Voroncovský palác a Vlaštovčí hnízdo
- Ondřej Vokatý
- 9.01.2013
- 12:00
- Změněno: 10.12.2012 | 18:46
V dalším díle nás Ondřej provede Ruskou riviérou na Krymu. Podíváme se na Voroncovský palác a na zámek Vlaštovčí hnízdo.
Následující dny budou zpestřeny pojížděním po hlavní silnici vedoucí podél pobřeží tzv. Ruské riviéry. Silnice se vine na úbočí pobřežního masivu Krymských hor, většinou několik set metrů nad hladinou Černého moře. Můžeme se tak kochat dalekosáhlými výhledy.
Obr. 1. Hlavní silnice vedoucí podél Krymského pobřeží
Nicméně alespoň ze začátku se naše zraky soustředili úplně jinam. Poblíž nejjižnějšího cípu Krymu, v letovisku Foros, se nachází vila, ve které často pobýval prezident SSSR Michail Gorbačov. Jeden čas ho tady vlastně drželi pod zámkem, když v Moskvě probíhal pokus o další státní převrat. Dnes vila opět slouží některému z ukrajinských pohlavárů. Ač jsme vybaveni jejími fotografiemi, spatřit se nám ji nedaří. Ostatně není divu, neboť KGB se prý vždy snažila, aby vila byla ze silnice vidět co nejméně.
Voroncovský palác
Neúspěch ve Forosu ale nikoho moc nemrzí a pokračujeme dále směrem na severovýchod. Krajina tu trochu připomíná chorvatské pobřeží někde na Jadranu. Po čase dojíždíme do Alupky, která je pro dnešek naším cílem. Od hlavní silnice dolů k moři vede síť spletitých a křivolakých uliček, kde se skoro nedá orientovat. K Voroncovskému paláci se ale dostáváme poměrně brzo, i když se musíme prodírat zástupy turistů.
Obr. 2. Voroncovský palác v Alupce
Palác působí zajímavým dojmem. Postaven byl v první polovině devatenáctého století, jako sídlo zdejšího gubernátora hraběte Voroncovova. Celá budova je hlavně zevnitř náležitě vyzdobena, přezdobena a okrášlena, takže za chvíli už nevím na co koukat dřív. Batohy schováváme do úschovny a po chvíli čekání jsme vpuštěni dovnitř. Při prohlídce konečně přicházím na to, co mi na celé stavbě od začátku nesedělo. Celý palác stavěli v duchu anglického stavitelství, což může v kombinaci s východoevropskou přeplácaností působit poněkud zvláštně. Uvnitř je toho spousta k vidění, jedna zajímavá expozice střídá druhou, která je ještě zajímavější. Není divu, že na konci už si z toho skoro nic nepamatuji.
Výhodou paláce je to, že k němu patří rozsáhlý park se spoustou soch a jiných dekorativních prvků. Také se zde dá najít stín, což je hned po hospodách druhé nejvyhledávanější místo naší výpravy. Potulujeme se tady dost dlouho.
Jelikož se už blíží večer, je čas se někde usadit. Na dnešek máme domluvený nocleh přímo na pláži. Přesouváme se na místo určení a zabíráme si nejlepší lehátka, nakonec ještě stíháme se osvěžit v moři.
Krymské pláže dovedou být zajímavé. Tato sestává ze dvou mol, která podle industriální atmosféry sloužila ke kotvení asi nějakých nákladních lodí. Do vody vede fungl nový nerezový žebřík, skoro jako do bazénu. Neplavci mají smůlu, jelikož je tu pěkných pár metrů hloubka. Abych místním nekřivdil, hned o pár metrů dál se nachází pruh oblázkové pláže o rozměrech asi 3 x 20 metrů, kde jsme taky po návratu hospody pěkně vytuhli a probudily nás až ruské důchodkyně, které si šly o šesté ranní zaplavat.
Vlaštovčí hnízdo
S těžkou hlavou si balíme batohy a vydáváme se znovu na cestu. Tentokrát popojedeme jen kousek do sousední Gaspry. Zde se nachází Vlaštovčí hnízdo, jeden z nejznámějších turistických cílů na Krymu. Je to zámeček postavený začátkem 20. století a stojí na 40 metrů vysoké skále, která se tyčí na mysu Aj-Todor.
Nejdříve je ale nutné se k zámečku dostat. Což znamená najít schodiště, které se ukrývá v porostu kousek od stánku s palačinkami. Dále postupujete asi kilometr po betonovém chodníku proplétajícím se křovisky a ubytovacími zařízeními. Teprve poté se vám otevře pohled na zámeček sloužící jako restaurace, která je samozřejmě zrovna zavřená.
Prvním překvapením je velikost celého objektu. Na všech těch fotografiích a pohlednicích se zdá být o dost větší. Druhým divem je potom neuvěřitelně nádherná barva moře pod námi, což je poněkud komické v souvislosti s tím, co jsem se dočetl v místním tisku. Za války prý bylo v okolí Vlaštovčího hnízda ztraceno větší množství sudů s chemikáliemi. Ty mají mít garantovanou záruku na 70 let, které za chvíli uplynou a pak mohou chemikálie začít prosakovat do okolního moře. Já bych podle těch barev řekl, že už to teče.
Obr. 3. Vlaštovčí hnízdo nad Černým mořem
V háječku nad hnízdem si ještě fotíme zdejší svinčík, neboť místní rádi ovazují stromy igelitovými sáčky, což je nepochybně zajímavá alternativa, jak naložit s odpadky. Nastává poledne a začíná sem proudit více a více turistů, kromě Rusů dokonce i Japonci se svými foťáky. To je pro nás signál zvednout kotvy, jelikož nás ještě dnes čeká Jalta, nejslavnější letovisko Krymu, Ale o tom až v dalším díle.