Ze Suchumi do Zugdidi

Vyrážíme na Rynek. Já koupím pantofle, protože jsem cestou při prodírání se roštím ztratila sandál.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

27.8.2012 pondělí

Vyrážíme na Rynek. Já koupím pantofle, protože jsem cestou při prodírání se roštím ztratila sandál. Nakupujeme dárečky – adžiku (pepřová pomazánka), dřevěné ozdobné podložky pod hrnec, Alešovi a Lucii romantickou sošku (hned po příletu domů totiž jdeme na jejich svatbu), propisky a kalendáříky. Koupačka v moři, večeře v San Sebastianu (510 rublů).

Suchumský autobus

Obr. 1. Suchumský autobus

Vzpomínka na nedávno zesnulého prezidenta Sergeje Bagapše

Obr. 2. Vzpomínka na nedávno zesnulého prezidenta Sergeje Bagapše

Noční Suchum

Obr. 3. Noční Suchum

28.8.2012 úterý

Muzeum naproti botanické zahradě se rekonstruuje a bude otevřeno až příští rok. To nám říká malíř a provozovatel galerie v přízemí muzea. Tak se aspoň jdeme podívat tam. Obrazy má krásné, ale nic nekupujeme.

Jedeme do Galu. Tam se snažíme najít restauraci Las&Ko, jehož majitelka se jmenuje Nona. Na nádraží nám poradí směr, že to asi bude dál, po směru jízdy na hranici. V kavárně po pravé straně se znovu ptáme a prý je to růžový dům. Stejně to nakonec přejdeme a musíme se vracet. Růžový dům cestou zpět najdeme. Vchod má ze strany a nápis až vevnitř. Jmenuje se Slad&Ko.

Restaurace Slad-ko

Obr. 4. Restaurace Slad-ko

Majitelka Nona je překvapená, že k ní někdo jde. Je dnes svátek panny Marie Bohorodičky a nepracuje se. Nakonec ale zavolá kuchařce Lali, ať nám přijde něco uvařit. Zatím nám udělá kafe, nalije pivo a tak. Kuchařka Lali nám pak udělá ostrou poljanku a salát. Pak se dozvíme, že noc i se vším jídlem stojí 35$, což se nám zdá trochu moc. Zeptáme se, kolik bychom dali jen za jídlo a že prý 600 rublů. To se nám zdá normální. Zaplatíme jídlo a jdeme na maršrutku do Zugdidi.

Cestou nás zastaví dělníci na silnici. Jsou to Arméni a ptají se, odkud jsme a odkud kam jdeme. Jsou přátelští. Nakonec dojdeme na autobusák a jedna maršrutka tam ještě stojí. Jsme ale sami jako cestující, takže pokud nechceme zaplatit 400 rublů, což nechceme, „nado ždať“ (je třeba čekat). Čekáme, ale je už 5 hodin a nikdo nepřichází. Říká, že za 300 rublů by jel. My máme posledních 250. Nakonec kývne a jedeme. Cestou naskočilo ještě docela dost lidí, tak myslím, že se mu to vyplatilo.

Most přes řeku Inguri mezi Gruzií a Abcházií

Obr. 5. Most přes řeku Inguri mezi Gruzií a Abcházií

Na hranici potkáváme chlapíka, kterého jsme potkali na Kulambě. Už z dálky nás volá a všem říká, jak nás potkal. Baví se tam s nějakými Mengrelijkami. Těm pak pomáháme přes most s taškami. Normálně tu jezdí drožka, ale dnes je svátek, takže odpočívá. H veze kufr a já nesu igelitku se šesti litry domácího vína. Je to paní s dvěma dcerami a babičkou. Dostaly povolení podívat se do své domoviny. Jsou to běženky, bydlí v Tbilisi. Propusk (povolení) ke vstupu do Abcházie lze dostat bezplatně, ale vyptávají se prý při tom na spoustu otázek. Nakonec nám paní daruje dva litry domácího vína a rozjedeme se taxíky do Zugdidi. Oni na vlak a my do hostelu v Gribojedově 1.

Taxikář to hledá, takže si pak řekne místo 10 lari 20 lari. Dáme mu to a jdeme se ubytovat do společné místnosti pro 8 lidí. Nejprve tu nikdo není, přijde jen paní od vedle. Prý tam pracuje, ale dnes je svátek. Regina – litevská majitelka – někam odjela. Uvaříme si kuskus s omáčkou a mezitím se tu objeví rodinka Litevců s gruzínským řidičem, který je zítra poveze do Svanetie. Popovídáme si s nimi a prý mají Litevci s Gruzíny výjimečně dobré vztahy a Gruzíni tady Litevcům pořád kupují v hospodě pití atd. Prý je to asi kvůli tomu, že Gruzíni první nahlodali Sovětský Svaz a chtěli se odtrhnout a Litevci získali jako první nezávislost. Potom taky v roce 2008, když vypukl konflikt mezi Ruskem a Gruzií v Jižní Osetii, polský a litevský prezident byli jediní, kdo se rázně postavil na stranu Saakašviliho.

Potom přijde Regina se svým gruzínským partnerem. V našem pokoji se ubytuje ještě jeden Bask a dva Poláci. Baska ráno v 7:30 Gruzíni budí, že už je tu maršrutka do Svanetie a že je to za 15 lari. Bask se rychle sebere a běží dolů, a tam mu řidič řekne, že to je za 20 lari. Bask se naštve a jde znovu spát. Maršrutka odjede bez něj. Začíná trochu pršet. My posnídáme a už taky vyrážíme.

článek je součástí seriálu: Gruzie a Abcházie 2012

Lenka s Honzou se v srpnu roku 2012 vydali svým oblíbeným směrem do Gruzie a tentokrát hlavně do Abcházie.


diskuse

vložit nový příspěvek