Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán .... stejně jako partyzán v propagandistické písničce si budete připadat po přečtení článku, který Vás zavede do pohoří kara-dag a na stepi.
Chystáme se na další horskou etapu, tentokrát bude o poznání kratší než ta poslední. Cílem je pohoří Kara-Dag, které se opět nachází přímo na pobřeží. Půjdeme s místním průvodcem, který nás provede po zdejším chráněném území, jelikož turisty zde údajně z důvodu bezpečnosti musí někdo doprovázet. Zda je to skutečný důvod či jestli k tomu vede obava z legendy o příšeře se lze jen dohadovat. My jsme o místním postrachu tenkrát nevěděli, tudíž jsme žádné obavy neměli. Po krátké prohlídce muzea s expozicí zdejšího světa zvířat jsme se odebrali směrem do kopců. Míjíme závory s hlídači a stoupáme do svahů po úzké pěšince schované mezi nízkým porostem.
Obr. 1. Výhled na Kara-Dag
Náš průvodce se už od začátku ukázal jako šprýmař a jde větší část cesty bez bot, přičemž svoji produkci završuje ekvilibristickými kousky na hraně propasti řka, že když spadne, tak sami zpátky těžko trefíme. Pravdou je, že cesty zde nejsou příliš bezpečné, neboť vedou přímo po příkrých srázech pobřežního masivu, který zde měří pěkných pár set metrů. Hlavně úsek nad slavnou Zlatou bránou je opravdová chuťovka, stačí neopatrně šlápnout a už se řítíte vstříc vlnám, čímž dozajista pobavíte pasažéry výletních člunů pod vámi.
Obr. 2. Zlatá Brána
Štěstěna ale opět stála při nás a i tento úsek překonáváme bez ztrát na životech. Další pokračování výletu nás vede k ruské vojenské základně, kterou uctivě obcházíme. Průvodce nás za chvíli opět vede k nějaké propasti, tentokrát jde ovšem o lépe zajištěné místo a tak nás bezpečnostní lana nepouští blíž než 20 metrů před hranu.
Před námi se ční jakési skály. Něco jako skalní věže v Čechách, jen mohutnější a ostřeji tvarované. Jelikož je to velmi fotogenická záležitost, tak zde probíhá hromadné focení. Po něm následuje zlatý hřeb průvodcova vystoupení, ve kterém nás vyzve k sundání obuvi, na což někteří jedinci skutečně reagují a vyslouží si jeho pochvalné mručení. Nám jakožto zbytku pak oznamuje, že se blíží konec světa, ve kterém my, s botami, zahyneme ve strašných bolestech. Kdybych to věděl, tak si sundám i ponožky.
Obr. 3. Skalní útvary v Kara-Dagu
Než se stačíme vzpamatovat, tak jsme na cestě dolů. Při klesání začíná opět razantně stoupat teplota a tak není divu, že dole opět pleníme stánky s pivem a zmrzlinou, což kupodivu není tak špatná kombinace. Nicméně ze zbytku dne mám poněkud mlhavější vzpomínky než bych si přál. K večeru pak dorážíme na nové tábořiště.
Nacházíme se ve východní části Krymu, kde převládá stepní krajina, nedozírná rovina tu sice není ale zato tu v okolí nejsou téměř žádné stromy. Při prvním kontaktu s tímto prostředím zjišťujeme, že stepní tráva je dost ostrá na to aby probodla podlážku stanu, což jako jediný ocenil spolucestovatel František, který si prý po jistou dobu přivydělával jako fakír na loži z hřebíků. My ostatní si radši místo pro stan pořádně ušlapeme, než abychom riskovali ruskou akupunkturu uprostřed noci.
Pozitivním zjištěním je ale moře, které je velmi čisté a vhodné k plavání. Pláž je sice kamenitá ale ta hrouda vedle ní co vypadá, jako hnůj se ukázala jako skládka vytahaných chaluh, což se dá ještě přežít. A i kdyby ne tak na koupání skoro nemáme čas, protože se stmívá a brzo ráno nás čeká další náročný program.
Zážitky Ondřeje z pozoruhodného polostrova Krym na Ukrajině. Seriál popisuje dobu a také byl psán v době, kdy Krym nebyl okupován Ruskem.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů