Velký Choč

Večer dorážíme vlakem do Ružomberku. Tentokrát však nezamíříme na Velkou Fatru, ale přesně na opačnou stranu. Do méně známých Chočských vrchů.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

8. 5. 2008

Večer dorážíme vlakem do Ružomberku. Tentokrát však nezamíříme na Velkou Fatru, ale přesně na opačnou stranu. Do méně známých Chočských Vrchů. Bude to kratší, ale náročnější, protože v Chočských Vrších není žádná hřebenovka, a tudíž se musí pořád scházet dolů a zase šplhat nahoru. Rozlohou je však pohoří velmi malé, a tak se možná po dvou dnech dostaneme až do Roháčů a vylezeme na Sivý Vrch.

Nejprve zdoláme Velký Choč (1611 m. n. m.). Je už večer, a tak chceme dojít jen k hradu Likavka a tam přespat ve stanu. Po dvaceti minutách se dostaneme do vsi Likavka, kde se už povážlivě šeří. Ačkoliv máme čelovky, na značky nevidíme, a tak nám dvě mladé Slovenky ukazují cestu. Utáboříme se přímo naproti hradu u malé chajdy, které přes den patrně slouží jako občerstvení.

9. 5. 2008

Ráno objevujeme u hradu přírodní amfitheatr, ve kterém se podle mapy konají folklórní slavnosti. Hrad je veřejnosti nepřístupný z důvodu zabezpečovacích prací. Gotický hrad ze 13. stol. byl v letech 1431-1434 v rukou husitů. Za krále Matěje Korvína patřila pod Likavku správa středního Liptova. Po dobytí císařským vojskem r. 1670 sloužil hrad jako věznice.

Sbalíme stan a pokračujeme v cestě po červené přes Predný Choč do sedla Spuštiak (1h20min.). Odbočíme doleva po modré na Strednú Poľanu (1h 15 min) a dále hodinu prudkého stoupání po zelené na Velký Choč (1611 m.n.m.). Je zde krásný výhled na Velkou Fatru, Ružomberok, Vysoké a Nízké Tatry a na Roháče. Nejvyšší vrch Chočských Vrchů je dokonce prý považován za nejkrásnější vrch Slovenska. Ve svých básních ho opěvoval Pavol Országh Hviezdoslav.

Velký Choč

Obr. 1. Velký Choč

Po svačině a focení prudce sestupujeme dolů po červené značce. Za dvacet pět minut jsme v Sedle Vráca pod Malým Chočem. Dále pozvolna klesáme až do vsi Lúčky. Jsou tu lázně známé už od 18.století. Na bázi sádrovcovo-zemitých vod teplých 31,5o C se tu léčí ženské choroby.

Fotíme si Lúčanský vodopád se spoustou pampelišek okolo a jdeme na pozdní oběd do hospody. Sníme každý jedny pirohy a nanuka v hospůdce hned u vodopádu. Asi to tu mají jako polotovar a jen to ohřejí v mikrovlnce, ale my jsme hladoví, a tak nám to ani moc nevadí.

Přejdeme do vsi Kalameny, která je hned vedle Lúček a jdeme po žluté do lesa. Zhruba po 15ti minutách vidíme u cesty v lese auta. Když přijdeme blíž, pochopíme proč. Malé jezírko u lesa je plné koupajících se lidí. Je teprv květen a na koupání je zima. Z prostředku jezírka kouká trubka, ze které tryská termální pramen. Bohužel nemáme plavky, ale koupání v termálním jezírku po tak namáhavé túře by mohlo být opravdu vynikajícím zážitkem a odpočinkem. Ne, bez koupání nemůžeme odejít. Na Adama a Evu je tam moc lidí, leda počkat do večera, až všichni odejdou. Natáhneme se na loučku a odpočíváme. Po chvíli nás to přestane bavit. Svlékneme se do slipů a do kalhotek (já si nechávám samozřejmě i tričko) a hupneme tam. Chvíli se rochňáme a je to fakt bájo.

Je tu skupinka dalších Čechů se psem. Pes ve vodě také vesele dovádí, ale když vyleze ven, je mu zima a otírá se pořád do trávy.

Když se nabažíme, rychle se převlékáme a opět čerství jdeme dál. Dvacet pět minut do sedla pod Královkou a pak půl hodiny na Liptovský hrad. Je krásné počasí a slunce se snáší k obzoru. Na špici mezi zbytky zdí Liptovského hradu si stavíme stan. Výhled je opravdu jedinečný snad na všechna slovenská pohoří a na přehradu Liptovská Mara. Vaříme si k večeři čínskou polévku a spokojeně se ukládáme k spánku.

článek je součástí seriálu: Chočské vrchy 2008

V květnu 2008 vyráží Lenka a Honza na slovenské Chočské vrchy. Z Ružomberku dojdou přes Velký Choč až k hranici Roháčů, kam se chtějí také podívat. Tam je však ještě zimní uzávěra.

další části seriálu:

diskuse

vložit nový příspěvek
  • Název

  • Jméno
  • 22.10.2012 | 17:26

Sem vložte příspěvek