Skuteč, tak tam uteč

  • Randus Petr
  • 18.02.2019
  • 20:00
  • Změněno: 18.02.2019 | 17:32

Městečko Skuteč neleží sice přímo na Vysočině, ale v jejím širším pásmu a v zajímavě znějícím geomorfologickém okrsku Novohradská stupňovina. Ta náleží do celku Svitavská pahorkatina a do podcelku Loučenská tabule.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

To ale naprostou většinu obyvatel této země nijak nezajímá, těm jde spíše jde o to, jak je tu hezky, jaké jsou tu památky, kde se kde čepuje jaké pivo, vaří jaká káva a podobně. Ne na vše ale najdete tady odpověď, ale jedno můžeme slíbit, je tu moc hezky.

Skuteč

Město Skuteč, i když ne ještě s tímto titulem, se poprvé uvádí v roce 1289. Podle archeologie zde existovalo osídlení v době mladší kamenné, historicky byla Skuteč ale svázána s nedalekým hradem Rychmburkem, dokonce se například v roce 1399 Smil z Rychmburku psal i „ze Skutče“. Tehdy již to bylo město, takže mělo i pro okolí velký význam. Pokud jde o Starou Skuteč, uvažuje se, že šlo o raně středověké hradiště na místě Humperky, kde je dnes kamenolom. Město pak vyrostlo přirozeně ze starší osady na křižovatce kupeckých cest. Nebylo zde ale klasické opevnění s hradbami, ale nahrazovaly je mohutné zdi zadních traktů domů kolem náměstí. Do města se ale také vstupovalo fortnami, tedy branami. Skuteč prošla během historie mnoha katastrofami, které se odrazily v jeho dnešní podobě. Památkou na doby minulé je především kostel Nanebevzetí Panny Marie s děkanstvím, kostel Božího Těla, Mariánský sloup a další objekty, jako jsou domy, církevní drobné památky a podobně.

Těžba žuly

Zdejší ložiska žuly vedla k tomu, že se Skuteč skutečně stala místem v mnoha lomy. S větší těžbou se začalo v době stavby železnice, kdy se žula drtila na štěrk, který se vtloukal pod pražce, a z větších kamenů se stavěla mostky a tarasy. Na konci 19. století se začala používat vyšší technika, a začaly se produkovat žulové kostky, tzv. „vídeňky“ o rozměrech 18×18 centimetrů, a to vedlo k dalšímu rozvoji těžby. Pozůstatků po lomech, úspěšných i neúspěšných, je v okolí Skutče mnoho. Některé jsou zatopené a porostlé zelení. Nejlepší přehled lze získat ve zdejším muzeu, ale my si některé lomy prohlédneme zblízka.

Start – Kozí hrádek

Výlet začneme na okraji města u turistického rozcestníku Pod Fimberkem. Je to u ulice Obchvatová na konci Poršové, která sem vede od Palackého a Komenského náměstí. Vydáme se po zelené značce od města ven kolem chatové osady a kolem hřiště. Lesem pak vystoupáme na rozcestí Kozí hrádek. Žádný hrad, podobný třeba Kozímu hrádku u Tábora, kde kdysi přebýval Jan Hus, nečekejte. Tady jde o pomístní název, který mu dali údajně místní skauti. Jde ale o mohutný odval z lomu Litická, který se po ukončení těžby stal rájem pro hry právě skutečských skautů.

Novákovo jezírko

Pokračujeme dál po žluté, po levé ruce máme lom Litická, který je dnes stále v provozu. Když přejdeme malou výšinu, dostaneme se do starých lomů, jak výše bylo zmíněno, zatopených. První vodní plocha se jmenuje Novákovo jezírko. Jméno nese po hudebním skladateli Vítězslavu Novákovi (1870 – 1949). Ten v Skutči žil na konci svého života a tu také zemřel. Do jezírka se chodil rád koupat. Za jezírkem najdeme další menší, ale je pravda, že pohyb terénem je zde místy poměrně náročný a je potřeba si dávat pozor. Zde si možno prohlédnout i střelmistrovský kryt.

Lom Leštinka

Pokračujeme dál po žluté značce lesem a dostaneme se k jedné zajímavosti, k žulovému sloupku z roku 1893. Je čtyřhranný a 2,5 m vysoký, podle starého nápisu ho sem nechal umístit pan Novotný z Leštinky. Přejdeme pak louku a dostaneme se do dalšího těžebního prostoru. Provoz zde by zahájen v roce 1926 družstvem zvaným Žulolom. Těžba zde byla ukončena v roce 1985 a areál se dostal do péče potápěčů z Chrudimi. Najdeme zde i chatu s možností občerstvení a ubytování, případně je tu o kousek dál vpravo Na Louce.

Modráčkův lom

Dál po žluté značce dojdeme k dalšímu uzavřenému Modráčkovu lomu. Jeho kámen byl vhodný pro výrobu dlažebních kostek, odvážely se odtud po vagonech. Lom o průměru 40 metrů je zatopený a hloubka vody je zde 18 metrů.

Kaňon

Jižní strana výšiny je celá rozkutaná, největším dílem je zde lom Mikšův, zvaný Kaňon. Na jeho horní hranu k vyhlídce se dostaneme dál po žluté značce. Pod námi je rozsáhlé údolí, kde se těžilo 70 let na dlažební kostky a štěrk. Odtud se vyvážel kámen i do zahraničí, například do Hamburku, Vídně, Krakova a dalších velkých měst. Kámen se odvážel do drtiče a po kolejích vlečkou do Žďárce.

Lom Zvěřinov

Od vyhlídky se vracíme po žluté na rozcestí, vlevo je pak lom Malý Kaňon. Na rozcestí zahneme vlevo a po levici budeme mít další Pondělíčkův lom. Cesta se nám trochu zaklikatí a staneme na silničce do lomu Leštinka do vsi Leštinka. My zahneme po této silničce vlevo, jen když bude zájem, před námi je jeden z největších lomů Zvěřinov. Zdejší vodní plocha má délku skoro 200 metrů a hloubku asi 30 metrů. Lom se využívá ke koupání, ale je nebezpečný pro kameny pod vodou.

Leštinka

První písemná zmínka o obci je z roku 1392 a podle tradice je spojena s hradem Cejřov, který stával naproti přes potok Žejbro. Výšina Hradiště však byla celá odtěžená, ale ví se, že zde byly valy a příkopy. Obec náležela k hradu Rychmburku, dnes tu ale žádné významnější památky nenajdeme, jen železný kříž s Kristem na horní návsi z roku 1833 a letopočtem 1931 po opravě. Zvon ze zaniklé dřevěné zvoničky z roku 1832 je zavěšený do věžičky na střeše hasičské zbrojnice. Tu máme na návsi po pravé ruce a také se podle ní, po cestě vpravo, vydáme na další cestu.

Týn

Po komunikaci dojdeme na hlavní cestu s autobusovou zastávkou. Dáme se zde po silnici vlevo, sejdeme k soutoku Žejbra a Mrákotínského potoka. Za mostkem po levici vidíme několik domků, zde však stával od 16. století dvůr Týn, připomínaný roku 1545. Tehdy byl součástí statku zvaného Hory Čelakovské, později patřil k Nasavrkám. Po roce 1880 byl rozparcelován a původně čtvercový dvůr byl postupně nahrazován novostavbami.

Vrbatův Kostelec

Po silnici dojdeme do Vrbatova Kostelce. Jeho dominantou je kostel Božího těla, který měl založit blahoslavený vladyka Vrbata z Kostelce, který také založil klášter v Podlažicích. Ves se připomíná již roku 1073 (samotný podlažický klášter až 1156), kostel, tehdy zasvěcený sv. Havlu, již od roku 1086, měl být i opevněný, ale hrady se nedochovaly. Na návsi u kostela si můžeme prohlédnout zajímavou kovovou skulpturu ze železných součástí z různých zemědělských náčiní, kterou vytvořil kovářský mistr František Uchytil. Podle pověstí je zde v okolí zakopán poklad z podlažického kláštera. My ho asi nenajdeme, takže vyrazíme ze středu obce po silnici směr Podlažice, tedy rovně od kostela. Cestou mineme po pravici odpočinkový kout s informačními tabulemi.

Vrbatův Kostelec

Obr. 1. Vrbatův Kostelec

Podskála

Za mostem přes Žejbro zahneme na místní komunikaci vlevo se zákazem vjezdu. Jdeme podle vody až k mostu pro pěší, po kterém přichází modrá značka. Po ní pak dojdeme opět podle vody až k mostu a za ním do Podskály. Jde opět o významné památné místo, kde se měl výše zmíněný Vrbata uzdravit vodou ze zdejší studánky, kterou jsme minuli napravo před mostem (betonové skruží). Pak zde byly dokonce lázně s vanami, a to v budově dnešního penzionu California. Dominantou tady ale je kostel sv. Jana Křtitele s románskými základy z dob vzniku podlažického kláštera. Dnes jde o barokní stavbu z roku 1696.

Podskála

Obr. 2. Podskála

Kostelecká hůra

Po prohlídce Podskály se vrátíme na most a budeme postupovat podle zelených značek. Vystoupáme na skalní návrší do osady Skála a pak za silnicí až na rozcestí před lesem. Zelená ustupuje vlevo, my ale jdeme vpravo podle stožárů vysokého vedení a po okraji lesa. Na konci lesa nás překříží modrá, po které se dáme vpravo. Přejdeme louhu a krátký les na cíp další louky na hřbetu Kostelecké hůry (432 m). Na konci louky na okraji lesa modrá zahýbá vpravo, ale my jdeme vlevo. Lesem sejdeme do údolí, kde opět narazíme na zelenou značku.

Těžba uhlí

Zelená značka po okraji lesa obíhá stráň, kde lze vidět zbytky těžby uhlí v 19. století, konkrétně střídavě od roku 1806 do 1875, dokonce to v roce 1860 stálo životy dvou lidí. Mimo uhlí se tu ale nacházel i jantar, tedy zkamenělá pryskyřice. Pokud jsme navštívili skutečské muzeum, i tam jsou vystavené ukázky.

Skutíčko

Zelená značka nás pak dovede do osady Skutíčko. Ta se uvádí vedle Skutče v roce 1392, z památek uvádíme na návsi barokní kapli sv. Jana Nepomuckého se zvonem ve věžičce. Také ve stráních, kterými jsme scházeli do vsi, se kdysi činily marné pokusy o těžbu uhlí s nálezy jantaru. Proto je zdejší oblast v zájmu Geoparku Železné hory. Ve vsi najdeme i farmu Skutíčko, kde se věnují chovu koní s možností projížděk.

Kamenný val

Zelená značka nás dovede znovu do oblasti těžby skutečské žuly. Prvním takovým místem je vlevo Kamenný val, asi 50 metrů dlouhý. Ten sice není pozůstatkem válek, ale vznikl nahromaděním hlušiny a špatného kamene z nedalekého Andrusivova lomu (vpravo). Po valu vedla i polní drážka a cesta, která ji křížila, byla přemostěna jednoduchou dřevěnou konstrukcí. Sousední Andrusivův lom je jedním z nejhezčích lomů, je zatopený vodou a u odpočívadla stojí maxikostka s různými způsoby opracování stěn.

Andrusivův lom

Obr. 3. Andrusivův lom

Macháčkův lom

Přejdeme přes rozcestník se žlutou značkou a na dalším rozcestí odbočíme se zelenou vlevo. Po levé ruce budeme mít Macháčkův lom (nájemce se jmenoval Josef Macháček). Těžba dosáhla hloubky 25 metrů, nad lomem stála beranová štípačka pro výrobu kostek. Lom je dnes také zatopený.

Další lom a jiné zajímavosti

Dalším lomem po levici je Vamberák, nazvaný podle Antonína Vamberského, který zde začal těžit v roce 1933. Jáma byla z velké části zavezena zeminou a sutí z jiných lomů a z bouraček. Odbočka vlevo nás dovede ke kamenné nakládací rampě a pak dojdeme ke skladu střeliva, dnes již jen jako čtvercový okop. Než dojdeme ke známému rozcestí Kozí hrádek, můžeme ještě vidět skalní výchozy horniny, kde se žula těžila již od nepaměti. Lze zde vidět i vzorky žulových bloků z různých koutů republiky a pneumatickou vrtačku. Po trase vede naučná stezka s mnoho dalšími informacemi i s možností využít QR kód.

Zatopené lomy u Skutče

Obr. 4. Zatopené lomy u Skutče

Cíl – Skuteč

Od rozcestí Kozí hrádek dojdeme po známé trase se zelenou značkou do cíle.

Trasa měří 14 km, ale nejsou v tom započítané vlastní odbočky, nezměřitelné prohlídky apod. Nejvyšším místem na trase je vyhlídka nad Kaňonem 424 metrů, nejnižším místem pak mostek u Podskály 314 metrů nad mořem. Celkové převýšení je asi 315 metrů, takže jde spíše o nenáročnou cestu. Náročnější je někde pohyb po vytěženém prostoru, ale dá se to zvládnout s trochou větší opatrností.

Na závěr můžeme uvést, že tento výlet je jedním z těch, kdy na celkem krátké trase můžeme vidět co největší počet přírodních scenérií, ukázek lidské práce a historických památek.

diskuse

vložit nový příspěvek