První den našeho pobytu ve Velké Fatře je ve znamení velkých změn oproti původnímu plánu. Ideální plán, který jsme si vymyslel v pohodlí domova při prohlížení mapy jsme museli trochu přizpůsobit reálným podmínkám.
Původní plán byl začít přechod Velké Fatry v Ružomberku. Problém byl ale v tom, že jsme nechtěli vyjíždět vlakem příliš brzy. Raději jsme dali přednost pořádnému spánku. Vlaky, na které se nemusí příliš brzo ráno vstávat, přijedou bohužel zase dost pozdě do Ružomberka. Při sčítání časů z mapy nám nevycházela rozumná doba na přejití části hřebene z Ružomberka přes Malino Brdo a Malou Smrekovicu na vojenskou zotavovnu Smrekovica, nebo na horský hotel Smrekovica. Proto jsme se ještě doma rozhodli, že se Malinu Brdu vyhneme (stejně ho někteří z nás znají, protože jsme tam byli lyžovat) a z Ružomberka pojedeme autobusem do vesnice Podsuchá. Z Podsuché vyjdeme po červené turistické značce na Vyšné Šiprúnske Sedlo a budeme pokračovat po hřebeni. Krásné byly naše plány …..
Hned na úvod první den jsme měli trochu smůlu a museli změnit plán. Po příjezdu vlakem do Ružoberka nám ujel autobus (resp. asi žádný nepřijel) a tak jsme museli čekat více než hodinu v restauraci na nádraží. Čímž jsme ztratili další čas a proto jsme se při pohledu na mapu rozhodli pro další změnu trasy. Protože nám bylo jasné, že v Podsuché budeme nakonec až kolem 15:15 – 15:20, nezbývalo než z Podsuché vyjít po modré rovnou po modré k vojenské zotavovně nebo k horskému hotelu. Hned jsme si ale slíbili, že vrchol Šipruň, který tím mineme vyjdeme druhý den. Jen aby se náhodou někomu nezdálo, že se zbaběle vyhýbáme vrcholům.
Po příjezdu do Podsuché se v restauraci u rozcestníku turistických značek posilujeme pivem a vyrážíme po modré turistické značce směrem na horský hotel Smrekovica. Cesta vede mírným stoupáním po asfaltové silnici, po které poměrně často jezdí auta (z/do vojenské zotavovny). Asi po 1 hodině a 20 minutách chůze míjíme po pravé straně Matejkovský kamenný průd (tekoucí kameny), což je svah pokrytý velkým množstvím kamenů, které působí dojmem, jako by z vrchu skály tekly. U Matejkovského kamenného průdu zahýbá naše cesta prudce vlevo. Po dalších 30 minutách přicházíme k rozcestníku turistických značek. Můžeme po modré pokračovat k horskému hotelu Smrekovica, nebo pokračovat po asfaltové silnici k vojenské zotavovně. Zde děláme chybné rozhodnutí. Protože nám někdo řekl, že vojenská zotavovna je levná, vydáváme se po asfaltové silnici směrem k ni. Po 20 minutách chůze přicházíme k vojenské zotavovně. Zde se dovídáme, že turistická ubytovna (se kterou jsme počítali pro přespání) je obsazená po celé letní prázdniny dětským táborem a jediná možnost ubytování je v „hotelové části“zotavovny, kde se nám cena zdá příliš vysoká. Jdeme tedy zkusit štěstí k horskému hotelu Smrekovica, který je 15 minut po zelené turistické značce. V podstatě projdeme areálem zotavovny a po pár minutách chůze lesem se dostáváme na velkou louku, na jejímž druhém konci je vidět chata. Po příchodu k chatě jsme na chvíli zmateni, protože jako by nebyl nikdo, komu by jsme mohli oznámit, že jsme přišli a že se chceme ubytovat (místnost s nápisem recepce je zamknutá). Nakonec asi po 15 minutách obcházení chaty potkáme jednu paní, která nás zavede „nahoru“ do restaurace, kde ubytování zařídíme. Na tomto místě přespíme 2 noci.
V červenci roku 2006 jsme se já, Jarda, Albert (Lukáš) a Pepíček (Petr) rozhodli přejít hřeben Velké Fatry.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů