Na konci srpna roku 2011 jsme se vydali na rumunské hory Retezat a Godeanu. První den přijíždíme do Devy, odkud se vlakem dostaneme do Ohaba de sub Pietra a poté do tábořiště Carnic. Náš výlet začíná.
Sousedící rumunská pohoří Retezat a Godeanu spadají do západní skupiny jižních Karpat (jinak též Transylvánských Alp). Zatímco první z nich patří mezi turisty hojně navštěvovaná rumunská pohoří, v Godeanu se můžete toulat celé dny, aniž byste narazili na živou duši – s výjimkou bačů pasoucích ovce, které na zdejší travnaté svahy a pláně vyhánějí v průběhu léta. Zcela odlišný je také krajinný ráz obou horských celků. Retezat je masivní skalnaté pohoří, jehož charakteristickým znakem jsou horská jezera a plesa s průzračně čistou vodou. Není divu, že bylo toto území, spolu se zdejší velmi vzácnou flórou a faunou, už v roce 1935 vyhlášeno národním parkem. Godeanu je naproti tomu jakousi rumunskou paralelou ukrajinských polonin a tvoří jej hlavně táhlé travnaté hřebeny, jejichž vrcholy často zdobí žulová skaliska, ve svazích lze občas spatřit kamenná moře. Snad i kvůli zvláštnímu kontrastu obou krajin a zcela jistě pro nevelkou vzdálenost mezi oběma pohořími je velmi oblíben jejich společný přechod.
Obr. 1. Lacul Bucura – Retezat, Rumunsko
Spolu se dvěma přáteli jsme se rozhodli strávit v obou pohořích týden na přelomu srpna a září. V těchto měsících panuje v Rumunsku vůbec nejsušší počasí, (oproti červnu a červenci, kdy lze čekat, zvláště na horách, vydatné srážky). Zároveň je ještě dostatečně teplo, a jak jsme byli informováni zkušenými rumunskými turisty, toto časové období skýtá turistům ještě další důležitou, leč méně známou výhodu: přibližně po 20. srpnu shánějí zdejší bačové ovce a dobytek zpět do údolí, čímž se výrazně snižuje riziko setkání s problémovými pasteveckými psy…
Obr. 2. Lacul Bucura – Retezat, Rumunsko
Inspirovat jsme se nechali i při plánování trasy. Přechod Retezatu a Godeanu se dá uskutečnit z různých směrů. Jako nejvhodnější nám byla doporučena varianta s výchozím bodem v Carnicu (severní hranice Retezatu) vedoucí přes Lacul („jezero“) Bucura, nacházející se v samém srdci Retezatu a sloužící jako turistické východiště pro treky na okolní vrcholy, dále na sedlo Saua Plaiul Mic, odkud vede červeně značená trasa přes Malý Retezat, Godeanu a pohoří Cernei až do vzdáleného lázeňského městečka Baile Herculane. Pěší túru jsme však hodlali zakončit už ve vesničce Cerna Sat a zbývajících asi 40 kilometrů do Baile Herculane překonat autostopem. Tato trasa má, jak jsme se sami přesvědčili, určitě více výhod než nevýhod. Tou největší je jistě možnost (A během cesty též motivující vyhlídka!!!) skvělé relaxace a uvolnění těla – a zvláště pak nohou, zmožených stovkami metrů převýšení – v léčivých vodách „Herkulových lázní“.
Naše výprava začala ve městě Deva tvořícím jakousi bránu do Transylvánské vysočiny, kterýžto dojem umocňuje i mohutná citadela, vypínající se na strmém kopci nad městem (zároveň jde o jedno z mála zajímavých míst tohoto turisticky ne příliš atraktivního města). Deva je také důležitou dopravní křižovatkou a zastavuje zde řada zahraničních autobusových linek, mezi nimi i autobusy společnosti Eurolines, kterou jsme si vybrali i my. Dorazili jsme v pátek přibližně ve 3 hodiny odpoledne rumunského času – při plánování cesty z Čech je nutno počítat s posunutím času o jednu hodinu dopředu! Autobusové nádraží těsně sousedí s vlakovým a v areálu se také nachází několik supermarketů, kde lze dokoupit zásoby na cestu – ceny potravin se v Rumunsku v době naší cesty pohybovaly přibližně na stejné úrovni jako v Česku. I my jsme doplnili zásoby a definitivně tak jimi ucpali všechny zbývající kapsy i všelijak skryté dutiny našich až po okraj narvaných batohů a krosen. Kromě dvou horských chat, kde lze zakoupit i potraviny, už v obou pohořích – v Godeanu zvláště – není možné doplnit zásoby jídla!
Za vyčerpávajícího horka (přes 30 stupňů ve stínu) jsme nastoupili do dost „jetého“ osobního vlaku, který nás odvezl do městečka Ohaba de sub Pietra, kam jsme dorazili cca za hodinu a půl. Jde o větší, byť poněkud ospalou vesnici, odkud nás čekalo ještě 17 kilometrů na jih do Carnicu, jedné ze vstupních bran do Retezatu a našeho prvního tábořiště. Část silnice vedoucí přes několik menších vesnic je asfaltovaná; asi 5kilometrový úsek od vsi Nucşoara až ke Carnicu je tvořen špatně sjízdnou kamenitou cestou. Rozhodli jsme se stopovat (tento postup doporučujeme i ostatním adeptům) a díky ochotě místních řidičů a jejich pochopení pro naše nadšení z rumunských velehor jsme větší část trasy překonali autem. (Dlužno dodat, že autostop, a to platí dvojnásob pro odlehlejší horské oblasti, se těší v Rumunsku mnohem větší oblibě než u nás, takže se jej nebojte, pokud je tomu třeba, využít).
Carnic je v podstatě jakýmsi minikempem, kde si můžete oficiálně postavit stan či rozdělat oheň (obojí je dále na území národního parku možné jen na striktně vymezených místech – hrozba pokuty!). Komfortnější turisté mohou využít i zdejší ubytovnu se sociálním zařízením (sprchy, toalety (západoevropského stylu). K dostání by měly být i základní potraviny, občerstvit se můžete (lahvovým) pivem a, což je podstatné, nabízeli nám na prodej také kvalitní turistickou mapu Retezatu a značné části Godeanu o měřítku 1: 50 000, (kterou jsme každopádně díky pracovitějším členům výpravy již měli v batohu). Rozhodně doporučujeme si mapu pořídit, a to i přes poměrně dobrý stav značení turistických cest v Retezatu (zcela jiná je situace v Godeanu, o tom viz níže)! Poněkud neotřelý zážitek nám připravil místní postarší správce, když nám svou osobitou směsicí rumunštiny, angličtiny, italštiny, přikořeněnou ještě prapodivnější směsí slovanských jazyků, nejdříve nabídl možnost osprchovat se v ubytovně (zvolili jsme spaní ve stanech venku) a posléze si za to vyúčtoval absurdní poplatek 10 lei (cca 60 Kč)… Když jsme se bránili, začal se žoviálně vykrucovat, že to bylo na jeho odpovědnost a navíc nám z ceny poplatku byla již odečtena „studentská sleva“.
Naši první noc v rumunských horách jsme si tím ale nenechali zkazit a naopak se těšili na zítřejší pochod k jezeru Lacul Bucura.
Na přelomu srpna a září se vydali 3 kamarádi do Rumunska projít pohoří Retezat a Godeanu.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů