Triglav – výstup
- Kateřina Čumová
- 3.10.2011
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Výstup na nejvyšší horu Slovinska, na Triglav, kde jsme byli na několikadenním zájezdu s cestovní kanceláří.
Z Ostravy jsme vyjeli ve středu 16:45 do Brna, dokoupili jsme v obchodě pečivo a pití a vydali se na Zvonařku, přesně 23:00 jsme vyjeli autobusem (Karosa-hurá, dost místa na nohy) na jih, přes Vídeň, co dvě hodiny přestávka. Sotva jsme přejeli hranice Slovinska, hned jsme vjeli do hor.
Rudná dolina (1347 m. n. m.)
V 7:45 jsme autobusem dojeli do Rudné doliny a následovala hodinová příprava do hor, poslední čištění zubů, poslední hygienické zázemí, rozhodování, co nechat v autobuse a co si odnést nahoru. V 8:45 vyrážíme po sjezdovce prvních 400 metrů převýšení, následuje krátká přestávka a dalších 300 metrů převýšení na vrchol Viševnik.
Viševník (2050 m. n. m.)
Na vrchol Viševník přicházíme v 11:00, počasí nám přeje, je pod mrakem, slunce nepálí. Pokračujeme přes Srenjski preval až na Vodnikov Dom
Vodníkov Dom (1817 m. n. m.)
Na Vodníkově Domě máme dlouhou asi hodinovou přestávku (14-15 hodin). Přestávku využijeme na svačinu a poslední doplnění vody ze studánky. Zde se poprvé dovídáme, že nahoře žádná pitná voda nebude.
Planika (2401 m. n. m.)
Obr. 1. Pohled z rozcestí pod chatou Planika
Následuje poslední převýšení 600 metrů k chatě Planika, kam se vydrápeme v 17:30. totálně vyčerpáni (celkové výškové převýšení 1300 metrů – v horských publikacích se doporučuje 1000 metrů denně).
Obr. 2. Pohled od chaty Planika
Leháme si na chvilku do koncentračního pokoje (32 postelí v jedné místnosti) a donutíme se kolem 19 hodiny jít si něco uvařit, přichází zjištění, že tady není voda, vůbec žádná voda, ani umývárna, vůbec nic, jen turecký záchod (šlapky) v dřevěné boudě, bez vody, jak jinak. Vaříme si gulášovou polévku z donesené vody, nemáme kde umýt ešus (není tu ani písek, jenom kameny), takže další dny je nám vaření odepřeno. Fouká ledový vítr, ale teplé jídlo a krásné výhledy nás uvádí do euforické nálady před brzkým odchodem do postele.
Obr. 3. Pohled od chaty Planika
Obr. 4. Pohled od chaty Planika
Dolič (2164 m. n. m.)
Krátce po 10 hodině střídavým stoupáním a klesáním dorazím s kluky na Dolič (jen pár krátkých úseků se skobami a lany) a následnou Tržašku Koču, kde dáváme přestávku. Dvě holky dorazí půl hodiny po nás, s tím, že jim to pro dnešek stačí a zůstanou tam na kafe při kterém se budou opalovat. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že výstup na Triglav s kluky zkusím.
První hodina mírného stoupání není až takový problém, v podstatě obcházíme masiv z druhé strany, abychom se dostali přímo pod Triglav. Když jsme však v poledne zůstali stát přímo pod kolmou stěnou, byla jsem rozhodnutá tam zůstat a počkat na ně. Zdálo se mi nemožné lézt po té úzké římse. Když jsem ale vylezla první stupačky, zjistila jsem, že výstup nebyl tak hrozný. Stačí se nedívat dolů, pevně se držet rukama a najít si oporu aspoň na jednu nohu. Tady už lehce ztrácím výkon, kluci mají mírný náskok.
Triglav (2864 m. n. m.)
O půl druhé jsem se vydrápala (přední náhon) na vrchol Triglav totálně na pokraji sil. Nahoře panoval čirý ruch, udělala jsem pár rychlých fotek a vrcholový přípitek. Kluci už jsou odpočatí a vydáváme se stejnou cestou dolů, protože další dvě přístupové cesty jsou čistě ferratové. O cestě dolů až příště.