Z obce Liptovská Teplička na Andrejcovou

Třetí den našeho pobytu v Nízkých Tatrách se vydáme z Malužinné autobusem přes Poprad do Liptovské Tepličky. Z Liptovské Tepličky vystoupíme na hlavní hřeben Nízkých Tater, kde kousek od srubu Andrejka přespíme.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Ráno se probouzíme, rychle balíme a vydáváme se na autobusovou zastávku, kde nám ráno jede autobus do Popradu. V Popradu se nasnídáme, nakoupíme v obchodech nějaké zásoby, já si na autobusovém nádraží poslechnu od bezdomovce pokřiky, že jsem pako a nakonec přestoupíme na autobus do Liptovské Tepličky.

V Liptovské Tepličce chvíli bloudíme, než najdeme zelenou značku. Zelená značka začíná napravo, stojíme-li ve směru, z jakého jsme přijeli autobusem. Po značce prochází kolem hřbitova a zajímavých sklípků, které jsou umístěny na svahu. Jako by celá vesnice měla sklepy na jednom místě.

Turistická značka má být sice zelená, ale ve skutečnosti je něco mezi modrou a zelenou. Jarda vtipně komentuje, že asi jim došla zelená barva, tak jí smíchali trochu s modrou. Turistická značka nás rychle vyvádí z vesnice a vede nás polem. Kousek za vesnicí je malá kaple, kde se na chvíli usazujeme a já se u ní převlékám. Pokračujeme dále přes pole po zelené turistické značce.

Po necelé půlhodině (se započtením asi 10 minut u kapličky na převlečení) od Liptovské Tepličky přicházíme k Ždiarskému potoku, který se nedaleko od nás vlévá do Čierného Váhu. Poblíž mostu je trafostanice, která zároveň slouží jako turistický rozcestník, protože jsou na ní umístěny ukazatelé turistických značek. Zde máme přejít na modrou, která bohužel na ukazatelích není. Podle mapy musíme jít proti proudu Ždiarskému potoka, vydáváme se tedy doprava po asfaltové cestě podél potoka proti jeho proudu. Značka se po chvíli objeví. Jdeme naprostou rovinou bez náznaku stoupání nebo klesání.

Po 20 minutách chůze proti proudu Ždiarského potoka přicházíme k brodu, který je lehce přístupný od cesty. Na chvíli (půl hodiny) se zastavujeme, odpočíváme a kousek od brodu se koupeme. Po vykoupání a odpočinutí pokračujeme dále po modré turistické značce podél potoka po asfaltové cestě.

Staníkovo

Po hodině a deseti minutách přicházíme na rozcestí, jehož název nejde přečíst, protože cedule je zrezivělá. Podle všeho se ale jedná o rozcestí Staníkovo. Zajímavé je, že zde rovněž není vidět, kam vlastně jdeme. Ono to totiž není vůbec jasné, kam modrá značka vede. Podle jedné mé staré mapy vede na Ždiarské sedlo, podle jiné rovněž mé mapy, která je novější, vede také na Ždiarské sedlo. Jarda má ale hodně novou mapu, podle které vede modrá na hlavní hřeben Nízkých Tater, kde se střetává s červenou turistickou značkou kousek od srubu Andrejka. Jsme už skoro více než v půli cesty a ještě stále nevíme kam vlastně jdeme.

Na rozcestí asi 10 minut odpočíváme. Jde se nám dost špatně, protože je dost velké vedro. Navíc dosavadní trasa byla dost nudná, monotónní po rovné asfaltové cestě. Za dvacet pět minut nás turistická značka přivádí na další turistické rozcestí, kde se bohužel zase nedá zjistit, kam vlastně jdeme.

Po dalších 35 minutách chůze přicházíme na začátek žluté turistické značky, i když zde není žádný turistický ukazatel. Když se dívám na mapu, začínám si uvědomovat, že má mapa je špatná. Že se nacházíme na místě, kde podle mé mapy již modrá vůbec není a měla dávno zahnout. My ale můžeme i dále pokračovat po modré a je nám již jasné, že jdeme ke srubu Andrejka. Starší mapy, zde nejsou přesné. Pokračujeme tedy dále po modré. Žlutá značka pokračuje do prudkého kopce napravo od naší cesty. Podle mapy vede na Panskou hoľu.

Na rozcestí si dáváme asi čtvrt hodiny pauzu. Poté se vydáváme dál a po asi sedmi minutách odbočujeme z cesty, která vedla po rovině na lesní cestu a začínáme po několika hodinách chůze po rovině mírně stoupat. Mírné stoupání se postupně změní na normální stoupání a po asi 50 minutách nás přivádí k červené turistické značce, která vede přes hlavní hřeben Nízkých Tater.

Andrejka

Cesta po které jsme stoupali byla rozježděná lesními stroji. Jsme na hřebeni a odhadujeme, že jsme asi 10 minut po červené turistické značce od srubu Andrejka. Jarda si všímá, že po pravé ruce je asi 50 metrů od cesty dřevěný srub, což určitě není Andrejka. Srub Andrejka známe velmi dobře od naší poslední návštěvy Nízkých Tater. Odhadujeme, že na Andrejce bude hodně lidí, zde je jasné, že budeme sami. Srub má po svém obvodu (až na jednu stranu) lavice, na kterých lze bez problému přespat. Na jedné lavici je nanošené jehličí se smůlou, nevím přesně co k tomu někoho vedlo. Na zbytku lavic je místo asi pro 3 dospělé lidi. Mnoho dalších lidí by ale mohlo spát na zemi. Chvíli hledáme pramen vody, který by u podobného srubu měl být. Nic ale nenalézáme a proto se Jara vydává na Andrejku s láhvemi pro vodu. Na Andrejce určitě pramen vody je. Když se vrací, potvrzuje, že jsme od Andrejky 9 minut chůze.

Já (Radim Dostál) u srubu kousek od srubu Andrejka, který je rozumnou alternativou, je-li Andrejka plná.

Obr. 1. Já (Radim Dostál) u srubu kousek od srubu Andrejka, který je rozumnou alternativou, je-li Andrejka plná.

Roztahujeme spacáky na lavice a u láhve spišské borovičky čekáme až přijde noc a čas vhodný ke spánku. Ze srubu je pěkný výhled na Muráňskou Planinu, kam jak jsme ještě v tu dobu doufali, se za pár dní podíváme.

Setmělo se asi v 22 hodin, což už jsme ale pomalu usínali. Kolem půlnoci mě probudila bouřka. Byla to zajímavá bouřka, protože byla bez deště. Vyšel jsem se podívat ven a zjistil jsem, že bouřka je nad Muráňskou Planinou, což odpovídalo i prodlevou mezi bleskem a hřměním, což bylo 3 až 4 sekundy. Patrně proto zde neprší, podle všeho nad Murání byl asi silný déšť. Vracím se ke spánku a i přes silné hromobití usínám. Podruhé mě hrom probouzí kolem tří čtvrtě na čtyři ráno. Tentokrát již prší a bouřka je očividně nad Nízkými Tatrami, někde velmi blízko. Hrom je mimořádně silný a je slyšet okamžitě s bleskem. Několikrát dokonce udeří tak blízko, že se rozechvěje zem, což jde cítit i na lavici, na které spíme. Lavice je asi metr nad zemí, třese se také stejně jako zem. Doufáme, že vrcholy hor poskytují srubu ochranu před bleskem, protože poblíž srubu žádný strom není. O hromosvodu samozřejmě nemůže být ani řeč.

Závěr

Chtěli jsme se dostat na východní část hlavního hřebene Nízkých Tater, abychom mohli dojít na Kraľovu hoľu a prohlédnout si vyhlášené výhledy na okolní hory, protože při poslední dovolené v Nízkých Tatrách nám v tomto úseku nevyšlo počasí. Nechtěli jsme na hřeben vystoupit cestou, kterou jsme již prošli minule. Proto jsem vybral tuto podivnou cestu, která je na začátku neuvěřitelně nudná a monotónní, navíc vede po asfaltové cestě. Některé starší mapy neukazují trasu správně. Vysvětluji si to tím, že možná kalamita v Tatrách si vynutila změnit turistickou trasu a proto je v nových mapách již zaznačená správně, ale ve starších nikoliv. V každém případě modrá turistická značka z Liptovské Tepličky nevede na Ždiarské sedlo, ale na srub Andrejka.

Je dobré vědět, že Andrejka není jediný srub vhodný k přespání. V okruhu asi 10 minut chůze jich je několik (nejen náš a Andrejka). Je samozřejmostí, že kdo se rozhodne pro přespání v podobném srubu na hřebeni, musí být odpovídajícím způsobem vybaven, hlavně mít spací pytel.

Anketa

Modrá turistická značka z Liptovské Tepličky na hlavní hřeben Nízkých Tater

Celkem hlasovalo 14 lidí


článek je součástí seriálu: Nízké Tatry 2007

V létě roku 2007 jsme měli s Jardou v plánu navštívit na pár dní Nízké Tatry, projít v nich místa, kam jsme se v roce 2007 nedostali a nakonec přejít Muráňskou planinu. Bohužel kvůli potížím s mou nohou jsme nakonec na Muráň ani nedorazili.


diskuse

vložit nový příspěvek
  • Nevím, nevím....

  • Dunajský
  • 21.04.2009 | 12:34

Kolegové, tam kde jste spali má název Budnarka. Modrá značka vedla a vede odjaktěživa vždy na Ždiarské sedlo. Asfaltka vede až Pod stanikovo a to z důvodu, že cesta je dělaná pro lesní mechanizaci a svoz dřeva. Pokud jste chtěli jit přírodou měli jste postupovat z Liptovské Tepličky po po Holu, smrečiny a Pánsku holu až na Budnarku. Někdy je dobře se kouknout do mapy a nechodit jenom po vyznačených trasách. Polné cesty resp. kopance jsou značené v každé mapě.

  • >> Nevím, nevím....

  • Radim
  • 30.06.2009 | 21:38

Právě že na mojí staré mapě vede modrá na Ždiarské sedlo, když se divám na novější mapu, tak nevede. A když jsem po modré šel, tak mě na Ždiarské sedlo nedovedla.