistická značka vede kolem plotu. Stále stoupáme.
Rázcestie pod Slavskovským štítom (1357 m. n. m.)
Po necelé půlhodině od začátku ohrady a asi padesáti minutách stoupání od rozcestníku pod dolní stanicí lanovky přicházíme na Rázcestie pod Slavskovským štítom, kde se křižujeme s červenou turistickou značkou, která je známá jako Tatranská magistrála. Můžeme jít napravo na Hriebenok, který je od nás 15 minut a na druhou stranu Sliezky dom, který je od nás hodinu a tři čtvrtě. My budeme dále pokračovat na Slavkovský štít, který je podle rozcestníku i mapy čtyři a čtvrt hodiny. Náladu nám zlepší fakt, že jsme ještě vlastně ani nezačali stoupat na Slavkovský štít, ale už jsme výše, než vrchol Lysé hory.
Po dvaceti minutách stoupání opouštíme les a začíná kleč. Po levé ruce vidíme „předvrchol“, který se podle mapy jmenuje Nos. Tentokrát víme, že se nejedná o Slavkovský štít. Vrchol Nos střídavě mizí v mlze a zase se objevuje. Jinak svítí slunce a je jasno. Mrak se drží jen kolem vrcholů.
Slavkovská vyhlídka (Slavkovská vyhliadka) (1550 m. n. m.)
Po pěti minutách od opuštění lesa a po necelé půlhodině od Rázcestie pod Slavskovským štítom přicházíme na Slavkovskou vyhlídku. Na Slavkovské vyhlídce není rozcestí turistických značek, ale v mapě je vyhlídka vyznačená. Je zde zábradlí a nádherné výhledy na Studenou dolinu a Lomnický štít. Asi na čtvrt hodiny se zastavujeme a odpočíváme. Kolem vrcholků hor se stále pohybují mraky a vrcholky střídavě jsou a nejsou vidět. I přes mraky je vyhlídka úchvatná.
Asi po čtyřiceti minutách se na chvíli zastavujeme. Na chvíli opouštíme kleč a dál chvíli půjdeme jen po kamenech. Dolů jde vidět například horní stanici lanovky na Hriebenku, ale nahoru je vidět sotva 30 metrů. Počasí se na horách rychle mění. Pocity jsou všelijakém jako by nás už čekalo jen kamení, stoupání a mlha.
Po další čtvrt hodině míjíme nějaký vrchol. Říkáme si, že možná se jedná o vrchol Nos. Nejsme si tím ale jistí (až po více než hodině zjistíme, že to není pravda), protože nad námi je mlha a nejde říci, jestli ještě bude před Slavkovským štítem nějaký vrchol, nebo ne. Není totiž směrem nahoru vidět nic. Kolem nás je trochu do dálky vidět. Pod námi je vidět Veľká Studená dolina, ale vrcholky na protější straně doliny jsou opět v mlze. Pokračujeme dále po modré turistické značce.
(Slavkovský) Nos (2373,1 m. n. m.)
Po další hodině a deseti minutách přicházíme konečně k vrcholu, který je v mapě označen jako Nos. Turistická značka vrchol obchází zprava. Je na něm vidět kříž. V okamžiku, kdy jej míjíme se na pár minut z mlhy vynoří Slavkovský štít. Je to dnes poprvé, kdy jej vidíme.
Proti nám jdou lidé a říkají, že nás čeká ještě asi hodina dost náročného výstupu. Nakonec to byla necelá tři čtvrtě hodina a náročnost odpovídala běžnému tatranskému vrcholu.
Slavkovský štít (2452 m. n. m.)
Po 37 minutách přicházíme na Slavkovský štít. Na vrcholu je (jak jinak) kříž typický pro mnoho slovenských vrcholů. Přicházíme za čtyři a čtvrt hodiny stoupání (i s malými přestávkami) od rozcestí pod dolní stanicí lanovky na Hriebenok. V podstatě se normální chůzí dá vyjít na Slavkovský štít o hodinu dříve, než uvádí mapa, nebo rozcestníky.
Máme neuvěřitelné štěstí. Chvíli před našim příchodem na vrchol Slavkovského štítu se mrak vzdaluje od vrcholu a tím pádem máme výhled. Okolní vrcholky hor na druhé straně Veľké Studené doliny jsou většinou v mracích. V dálce slyšíme mírné hřmění, což nás motivuje nezdržovat se na vrcholu zbytečně dlouho.
Čeká nás ještě sestup, o tom ale až v jiném článku.