Závěrečný den strávíme už spíše odpočinkově. Jsme na ostrově v Indickém oceánu a za celý týden jsme se v něm téměř nekoupali, proto chceme nejdřív splnit tuto „povinnost“.
Pláž Boucan Canot
Nejznámější a nejpravděpodobněji také nejhezčí pláží celého ostrova je ta s názvem Boucan Canot. Je to několikakilometrová pláž na severozápadě ostrova. Sahá také k městu Saint-Gilles les Bains, kde jsme bydleli, takže jsme nějaké koupání stihli už v předchozích dnech. Pláž u našeho hotelu však byla spíše opuštěná s jen pár místními lidmi. Vyjeli jsme dnes proto více na sever, kde jsme už dříve viděli směrovky, protože jsme předpokládali, že by tam koupání mohlo být lepší. Nespletli jsme se. Sice tady bylo o poznání více lidí, ale kompenzací bylo pěkné zázemí, včetně plavčíka, čistého písku a průhledného moře. Mimochodem zde bylo také jediné místo na ostrově, kde byly otevřeny všechny restaurace a obchody. Všude jinde bylo poznat, že v červenci tady není hlavní sezona a někdy sehnat něco na jídlo byl složitý úkol.
Obr. 1. Pláž Boucan Canot
Hinduistický chrám Temple a Parc du Colosse
Ale celodenní lenošení na pláži není nic pro nás, proto po asi třech hodinách opouštíme tuto pláž a jedeme dohnat, co jsme ještě nestihli. Část obyvatel tvoří hinduisté, proto jsme se chtěli podívat na nějaký jejich chrám z blízka. Vyhlídli jsem si chrám Temple, který se nachází na severovýchodním pobřeží, nejbližší město je Saint André. Jedná se o pestrobarevné stavby různých velikostí a tvarů. Já se na to dívám spíše jako na moderní architektonický kousek, který mi toho moc neříká. Na druhou stranu jsem nic takového ještě nikde neviděla, takže za shlédnutí to stálo.
Obr. 2. Hinduistický chrám Temple
Několik kilometrů na sever odsud je Parc du Colosse, který taky navštívíme. Možností, jak tady strávit volný čas je několik, ale opět narážíme na to, že mimo sezonu se tady nic neděje, tak jsme ho spíše jen proběhli a jedeme dále.
Niagarské vodopády
Předposlední zastávkou jsou Niagarské vodopády. Ano, stále jsme na Réunionu:-). Po odbočení z hlavní cesty se jede úzkou cestou, skoro celou dobu se jede v poli s cukrovou třtinou, která tady dosahuje do výšky asi 3 metrů. Kromě ní není vidět nic, až najednou skončí a jsou vidět vodopády. Dá se v nich také koupat, ale je to jen pro otužilé.
Hlavní město Saint Denis
Konečně přichází na řadu také hlavní město Saint Denis. Projížděli jsme jím několikrát, ale zastavili až dnes. Není tady skoro nic, co by lákalo turisty. Saint Denis je ale jediné město, o kterém se tady dá říct, že to tam opravdu žilo. Byl to spíš „běžný chod“, jako v kterémkoliv větším městě, ne však na tomto ostrově. Mě nejvíc zaujal přímořský park Barachois, který ozdobují děla, od kterých se hezky pozoruje západ slunce. Naproti jsou na pohled příjemné kavárny a taky se dá podívat, jak místní starší lidé hrají petanque. Ještě možná stojí za zmínku památník Rollanda Garra.
Obr. 3. Saint Denis – Barachois