Výstup na Fanaråken

Čtvrtý den naší dovolené v Norsku, která byla celá v aktivním duchu, vyrážíme zdolat jeden z nejvyšších vrcholů Norska, horu Fanaråken. Její vrchol leží v nadmořské výšce 2.069 m, z čeho bylo jasné, že nás nečekala příliš snadná cesta nahoru. Startovním místem pro náš výstup byla chata Turtagrø ležící 900 metrů nad mořem a dalších cca 1.200 výškových metrů jsme museli zdolat už jen „po svých“.

Začátek cesty vedl údolím Helgedalen, ze kterého se nám rozprostíral krásný výhled na náš dnešní cíl. Díky příznivému počasí jsme mohli vidět Fanaråken v celé jeho kráse. Bylo zřejmé, že pokud se dostaneme až na vrchol a počasí bude přát, budou nádherné výhledy až do dalekého okolí. Po cca dvoukilometrové chůzi údolím Helgedalen jsme začali pomalu stoupat. Zpočátku se jedná o mírné stoupání po šotolinové cestě, kde jsme minuli jeden z malých vodopádů Norska, který však Čechy i přes svou velikost okouzlí. Poté už následuje strmější stoupání po hliněné cestě mezi kameny. Přestávky jsou už častější, a to nejen z důvodu odpočinku, ale především se nedalo odolat výhledům, které se nám nabízely. Navíc počasí se s každým dalším metrem zlepšovalo. Pohled nahoru už však nebyl tak optimistický :-), protože téměř po celou dobu se zdálo, že vrchol už musí být na dosah, ale stačilo ujít další metry a najednou byl mnohem dál. Zhruba v polovině výstupu se půlka naší skupiny rozhodla otočit se a jít zpátky. My, co se nám zdálo, že GPS ukazuje špatnou pozici a že není možné, abychom byli ještě takový kus od cíle, jsme pokračovali dále. Později jsme zjistili, že GPS opravdu fungovala :-). Následné stoupání bylo už jen po kamenitém povrchu a místy se objevovaly sněhové „plotny.

Fanaråken (2068 m. n. m.)

Když už se chůze stávala monotónní, byl vidět opět náznak vrcholu. Tentokrát už to byl ale skutečný vrchol a my jsme došli až nahoru. Pohled byl opravdu nepopsatelný a pro mě těžko s něčím srovnatelný. Na každé straně bylo možné vidět odlišnou přírodu. Kromě norských vrcholů se nám ukazovaly také hory sousedního Švédska, směrem odkud jsme přišli, jsme viděli dokonale naši cestu a za ní v dáli fjord a z dalšího místa zase údolí jezer.

Po pokochání se nádhernými výhledy jsme se vydali pomalu na cestu zpět. Kupodivu až na zpáteční cestě, kdy už byl pro nás podvečer, ale pro Nory díky dlouhým dnům v létě asi nejlepší čas na výšlap, jsme potkávali větší množství turistů. Nejspíš měli v plánu vícedenní trek a zvolili variantu s přespáním na vrcholu Fanaråkenu, protože místní chaty to umožňují a je to zde obvyklé.

Po návratu k chatě Turtagrø bylo o 7 hodin více, byli jsme znaveni, ale zároveň nadšeni z dalšího výletu po krásné přírodě Norska.