Ridzong-Le
- Lenka Churavá
- 21.07.2008
- 0:00
- Změněno: 7.06.2008 | 12:31
Ráno si klášter pořádně prohlédneme. Je tu několik chrámů a nahoře je mandala s figurkami. Jdeme po silničce na hlavní cestu.
Ráno si klášter pořádně prohlédneme. Je tu několik chrámů a nahoře je mandala s figurkami. Jdeme po silničce na hlavní cestu.
25. 7. 2007
Ráno si klášter pořádně prohlédneme. Je tu několik chrámů a nahoře je mandala s figurkami. Jdeme po silničce na hlavní cestu. Má to být 7 km, ale jsme tam už za hodinu. Cestou vidíme cestáře, který rozbíjí kladivem kameny. Zrovna jede kolem bus do Le, tak máme štěstí. Ještě k tomu je prázdný a my si můžeme vzít batohy dovnitř. Prohlížíme si průvodce a přemýšlíme, co dál.
Je 25.7. a já odlétám z Le 29.7. Nacházím kratší trek, který by se dal zvládnout za dva dny. Ze Stoku na Stok La a za sedlem spát nebo dojít až do Rumbaku a druhý den z Rumbaku do Spituku. Ve Stoku a Spituku jsou také kláštery, ale abych to stihla, asi se tam nepodívám. Domlouváme se s Peťou, že se rozdělíme. Má ještě týden a půl navíc, takže jsme počítali s tím, že to tak uděláme. Navíc se Peťovi už nechce tahat s těžkým batohem po horách. Chce jet do údolí řeky Nubry. Je to krásná oáza v poušti a jede se tam přes nejvyšší průsmyk světa, kam se dostanou auta – Khardung La 5600 m. n. m. Tento výlet bych zas už nestihla já. Chci naopak ještě přejít nějaké vyšší sedlo a pořádně se unavit, abych věděla, že jsem byla v Himalájích. Kvůli tomu jsem sem přece přijela.
Peťovi jede autobus třikrát týdně a zrovna zítra. Neví ale, jak rychle sežene povolení, tak ještě lístek za 150 Rs nekupuje. Autobus do Stoku mi jede zítra v 8.00 h. Cestou z nádraží se stavíme v cestovce Explore Himalaya pro povolení do Nubra Valley. Jdeme se ubytovat. Tentokrát hledáme něco levnějšího a Čanspa už je proslulá, tak jdeme o ulici dál do čtvrti Kurzok. Zavolá nás na ulici človíček a odvede nás do Kurzoo GH za 200 Rs na noc. Trochu špinavý pokojíček se dvěma koupelnami na chodbě. Hned se podává čaj a zjišťujeme, že jsme u Nepálců. Přes léto tu vedou GH a přes zimu bydlí jinde. Jeden má kytaru gibsonku a umí na ni nádherně hrát. P. vyráží na autobusové nádraží pro jízdenku a na Internet. A já jdu také na Internet a nakupovat. V Le není Internet problémem. Je tu mnoho Internetových kaváren a dokonce i když vypadne elektřina, některé z nich mají vlastní generátor. Korespondenci zvládnu za půl hodiny. S nakupováním je to těžší. Nechám se nalákat do obchodu, kde jakmile obchodník zjistí, že jsem Češka, honosí se tím, že má kamaráda valašského krále Bolka Polívku. Kupuji pašmínu čistou a pašmínu smíchanou s hedvábím. Pašmína je drahá kašmírská tkanina vyrobená z chlupů horské kozy. Je velice teplá a jemná. Velká široká šála projde větším prstenem, což obchodník předvádí, aby mě přesvědčil, že je opravdu pravá. Dál koupím dva šifonové šátky, dva povlaky na polštář ručně ušité ze zbytků ladackých tradičních oděvů, dřevěný modlitební mlýnek, dřevěnou masku boha Mahákaly, který má prý člověka ochránit před zlýma očima jiných lidí. Má na čele tři až pět lebek a má černou nebo červenou barvu (ten můj má barvu červenou a pět lebek).
Pašmína čistá růžová 1200 Rs
Pašmína smíchaná s hedvábím oranžová 800 Rs
2x šifonový šátek 80 Rs (jeden zdarma – šifon moc velkou hodnotu nemá, ale ty barvy jsou nádherné)
2x povlak na polštář 80Rs
Modlitební mlýnek 300 Rs
Maska boha Mahákaly 400 Rs
No co, moc levné to asi nebylo, ale jsem tu jenom jednou za život.
Sejdeme se s Petrem až v šest večer, ještě prý kopíroval povolení. Vlastně jsme skoro neobědvali. Jen po cestě sladkou buchtu a tři samosy (výborný trojhránek s bramborovou směsí). Jdeme na večeři do English bakery na sýrové taštičky mo-mo. Jsou výborné. Záchod je tu však nejen suchý, ale také neustále obsazený.
Domlouváme se s hoteliérem, zda si tu ráno mohu nechat nějaké věci (hlavně můj velký nákup, abych ho netáhla přes Stok La). Vrátím se sem za dva dny a už tu mám domluven pokojíček za 100 Rs, až se po dvou nebo třech dnech vrátím. Nepálci mi sice tvrdí, že se to chodí za čtyři dny a za méně to nestihnu, ale co, kdybych nestíhala, vrátím se. Už 29.7. totiž letím domů. Jdeme spát.
V červenci roku 2007 se vydáváme do oblasti Indických Himalájí. Míříme nejprve do muslimské oblasti Kashmiru a potom do Buddhistické oblasti Ladáku.