Ostredok, Križná a Kráľova studňa
- Radim Dostál
- 11.02.2008
- 0:00
- Změněno: 28.01.2008 | 22:54
Další den se vydáme, tentokrát bez Pepíčka, z Chaty pod Borišovom přes nejvyšší horu Velké Fatry, vrchol Ostredok, na vrchol Križné a Královu studňu.
Dnes nás čeká nejvyšší vrchol Velké Fatry, hora Ostredok. Ráno se s námi loučí Pepíček, který s námi na Ostredok jít nechce a vydává se po modré turistické značce do vsi Necpaly, kde chytne autobus a pojede domů. Zůstáváme tedy jenom já, Jarda a Albert. Původně (jak bylo naplánováno ještě doma u mapy) jsme se chtěli také vybrat kousek po modré podél Necpalského potoka a dojít na Druhý Necpalský Vodopád a od něj se po žluté turistické značce vrátit zpět na hřeben a jít směrem na Ostredok. Protože by jsme ale ztratili poměrně dost času, který by nám mohl scházet a hlavně po špatných zkušenostech s Dolným vodopádem Teplého potoka vyznačeném na mapě od původního plánu upouštíme.
Sejdeme na rozcestí pod chatou a vydáme se po modré turistické značce směrem k Chýškám. Obcházíme tím vrchol Ploská zleva. Na vrcholu Ploská jsme byli včera při setě z Rakytova na vrchol Ploská včera a nechceme s ním proto dnes ztrácet čas. Po cestě míjíme stádo krav s bačou a jeho psem. Po 46 minutách chůze po modré turistické značce přicházíme k Chýžkám.
Chýžky
Chýžky jsou rozcestí několika turistických značek. My se vydáváme po červené směrem na Ostredok. Prvních pět minut cesty je prudké stoupání po kamenech kde chůze mnohdy připomíná lezení po čtyřech. Po 5 minutách přicházíme na vrchol, který není v mapě pojmenován. Z vrcholu chvíli scházíme dolů a pokračujeme více méně rovnou cestou, která nás zavede asi po 15 minutách na rozcestí turistických značek Koniarky.
Koniarky
Z Koniarek pokračujeme dále po červené turistické značce kolem Suchého vrchu na začátek velké pláně směřující na Ostredok. Zde na chvíli odpočíváme a povídáme si s dalšími Čechy které zde potkáváme a kteří nám nabízejí domácí slivovici z pleskačky. Na rozdíl od dvou pěkných Slovenských dívek neodmítáme a pohostinnost oplácíme pleskačkou myslivce. Po chvíli k nám schází ze Suchého vrchu muž, který k oněm dvěma dívkám patří a všímám si, že byl na vrcholu fotografovat. Na první pohled se jednalo o profesionála (fotil na „středoformát“). Hned mě napadá myšlenka, že bych si tam taky mohl jít něco vyfotit.
Po chvilce se já s Albertem (bez Jardy) vydáváme na turistickou značkou neznačený Suchý vrch. Cesta na vrchol, kde je mnoho kamení a skal trvá asi 5 minut. Zde se fotografujeme a já při fotografování jedné fotky, na které mám být zobrazen já s Albertem, focené samospouští, špatně stabilizuji stativ a fotoaparát mě pár vteřin po vyfocení padá ze skály několik metrů dolů. Naštěstí dopadá na hlínu a až na jednu prasklinu se mu nic nestalo. Nicméně ještě dlouho potom ode mě mí společníci slyší hodně sprostá slova. Po návratu k Jardovi se vydáváme na Ostredok, nejvyšší horu Velké Fatry, na kterou přicházíme po 16 minutách.
Obr. 1. Ostredok (1592 m. n. m.) – Velká Fatra
Ostredok (1592 m. n. m.)
Ostredok je nezalesněný vrchol, který stejně jako vrchol Ploská není příliš špičatý a proto působí dojmem velké louky. Zde odpočíváme a fotografujeme. Z vrcholu Ostredok se vydáváme po červené turistické značce na Križné.
Obr. 2. Jarda, Albert a já (Radim Dostál) na vrcholu Ostredok v pohoří Velká Fatra.
Križné (1574 m. n. m.)
Na vrcholu Križné je umístěno vojenské zařízení (vysílač). Asi na 30 minut usedáme do trávy a odpočíváme. Z Križného vyrážíme po červené turistické značce na Kráľovu studňu – prameň. Cesta trvá 40 minut.
Kráľova studňa
Voda, která zde pramení je napouštěna do kádí, kde postupně přetéká z jedné do druhé atd…. Několik vrstev těchto kádí potom slouží pro krávy, které se nedaleko pasou. Po levé ruce ve směru žluté turistické značky vidíme skálu, ke které se rozhodneme, že ještě dnes vyrazíme. Nejprve ale zaneseme své velké batohy do hotelu, kde chceme být ubytováni. U rozcestníku turistických značek se s námi dává do řeči jeden hoch, který dělá průzkum pro horskou službu a ptá se nás jestli by jsme mu byli ochotni odpovědět na několik otázek. Rádi mu odpovídáme na dotazy jak dlouho jsme a ještě budeme na Fatře, jestli jsme měli nějaké problémy ohledně ochrany přírody a podobně. Z rozcestí se vydáváme po červené turistické značce na horský hotel Kráľova studňa, kam dorážíme po 13 minutách.
V hotelu domlouváme nocleh na jednu noc. Po letmém ubytování se a najedení (vlastní stravy, kterou si uvaříme na vařiči, v hotelu se vaří jen párky) si kupujeme každý jedno láhvové pivo a vyrážíme odlehčeni (jen s jedním malým batohem společným pro všechny 3) zpět k rozcestníku, kde jsme se účastnili průzkum. U rozcestníku jsme za 15 minut a pokračujeme ve směru žluté turistické značky směrem ke skále, která zásadně dominuje svému okolí. U skály jsme za 3 minuty od rozcestí, kde usedáme do trávy, otevíráme každý pivo a strávíme asi 1 hodinu. Hned po tom, co jsme ke skále dorazili, jsme ihned zkoumali, jak se dostat nahoru. Usoudili jsme, že to asi nepůjde. Jenomže po chvilce polehávání v trávě kolem nás prošli muž s ženou, kteří na skálu vylezli. Už se nám dnes nahoru nechtělo, ale protože tudy půjdeme zítra, rozhodli jsme se, že na skálu druhý den také vylezeme. Po návratu na hotel jsme si v „restauraci“ dali další pivo a hráli do večera karty.
Hotel měl svůj vlastní generátor elektřiny, který se ve 22 hodin vypínal a po 22. hodině byla už jen tma. Vypadá to, že po 22. hodině půjdeme spát. Seznamujeme se ale s dvěma pohlednými, mladými dívkami, které zde pracují a nabízejí nám, že si u svíčky zahrají s námi karty. Dovídáme se, že na hotelu jsou na brigádě a po večerech se trochu nudí. Padne řeč i na medvědy a dovídáme se, že se medvědů moc nebojí a klidně chodí v okolí hotelu v noci po venku. Například už po tmě byly na nedaleké salaši (si 20 – 25 minut chůze) a zpět. Vypadá to, že mají pro strach uděláno. Jenomže co je medvěd proti duchu mrtvé ženy. Dovídáme se, že v budově byla za války německým vojákem znásilněna a zavražděna partyzánka, která dodnes v hotelu straší. Své tvrzení dokládaly nezvratnými důkazy, kdo všechno jí už kdy viděl, nebo slyšel. Při hraní karet a povídání si čas letí a přesně o půl noci se rozhodneme, že půjdeme spát. Musíme ale s holkami počkat alespoň 5 minut, aby nebyla rovná půlnoc, což je hodina duchů. O půlnoci by rozhodně nešly do pokoje, protože mrtvá partyzánka tam může být. Čekáme tedy asi 10 minut, poté se loučíme a jdeme spát.
Těsně před tím, než se oddělíme potkáváme po tmě v chodbě dalšího zaměstnance hotelu, který nebýt nás, způsobil by oběma dívkám asi smrt leknutím. Dvě holky (19 a 20 let) se nebojí v noci v horách medvědů, jejichž trus a stopy jsou na Velké Fatře vidět pomalu na každém kroku, ale bojí se více než 60 let mrtvé ženy.