Přes Vârful Godeanu (2229 m. n. m.) k vesnici Cerna Sat

  • Petr Loučka
  • 16.04.2012
  • 0:00
  • Změněno: 12.02.2012 | 14:52

Šestý den je náš psolední den v horách. Přiblížíme se k obci Cerna Sat.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Lacul Scărişoara

Během této noci jsme pořádně vymrzli. Vítr se celou noc neúnavně opíral do našich stanů, takže jsme se moc dobře nevyspali. Ani ráno nebyla situace lepší, a tak jsme – drkotajíce zuby – posnídali a snažili se zahřát balením stanů či vycházkou pro vodu (několik pramenů se nachází asi 300 metrů jihovýchodním směrem od jezera ve svahu hory Vârful Micusi).

Směrem k Vârful Oslea Romanesca - Godeanu, Rumunsko

Obr. 1. Směrem k Vârful Oslea Romanesca – Godeanu, Rumunsko

Kolem deváté jsme vyrazili, s vědomím, že jde o poslední den celý strávený v horách. Podle plánu jsme měli dnes dojít minimálně k hoře Vârful Oslea Romanesca (1781 m. n. m.), nejvyššímu bodu hřebene Plaiul Oslei, jenž vybíhá z hlavního pásma Godeanu dolů k údolí potoka Cernei. Odtamtud je to jen několik kilometrů k vesnici Cerna Sat – cíli naší výpravy.

Naše nohy a ramena už byly zcela vyčerpány chůzí a nemilosrdnými popruhy těžkých batohů. Za častého klení jsme stoupali na hřeben a brzy se napojili na stezku. Červenou značku jsme vídali zřídka, dílem i proto, že ji zde zkrátka a dobře není kam namalovat… Nebyl však problém řídit se intuicí, orientačním smyslem a masivem hlavního hřebenu, po němž trasa vede. V dálce před námi (větší, než bychom si přáli) se rýsoval vrchol Vârful Godeanu (2229 m. n. m.), který jsme museli přejít. Po všech stranách se nám znovu otevřel výhled na okolní pohoří včetně přímo magické stolové hory, střídavě se ztrácející v mlžném oparu kdesi na jihozápadním obzoru. Toto a taky těžko popsatelný pocit, který vyvolává mlčící svět hor, trávy, sklánějící se ve větru, a mraků, nám vynahrazovalo námahu hraničící místy s utrpením.

Godeanu - Rumunsko

Obr. 2. Godeanu – Rumunsko

Vârful Godeanu (2229 m. n. m.)

„Pauzy na cukr“ vstřebávaný z nejrůznějších bonbonů, rozinek a jiných pochutin mých zodpovědněji vybavených druhů byly čím dál frekventovanější. Nejvíce nám dal asi zabrat ne kdovíjak strmý, ale pro naše těla – znavená včerejším maratonem – přímo ukrutný svah Vârful Godeanu, na jehož vrchol jsme dorazili kolem jedné hodiny odpoledne. Ten nabízel přímo úchvatné výhledy a my se snažili si je vychutnat navzdory únavě. Poté jsme scházeli po nízkém svahu tvořícím údolí potoka Raul Ses. Cestou jsme se občerstvili borůvkami a pozorovali ptáky, připomínající drobné vlaštovky, létající těsně nad zemí. Hlouběji v údolí, poblíž pramene potoka Raul Ses, se blyštil pramen, ke kterému jsme však už pro únavu nesešli. Protože jde až k vesnici Cerna Sat o jeden z mála vodních zdrojů, jak jsme zjistili posléze, rozhodně doporučujeme cestu k němu podstoupit.

Sestup z pohoří Vârful Godeanu - Godeanu, Rumunsko

Obr. 3. Sestup z pohoří Vârful Godeanu – Godeanu, Rumunsko

Po dalších asi čtyřech kilometrech chůze jsme konečně dorazili k hřebeni Plaiul Oslei, který prudce klesá jihovýchodním směrem k údolí potoka Cerna. Odbočující cesta je – tu a tam – značena červeným trojúhelníkem, který nás měl doprovázet až do vesnice Cerna Sat. Blížící se kýžená civilizace začínala být znát i z krajiny. V údolích po obou stranách hřebene se objevovalo větší množství salaší, a dokonce jsme měli možnost zahlédnout volně se pasoucí kozy a osly. Převažující sestup vystřídalo menší převýšení přes vrchol Vârful Oslea Romanesca (1781 m. n. m.). V záři zvolna hasnoucího dne jsme se ještě naposledy pokochali panoramatem horstva Godeanu a scházeli níže do údolí.

Salaš nad obcí Cerna Sat

Obr. 4. Salaš nad obcí Cerna Sat

Cerna Sat

Nakonec jsme se rozhodli, že přespíme jen asi 5 km nad vesnicí Cerna Sat, abychom to měli ráno co nejblíže k vodě, obchodu i silnici do Băile Herculane. Stezka je v této části už daleko lépe značená, jednoduše i z toho důvodu, že se dostáváte do pásma lesa, a tudíž je kde značit. Vyhnout se nelze několika salaším (stezka prochází těsně kolem nich), kde na nás dotíralo pár drzých psů, které však nakonec bača ukočíroval a ještě nám poradil, kudy přesně se vydat. Minuli jsme skupinu dělníků, kteří na mýtině zpracovávali dřevo, a dostali se k místu, které připomínalo naše zahrádkářské kolonie s tím rozdílem, že zdejší chatrče i ovocné sady, zanedbané a zjevně i zřídka využívané, působily dost archaickým dojmem. To vše nám ale vyhovovalo, a tak jsme se rozhodli utábořit se na louce ležící na vrcholku jednoho z posledních horských výběžků nad údolím. Pořádně unavení a mírně dehydratovaní, nicméně s vesnicí a vidinou blízké civilizace na dohled, se v nás pozvolna začal usazovat pocit klidu i zcela zasloužené spokojenosti nad zdarem naší výpravy. Optimismus si vyžádal svou daň v podobě dobré nálady, která nakonec urovnala všechny drobné spory, jež mezi námi v minulých dnech vlivem extrémních podmínek vyklíčily. Laskavě jsme se podělili o zbývající pochutiny, krémy na pohmožděniny, navlhčené papírové kapesníky i několik zbývajících centilitrů domácí slivovice. Kolem desáté jsme naposledy usínali pod klenbou mračna hvězd planoucími nad rumunskými horami

článek je součástí seriálu: Rumunsko 2011

Na přelomu srpna a září se vydali 3 kamarádi do Rumunska projít pohoří Retezat a Godeanu.


diskuse

vložit nový příspěvek