Vodopády Bílé Opavy
- Radim Dostál
- 4.11.2013
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Pokračujeme dále v nejzajímavějším úseku naučné stezky Bílá Opava. Úsekem který prochází řečištěm Bílé Opavy a provede nás kolem vodopádů.
Nad vodopády Bílé Opavy (1190 m. n. m.)
Od rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy začínáme klesat a po pěti minutách přicházíme k potoku Bílá Opava, přes který přejdeme po lávce. Začínáme fotit, právě fotografické orgie jsou důvodem, proč nám cesta údolím Bílé Opavy bude trvat poměrně dlouho.
Velký vodopád (1110 m. n. m.)
Asi po deseti minutách přicházíme k Velkému vodopádu. Tedy přesněji přicházíme k informační ceduli popisující Velký vodopád a z to mlčky předpokládáme, že je to ten, která je poblíž.
Obr. 1. Velký vodopád – vodopády Bílé Opavy, Jeseníky
Dle informační cedule je Velký vodopád největším vodopádem Bílé Opavy a na výšku má 7.9 metrů. Řeka teče od vrcholu vodopádu po konec následných peřejí 40 metrů a překoná při tom výškový rozdíl 16.4. metrů. Hrana vodopádu a skalní stěny na protějším břehu jsou tvořený pradědskou rulou. Skála je postupně narušována vodou a horninami, které voda unáší.
Obrovský balvan, který se uprostřed vodopádu nachází, se zde zaklesnul v roce 1979.
Informační cedule nás rovněž informuje o rozmanitosti hornin v údolí Bílé Opavy. Horniny vznikly přeměnou usazenin prvohorního moře, ale každá za jiných podmínek. Díky toho mají každá odlišnou schopnost odolávat vodě. Tím vzniká rozmanitost a nepravidelné vrásnění na dně řeky. Nepravidelnost na dně se projevuje peřejemi, hlubokými tůněmi a vodopády. Tato rozmanitost je pozorovatelná u Malého vodopádu.
Další zajímavý jev jsou obří hrnce, které jsou v Jeseníkách zcela ojedinělé, více se vyskytují v krkonošské Mulavě, nebo šumavské Vydře. Obří hrnec je kruhová prohlubeň o průměru až několika decimetrů a hloubce několika centimetrů umístěna na ohlazených rulových plotnách pod vodopádem. Obří hrnce vznikají vířivým pohybem proudícím vody unášející horniny, jež postupně vybrušují obří hrnec.
Obr. 2. Vodopád – Bílá Opava, Jeseníky
Pokračujeme dále. Míjíme vodopády a přeje, které fotíme a při tom se dost zastavujeme. Asi po dvaceti minutách přicházíme k dřevěnému žebříku, pod kterým je malá tůňka s malým vodopádem. Děláme si zde několik fotek.
Obr. 3. Vodopády Bílé Opavy – Jeseníky
Po pár minutách přecházíme po lávce přes potok a opět sestupujeme po malém žebříku. Pod lávkou je vodopád, kde se opět zdržíme a po dalších několika málo minutách přicházíme k další informační ceduli.
Informační cedule tentokrát píše o životě v polštářích mechu. Píše se zde o játrovce, což je rostlina podobná mechu a společně s mechem tvoří skupinu mechorosty. Skály v údolí Bílé Opavy i kameny v korytu samotné řeky jsou pokryty mnoha druhy mechorostů. V okolí Bílé Opavy se mechorostům daří díky rozmanité členitosti terénu a vlhkosti vzduchu.
Mechorosty jsou zelené rostliny bez pravých svazků cévních s tělem zvaným stélka. V „kobercích“ prorůstají vlhké kameny, skály, zem a ztrouchnivělé dřevo. Kameny v toku Bílé Opavy prorůstá játrovka kýlnatka zvlněná a mech zoubkočekpa jehlovitá. Existují zde však i vzácné mechorosty. Například polanka Hellerova, což je játrovka roustocí na našem území pouze zde a také na Šumavě a v Novohradských horách. Jsou zde vyjmenovávány i další vzácné mechorosty.
Velká povodeň na Moravě v roce 1997 vyčistila okolní skály a kameny v řečišti od mechů, která však již stihly dorůst.
Polštáře mechů poskytují úkryt mnoha malým živočichům. Nejmenší z nich jsou asi 1 milimetr velké želvušky a medvíďátka, které jsou jedny z nejodolnějších živočichů na planetě. V zimě zde žijí sněžné blechy nazývající se sněžnice.
O kousek dál přicházíme k další informační ceduli. Už nejsme v roklině, ale v trochu více otevřenějším prostoru. Na okolních svazích jsou popadané a neuklizené stromy. Právě o těchto stromech je na informační ceduli řeč.
Spoušť, kterou kolem sebe vidíme způsobila vichřice v roce 2004, která zničila 7 ha lesa. Vítr zničil málo odolný stejnověký les (většina stromů byla vysázena ve stejnou dobu, tedy mají stejný věk). Naopak pralesovitý porost v horní části údolí Bílé Opavy neponičila stejná vichřice téměř vůbec. Právě přirozený horský les, který je odolný proti vrtochům počasí je les, ve kterém nalezneme různě staré stromy. Někteří velikáni v horní části údolí Bílé Opavy mají až 300 let.
Po této zničující vichřici bylo údolí Bílé Opavy na 7 měsíců nepřístupné.
Na informační ceduli je rovněž napsáno, že popadané stromy v okolí se neodklízejí záměrně, protože suché, nebo na zemi tlející stromy poskytují nový domov velkému množství rostlin a živočichů.
Pak je zde ještě zmínka o šikoušku zeleném, což je mech, jehož zelené tobolky patří k nejvyšším mezi mechy. Roste právě na tlejících kmenech smrků v horských lesích.
Na Paloučku (972 m. n. m.)
Po deseti minutách přicházíme k rozcestí Na Paloučku, kde se k nám připojuje modrá turistická značka vedoucí nad údolím Bílé Opavy, která se od nás oddělila na rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy.