Acgara a arménští lovci
- Lenka Churavá
- 19.02.2014
- 12:00
- Změněno: 2.06.2014 | 22:16
Strašný, jedním slovem strašný. K řece Acgaře zbývá asi 2,5 km a jdeme celý den.
19.8.2012 neděle
Strašný, jedním slovem strašný. K řece Acgaře zbývá asi 2,5 km a jdeme celý den. H. se ráno bez batohu jde podívat, zda není nad námi cesta, která by tam podle GPS měla být. Nějakou najde, dokonce tam šel kůň. Ale protože pršelo, vrací se H celý mokrý. Sbalíme věci a jdeme na cestu. Cesta za chvíli mizí a my se prodíráme hustými bučinami. Vracíme se zpět do koryta řeky, kousek popojdeme, ale dál to korytem nejde. Vidíme plošinu napravo od řeky. Přebrodíme a jdeme chvíli po pravé straně. Pak zpět do řeky. Přebrodíme tam a zpět a zase tam. Nalevo už jsou vidět vysoké stromy. Zkoušíme tam vylézt, ale zase se prodíráme bučinami. Na GPS zjistíme, že jeden kilometr jsme šli 3 hodiny. Zbývá nám 1,6 km k Acgaře. Slezeme zpět do koryta, ale nikam to nevede, je moc vody. Taky celý den prší a teď se přidává bouřka. Jsme celí uprodíraní, mokří a unavení. Musíme ale zpět nahoru do lesa. Nakonec se skutečně dostaneme mezi jehličnany, kde není tolik porostu v bylinném patře. Jen lopuchy, kapradí a sem tam maliny. Dokonce je tu i rovinka. Zrychlíme tedy trošku, ale jen na chvíli. Zase tápeme a lezeme nahoru a dolů mezi stromky. Potom se zase najdeme a zdá se, že když jdeme 50 m nalevo od GPS trasy, je to OK: Už z výšky vidíme Acgaru, ale zase klopýtáme šikmě strmým svahem. Nakonec H dokonce najde cestu. Kousek je sesutý, ale je to cesta dolů. Jdeme po ní. Poslední úsek k potoku se sice musí sešplhat, ale už jsme dole! Hurá!!! Přežili jsme to. Hned u řeky stavíme stan. Znovu prší, tak si před večeří dáme ledovou čokoládu. Pak vaříme těstoviny. H. má skoro vše mokré, protože mu přes záda batohu napršelo dovnitř. Já s tatankou jsem v suchu. Není nad pořádnou pláštěnku. H bolí koleno, což je blbý. Uvidíme, co zítra. Doufám, že alespoň bude konečně cesta. Po asi půl hodině ležení ve spacáku se H. otáčí hlavou ke vchodu do stanu, aby měl vzduch a tvrdí, že začal omdlívat. Bolí ho dost koleno a nemůže ho vůbec ohýbat. Řešením je nakonec, když si lehne na bok a koleno nechá přes noc venku ze spacáku, kde je chladno. Další dny už je to lepší.
20.8.2012 pondělí
Celou noc prší a ráno naštěstí přestane. Vaříme čaj a kaši s ořechy. Chvíli to vypadá, že bude dokonce svítit slunce, ale modrá obloha se zase vystřídá s šedými mraky. Přejdeme říčku a jdeme směrem k přechodu přes řeku. Přebrodit se patrně nedá, protože je moc vody, ale mělo by tam být podle Esmeta jakési lano. Po chvíli narážíme na chýši a u ní skupina chlapíků – Arménů a Rusů. Dávají nám jíst výbornou uchu (polévka z ryb) a sladké rohlíčky a napít domácího abcházského vína. Chléb, salám, bonbóny. Prostě máme se tu jako králové. Prý půjdou za chvíli stejným směrem, tak ať na ně počkáme. Chvíle se trochu protáhne, ale vyplatí se to. Zvedne se nám rozhodně nálada. Klábosíme s jedním Arménem, rozeným v Suchumi. Bydlí prý na hranici s Abcházií a má alergii na rostlinu, která teď kvete, a proto tento měsíc tráví v horách. Ostatní jsou „ochotníky“ (lovci), mají s sebou 3 pušky. Další Armén je rybář. Jdeme s nimi. Ještě se zastavují u aut pro něco a pak jdeme pěšky po proudu řeky. Cesta je široká, ale rozmáčená.
Obr. 1. Lano přes řeku
Dojdeme k lanu přes řeku. Na něm je pověšený vozík jako lanovka. Jeden z lovců má rukavice a pohání vozík ručkováním po laně, vždy jedou 2 až 3 najednou. Dvakrát ručkuje lovec a pak to předá H. Je to asi celkem náročné. Musí se ale vždy jeden vracet, proto máme štěstí, že byl vozík na naší straně, není tu žádné lano, kterým by se mohl přitáhnout zpět, naopak je přivázaný vždy ke stromu na jednom z břehů. Fotím H, jak dělá převozníka. Pak mi rybář ukazuje ryby, co ulovil. Jsou hrozně malinké, cca 12 cm, ale asi už jsou to dospělé ryby. Říká jim císařská ryba. Jdeme po druhé straně řeky proti proudu a zase začíná pršet. Přelézáme ještě asi 20 kmenů padlých přes cestu. Prvních pár bylo přeřezaných, ale dál už se nedostali, bylo jich moc. Přejdeme asi 3 potoky, přičemž jeden fakt musíme brodit. Půjdeme prý 7 kilometrů a tam bude balagan (chýše nebo útulna) a tam budeme spát. Stále prší a už mi to jde na nervy. V cíli jsou 3 balagany, ale v jednom už někdo je, druhý je špatný a do třetího jdou spát. Možná bychom se tam taky vešli, ale v rámci soukromí stavíme palatku. H ještě dojde pro vodu a jdeme rovnou do spacáku, i když je teprve čtrvt na čtyři. H dost bolí koleno, takže je to prý odpočinkový den. Zítra nám zbývá na Adangu asi 12 km podle GPS. Tak nevím, zda to budeme schopni ujít. Pak bychom asi museli zpět přes Amtkel. Tam to alespoň máme na GPS a víme, že tam cesta povede. Druhá možnost je za Adangu a přes pěrevál (sedlo) Chimsa. Tam je prý také dobrá cesta, ale nemáme to na GPS a asi bychom zase tápali. H není dobře a vypadá to, že má teplotu. Bere si Ibalgin. Skupina lovců nás volá k sobě do balaganu, zůstáváme ve stanu, ale já se pak jdu zeptat, zda si mohli usušit věci u nich nad ohněm. Z balaganu se mocně kouří. Říkají, že jo, tak tam přinesu H kalhoty a bundu a boty. Dávají mi napít řepák, k tomu zajíst chlebem se sýrem a špek. Říkají, ať H přijde, že řepák mu pomůže. Potřebují čaj, tak jim ho donesu a pak si povídáme o Arménii a o jezeru Sevan. Jeden z nich je náruživý rybář. Asi od Sevanu. Pak mě zvou na pstruhy, prý je to častá ryba. Jdu se podívat na H, vařím mu čaj. Pak je mu líp, tak jdeme na rybu. Pokecáme, ještě doneseme vodu na čaj a pak jdeme spát. Zase prší. V půlce noci ale přestane.
Obr. 2. Balagan