Výlet do Blue Mountains 2
- Milan Šeděnka
- 2.04.2007
- 0:00
- Změněno: 17.04.2014 | 18:47
Druhý díl seriálu o výletu do Blue Mountains
Po dalších asi 15-ti minutách jízdy jsme zastavili zase na nějaké skále a programem bylo sejít skálu dolů a nahoru jet lanovkou. Hurá, konečně tůra, no, délkou trasy 3km to sice vypadalo jako procházka, ale výškový rozdíl přes 1000 m a chůze po příkrých žebřících a v tomhle horku dá docela zabrat.
Obr. 1. Pohled na pohoří Blue Mountains
Jedna Australanka si už po pár metrech ukopla palec a další jí za dalších pár metrů následovala vyvrtnutým kotníkem. Nejsem škodolibý, ale v tuto chvíli jsem se musel podívat na své kvalitní a pevné trekové boty a trochu se usmát. Japonci byli od začátku zaneprázdněni fotografováním úplně všeho a tak se na ně muselo často čekat. Čekání jsem vyplňoval rozhovorem s průvodcem, ten se ptal odkud jsem a co dělám v Austrálii a nejvíc byl překvapen, když se dozvěděl, že bydlím v jednom z nejluxusnějších hotelů v Sydney. Já, nepoučen z první vycházky pralesem jsem opět nechal baťůžek s vodou v mikrobuse a znova jsem byl vyprahlý, propocený a žíznivý. Průvodce to na mě poznal a ukázal do lesa, kde tekl nějaký potůček. Prý, když se toho napiji, omládnu o 20 let. Myslel jsem si, že jde o vtip a že tato voda určitě nemůže být pitná. Uvěřil jsem až když se pořádně napil průvodce. Jůůů, to se mi ulevilo. Pak už následovalo čekání na lanovku s překrásným výhledem na okolní skály a následně jízda lanovkou nad deštným pralesem s opět nepopsatelným výhledem na hustý deštný prales plný palem. Nahoře jsme měli 45 minut volno, což mě překvapilo, ale hold Australané si chtěli koupit suvenýry a čokoládové dortíčky a Japonci si podle mě museli koupit novou paměťovou kartu do foťáku. Já se ještě chvíli kochal výhledem a pak koupil záložku do knížky pro svou přítelkyni a utratil tak 10 centů 🙂
Obr. 2. Průvodce následovaný skupinkou turistů
Po této pauze jsme jeli k vyhlášeným vodopádům a jelikož jsem se na ně díval na fotkách, tak jsem se už nemohl dočkat, vypadaly hodně dobře. Přesně tak to vypadalo i ve skutečnosti, jen s tím, že při tomto počasí vyschla voda a tak místo vodopádu tekl jen malý potůček 🙂 Aspoň výhled byl znova okouzlující a cestičky k „vodopádům“ byly vedeny přímo ve skále se spoustou žebříků a zábradlí.
Obr. 3. Pohoří Blue Mountains fotografované z lanovky
Další zastávkou byla ohlášená pauza v malém městečku v Blue Mountains, kde jsme si mohli zajít na oběd. Mimochodem 3 hamburgery jsem měl stále v baťůžku, který jsem zatím nevytáhl z mikrobusu. Pauza měla trvat hodinu, což mě dost překvapilo, na typický australský oběd v nějakém také away stačí přece 20 minut, ale hold Australané jsou Australané…. Já si prošel malé městečko a dal si fish and chips (stál 2x méně než v Sydney) a pak se poprvé a naposled v tento den nudil…
Obr. 4. Lanovka v Blue Mountains