Z Čertovice skoro až na Ďumbier a Chopok

Poslední den nám počasí trochu překazilo plány. Původně jsme chtěli z Čertovice jít na Chopok a Ďumbier, ale bouře nás donutila sejít z hřebenu dolů do údolí. Tím naše pouť Nízkými Tatrami končí.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Po příjezdu na Čertovici jdeme do restaurace na snídani. Po snídani vycházíme po červené turistické značce, čímž pokračujeme v naší původní cestě po hřebenu Nízkých Tater. Máme v plánu jít na Chopok a Ďumbier. Ještě v Čertovici nás místní člověk varuje, že se podle předpovědi počasí blíží na vrchol hor bouře. Jak se za pár hodin ukáže, právě bouře nám naše plány překazí.

Od Čertovice vede poměrně prudké stoupání po červené turistické značce kolem sjezdovky. Po chvíli prudkého stoupání po červené turistické značce odpočíváme a následně pokračujeme po červené turistické značce přes Rovienky a Kumštové sedlo. Pokračujeme stále po červené turistické značce na Pánskou hoľu a Králičku, kde začínáme cítit, že se opravdu zvedá vítr. Krajina se podstatně mění, oproti trase mezi Kraľovou hoľou a Čertovicí, kde jsme šli klasickým lesem, je nyní všude už jen kosodřevina. Z Kraličky sestupujeme směrem k Chatě generála M. R. Štefánika.

Já při sestupu z Králičky, v pozadí chata generála M.R. Štefánika

Obr. 1. Já při sestupu z Králičky, v pozadí chata generála M.R. Štefánika

V chatě se posilníme (polívka s pivem), doplníme si zásoby pitné vody a přemýšlíme, co a jak dál. V hrajícím rádiu opět slyšíme o bouři, která se blížící k Nízkým Tatrám. Nakonec“vyměkneme“ a rozhodneme se, že dva nejvyšší vrcholy Nízkých Tater oželíme a sejdeme co nejrychleji z hřebene Nízkých Tater dolů. Tím získáme jeden den, který jsme původně chtěli strávit chůzí více na západ. Ušetřený den se rozhodneme proležet u „Liptovské Mary“, otázka je, jak se tam dostat? Pepíček na mapě nachází vesnici Demänová, což mu připomíná Demänovku a doporučuje obec kousek před Liptovským Mikulášem navštívit.

Z Chaty generála M. R. Štefánika se tedy vydáváme po červené turistické značce na Rázcestie na Krúpovo sedlo, pokračujeme na Krúpovu hoľu. Na vrcholu jménem Krúpova hoľa (1921,9 m.n.m.) se rozhodujeme, jestli přece jen nejít na Ďumbier (2043 m. n. m. – nejvyšší hora Nízkých Tater). Protože ale vítr nám už pomalu dělá problém rovně stát a zajít na Ďumbier a zpět na Krúpovu hoľu znamená hodinu a čtvrt ztráty, rozhodujeme se nakonec, že ani na Ďumbier (nejen Chopok) letos nevyjdeme. Přecházíme na zelenou turistickou značku a prudce sestupujeme do Demänovské doliny. Nejprudčeji klesáme k rozcestí červené a zelené turistické značcy jménem Široká dolina rázcestie. Na rozcestí chvíli odpočíváme a všímáme si, jak vítr ústává, vlastně už skoro ustal. Nepochybně je to tím, že jsme krytí horami a sestupujeme do údolí.

Pokračujeme po zelené turistické značce lesem až na Lúčky. Po cestě lesem trochu litujeme, že jsme přece jen nepokračovali dále po hřebeni až k Chopoku, jak bylo původně (ještě doma) zamýšleno. Bouřka totiž nevypadá nijak „divoce“, kdo ví ale, jaká je situace na hřebenu. V Lúčkách si v restauraci sedáme na pivo a přemýšlíme co a jak dále. Původní plán byl dopravit se autobusem do Demänové naštěstí vychází, protože nám autobus jede asi za hodinu a něco.

Do Demänové přijíždíme už večer, usedáme do restaurace, ve které vydržíme až do zavírací doby. Pepíček si v restauraci kupuje pivní láhev. Jdeme spát do lesa kousek za obec.

Druhý den navštívíme na snídani restauraci, kde nás už znají, nasnídáme se a autobusem jedeme na Liptovskou Maru, kde se celý den koupeme. Voda sice není moc teplá, ale nějak to přežijeme (i když ne všichni z nás do ní vlezou). Večer sedáme nejprve na autobus, později na vlak a jedeme domů. Já s Jardou do Ostravy a Pepíček s Lenkou pokračují do Prahy.

Končí tak naše pouť Nízkými Tatrami, kde jsme nechali dva nejvyšší vrcholy Chopok a Ďumbier nepokořeny.

článek je součástí seriálu: Vysoké a Nízké Tatry 2004

Já, Jarda, Lenka a Pepíček (skutečným jménem Petr) jsme se v červnu roku 2004 rozhodli přejít Nízké Tatry z východu na západ. První dva dny jsme strávili ve Vysokých Tatrách, kde jsme chtěli vyjít na Rysy, což se nám rok před tím nepovedlo.


diskuse

vložit nový příspěvek
  • Název

  • Jméno
  • 28.03.2007 | 10:07

<b>bold</b>

  • >> Děkuji

  • Radim
  • 30.03.2007 | 19:48

Jsem vděčný za každý smysluplný příspěvek, který se týká tématu článku.