Thajsko a Kambodža 2010 – den dvanáctý – Ze Siem Reap do Phnom Penh
- Pavla Řeháková
- 29.11.2010
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Přejezd ze Siem Reap do Phnom Penh .. nudné hlavní město.
Odjezd ze Siem Reap
Něco málo před půl sedmou stojíme před hotelem a vyhlížíme minibus, který nás má dovézt na autobusové nádraží. V 6:40 konečně přijíždí. Cesta netrvá ani dvacet minut a už se na nás slétají prodejci všeho možného na autobusovém nádraží. Co nejrychleji zalézáme do autobusu. Sedáme si na svá místa, kde se chystáme posnídat bagetu s paštikou. Paštika je skvělá. To se ale nedá říct o bagetě. V jejím středu je zapečeno něco, o čem se domníváme, že je to sušené maso rozbité na jednotlivá vlákna, chuť je ovšem nasládlá. Na první zastávce si tedy kupujeme novou bagetu, která vypadá normálně. Naštěstí záhy zjišťujeme, že normálně i chutná.
Cesta je celkem nudná. Krajina za okny je placatá, vysušená. Jen jednou přejíždíme několik kopečků (zajímavé je, že silnice se neklikatí okolo kopce, jak jsme zvyklí, ale vede po svahu přímo vzhůru k vrcholu – není se tedy čemu divit, že autobus jede velice pomalu a cesta trvá tak dlouho). Dopravní společnost se snaží cestu zpříjemnit pouštěním zábavních pořadů (pravděpodobně známí místní komici předvádějí scénky plné kostýmů, převleků a záměn). Pro nás jsou samozřejmě nesrozumitelné. Navíc jsou příliš hlasité a z toho, co pochopíme podle gest nám připadají i trapné.
Obr. 1. Jednotvárná krajina cestou do Phnom Pehn 1
Na jedné ze zastávek si nás vyhlídne asi desetiletá holčička, která má naučeno několik anglických frází a dohazuje obchody své rodině. Pořád chodí s námi a neustále mluví. Čeká na nás dokonce i před toaletou. Chtěli jsme si původně koupit nějaké ovoce, ale je tak otravná, že nás raději přešla chuť… Snažíme se trochu protáhnout, takže obcházíme parkoviště (vlezlá holka je pořád s námi a drmolí naučené fráze). U několika stánků nás zaujmou pytle s něčím černým. Až když přijdeme blíž, zjistíme, že jsou to asi deseticentimetrový chlupatí pavouci, pravděpodobně sušení. Lidé je tu kupují ne po kusech, ale po taškách. Nevíme, k čemu slouží, ale tušíme, že asi k jídlu. Anglicky tu nikdo neumí, takže se nemáme koho zeptat a prodejci si nás nevšímají. Vracíme se tedy k autobusu, nasedáme a konečně se tím zbavujeme té holky.
Phnom Penh
Navzdory slibům dopravce (cesta měla trvat max. 5 hodin) přijíždíme do hlavního města až po šesti hodinách. Všichni tuk tukáři a obchodníci nám tu připadají mnohem otravnější než v Thajsku. Snažíme se nevšímat si jich, v klidu si vzít batohy, rozkoukat se a rozmyslet, co dál.
Nakonec si přece jen bereme tuk tuk. S řidičem domlouváme cenu dva dolary. Navíc mu dáváme požadavky na hotel (blízko centra, za sedm dolarů na noc). První hotel je celkem fajn, ale má volný jen jeden pokoj v přízemí u restaurace, ten nechceme. Další pokoj je moc drahý. Tuk tukář nás tedy veze do dalšího. Je dost daleko od centra a navíc je také obsazený. Začíná nás štvát, že není chlápek schopný nic najít, tak mu říkáme, ať nás vysadí u královského paláce, že si něco najdeme sami.
Odváží nás tedy ke královskému paláci. Najednou si ale říká o pět dolarů. Nabízíme mu domluvené dva s tím, že jestli je chce, může si je vzít, jestli ne, odcházíme. Chlápek rychle pochopí, že z nás víc nevyrazí, bere si dva dolary. Už odcházíme, když slyšíme, že na nás křičí. Otočíme se a on obřadně utrhne roh jedné z dolarovek. Pravděpodobně si myslí, že je to pro nás kdovíjaká urážka.
Hned za rohem se na nás začnou slétat další tuk tukáři. Úspěšně je odháníme a jdeme hledat ubytování podle Lonly Planet. Nakonec se ubytováváme v hotelu Indochine na nábřeží Mekkongu, pět minut chůze od královského paláce (10 dolarů/ pokoj/ noc). Pokoj sice není nic moc, ale nám to nevadí. Chceme tu jen přespat. Hlavně, že je v centru města.
Obr. 2. Nábřeží Mekkongu
Prohlídka města podle Lonely Planet
Dáváme si sprchu a hned jdeme do města. Chceme si projít trasu, kterou doporučuje Lonly planet. Začíná u královského paláce.
Cestou se zastavujeme u jednoho ze stánků na ulici. Grilují tu malé, lákavě vypadající i vonící klobásky za 1500 Riel (1 dolar je cca 4000 Riel). Pochopitelně musím jednu ochutnat. Pro naše evropské jazýčky chutná dost neobvykle – je totiž sladká…
Asi půl hodiny procházíme uličky kolem paláce. Není tu nic moc k vidění. Jen samá velvyslanectví. Nakonec tedy jdeme tam, kde nám připadá, že to vypadá zajímavě. Nacházíme obchodní centrum, kde si v rychlém občerstvení dáváme maso na špejli a rýží (6 dolarů za dvě porce).
Po jídle se začíná šeřit. Vracíme se tedy nejkratší cestou k řece. Kupujeme si plechovku Coly a piva a jdeme si sednou na nábřeží. Potom se ještě zastavujeme v jedné z restaurací na banánovou palačinku (palačinka, gin-tonic a pivo za 6,10 dolarů). Za tmy se vracíme do hotelu. Jdeme spát. Snad poprvé za celou dovolenou si nenařizujeme budík na ráno. Ráno si dokonce chceme zajít na snídani.