Ponta de São Lourenço – jedno z posledních téměř nedotčených míst v Evropě
- Silva Opálková
- 19.09.2011
- 0:00
- Změněno: 4.09.2011 | 19:47
Třetí den se podíváme na nejvýchodnější část ostrova Madeira, na polostrov Ponta de São Laurenço.
Dnešní výlet nás zavede na nejvýchodnější bod Madeiry – výběžek Ponta de São Laurenço. Je to neobydlená část ostrova a zdejší krajina je odlišná od těch, které jsme mohli vidět doposud. Někteří ji přirovnávají k měsíční krajině. Některá místa dokazují, že ostrov je sopečného původu. Mys nabízí kombinaci moře, skal a přírody a také pěkné kontrasty barev.
Ponta de São Lourenço
Autem přijíždíme na nejzazší místo, kam se dá dojet. Je tady menší parkoviště, od kterého hned začíná trasa dlouhá 4 km v každém směru. I zde se jde většina cesty tam i zpět stejně až na malý kousek, kde jsou dvě možnosti.
Začátek vypadá optimisticky, protože se jde z kopce. Jsou zde nově udělané dřevěné schody. Původní stezka vedla kousek vlevo od nového schodiště, někteří po ní šli i dnes, ale my respektujeme nařízení a nechodíme mimo určená místa. Jakmile došlápneme z posledního schodu, začínáme stoupat do prvního kopce, který není nijak prudký, spíš táhlý. Na jeho konci je místo, kde se dá vpravo odbočit a sejít k moři, které je na této straně klidné nebo kousek popojít vlevo a pozorovat naopak rozbouřené moře jak naráží do skalních útvarů různých tvarů. Po pořízení prvních snímků pokračujeme dále, jde se většinou do kopce, místy po kamenných schodech. Fouká zde silný vítr, nejspíš i proto jsou na užších místech postaveny lanové zábrany. Po asi 2,5 km přichází možnost vybrat si jednu ze dvou cest, kterou půjdeme dále. Není zde žádný rozcestník. Obě cesty vedou k chatě, která slouží spíše jako informační centrum, kde se dá zakoupit i nějaký suvenýr. Občerstvení tady ale není.
Obr. 1. Na poloostrově Ponta de São Laurenço
Z toho místa to už je necelý kilometr do cíle, celý však do kopce, na jehož konci budete stát opravdu nejvýchodněji na Madeiře, kam se dá dostat. Na kopci cesta končí, i když za ním jsou ještě dva menší ostrovy Ilhéu da Cevada a Ilhéu do Farol. Zde už je však vstup zakázán. Na vzdálenějším ostrově Ilhéu do Farol je vidět z dálky nejstarší madeirský maják. Vlevo je vidět i ostrov Porto Santo vzdálený asi 60 km, kam vyráží hodně turistů hlavně za dlouhou písčitou pláží.
Obr. 2. Ostrovy Ilhéu da Cevada a Ilhéu do Farol
Cestou nazpět jsme šli v místě jediného rozdvojení vpravo. Tato část je snadná, kratší a celá po rovince. Naopak druhá strana, kterou jsme šli tam, je prvně z kopce a potom do kopce. Je zde však lepší výhled na moře. Ostatní části cesty jdeme stejně, ale slunce už svítí z jiného úhlu, proto můžeme vidět krajinu v trochu odlišných barvách.
Obr. 3. Skály u severního pobřeží
Po asi 4 hodinovém výletu dorazíme zpět na parkoviště a zde nás čeká milé překvapení. Je tady přistavený pojízdný stánek s občerstvením, kterého využívá asi každý.
Pláž Prainha
Po tomto osvěžení jedeme ještě na jedinou přírodní písčitou pláž na Madeiře, která je odsud vzdálená asi 2 km. Její název je Prainha, je sice poměrně malá s černým pískem, ale na osvěžení po túře a případné občerstvení úplně dostačující.