Z Velké Lhoty pod Čertův mlýn

Z Velké Lhoty pod Čertův mlýn, taková byla konečná osa trasy, která nám připravila samá překvapení.

Rožnov pod Radhoštěm

Po modré značce jsme vyšli k Rožnovu. Příjemná cesta vedla loukami, lesíky, míjela osamělá stavení, vlnila se bez velkého převýšení, nedalo se z ní sejít - takže jsme sešli. A to bylo nakonec dobře - mohli jsme si prohlédnout úhledné Vidče, jednu z nejstarších valašských obcí, které jinak značka míjí. Snadno jsme ji našli, dovedla nás do Rožnova.

Rožnovská „Sorela“ - málokde se vidí tak osvícený přístup ke světově uznávanému stylu.

Jen žádný folklor a žádné bloumání městem, shodli jsme se. Jenže to nešlo. V Rožnově jsme například objevili urbanistický skvost - udržované sídliště vystavěné ve vrcholném socialistickém realismu. A pak se to tak nějak schumelilo, a už jsme byli ve skanzenu. Tam právě nějaký festival. Jeden soubor lepší než druhý, frgály, halušky, klobásky a to jejich pivo „plzeňského typu“... Dost. Pokračujeme.

Radhošť a Pustevny

Po červené na Radhošť (1129). V osm začíná fotbal, snad se nám podaří někde nahoře ho zhlédnout. Ostrým tempem stoupáme, co jsme vypili, to jsme vypotili.

Kaple Cyrila a Metoděje - Na Radhošť jsme doběhli, když už slunko zapadalo.

K sousoší věrozvěstů jsme dofuněli, když slunko zapadalo. Ticho, louky a kleč zběsile voní. Chvíle, kdy se nechce mluvit. Ale čas běží! Skoro indiánským krokem upalujeme dál, míjíme zavřený hotel. Bleskové téměř povinné foto u sochy Radegasta, a hned dál. Jde to snadno, hřebenová cesta je široká a jak stuha se svažuje k Pustevnám. Neskutečně krásný výhled. Pár fotek a sbíháme dolů.

Jenže na Pustevnách zrada: je před sezonou, krásné Jurkovičovy boudy zavřené. Jen jeden hotel funguje, ale tam zase nejde televize. Servírka má pochopení a šeptá, v kterém penzionu se sešli číšníci na fotbal. Vzali nás mezi sebe. Naši prohráli, to nic. Loučíme se a jdeme spát.

Pustevny - Beskydy