Trzy Korony (Tri Koruny)
- Radim Dostál
- 14.07.2008
- 0:00
- Změněno: 7.06.2008 | 11:49
Třetí den pobytu v pieninách navšítíve symbol pohoří Pieniny, vrchol Trzy Korony (Tri Korony). Před tím se svezeme na plti, místí turistické atrakci.
Trzy Korony jsou dominanta a symbolem Pienin. Nacházejí se v Polsku, poměrně hluboko za státní hranicí.
Dopoledne vycházíme z penziónu v Červeném Kláštorci, a podél řeky Dunajec se vydáváme po asfaltové cestě k turistickému rozcestníku, kde je také výchozí přístav pro slovenské pltě.
Plavba pltí z Červeného Kláštoru
V roce 2005 jsem coby vodák Dunajec v tomto úseku několikrát sjel. Protože ale ostatní „účastníci zájezdu“ nikdy na Dunajci na ničem nejeli, rozhodujeme se, že si tuto turistickou atrakci také vyzkoušíme. U přístavu pltí si kupujeme lístek. Lístek stál 260 Sk, plavba by měla trvat 1 hodinu a 20 minut. Obvykle se čeká asi 20 minut než se naplní plť dostatečným počtem zájemců o plavbu. 20 minutové čekání si krátíme v blízkém bufetu u jednoho malého piva.
Cesta trvá celkem 1 hodinu a 35 minut. Po cestě loď řídí dva plťaři, otec se synem. Po celou cestu nám starší plťař poskytuje odborný a zajímavý výklad o Pieninské národním parku, řece Dunajec a historii kraje. Krom názvů skal, podél kterých řeka Dunajec protéká, nám plťař říká i spoustu zajímavých informací. Například, že slovo Pieniny a Apeniny, nejsou podobné jen náhodou. Slovo Pieniny dali Pieninskému pohoří Italové, kteří zde ve středověku vedli své obchodní cesty. Slova Pieniny i Apeniny vycházejí z italského slova označující horu.
Lidé z pieninského kraje od pradávna převáželi na řece Dunajec všechno možné (nejčastěji dřevo) až k moři. Každý, kdo se takto dostal k moři si dal na klobouk za každou sou návštěvu moře jednu mušli. Proto jsou součástí výzdoby kroje také mořské mušle, což se na krojích středoevropských národů jen tak nevidí.
Dále krom typicky vlasteneckých názorů, že Pieniny jsou nejkrásnější národní park v Evropě, nás zavalí spoustou vtipů a humorných příběhu. Jako například, že skály 7 mnichů jsou zkamenělí mniši, kteří opět ožijí až na Dunajci kolem nich na plti projede jeden jediný manželský pár, který si byl celý život věrný.
Příjemná plavba končí u hraničního přechodu na slovensko-polské hranici. V místním informačním centru se chvíli díváme co zde prodávají, poté přejdeme přes hranici, kde nám zkontrolují doklady a na polské straně pokračujeme dále podél řeky na asfaltové cestě po červené turistické značce.
Kousek za státní hranicí je rozcestí turistických značek, které nám oznamuje, že za 15 minut chůze po červené značce by měl být převozník vozící lidi přes Dunajec. Žádný most ani brod zde není, přes Dunajec se musíme dostat na lodi převozníka. Stále vidíme pltě s lidmi, jak jezdí přes Dunajec, tentokrát to jsou už ale polské poltě, protože ty slovenské končí jízdu před hraničním přechodem.
Převozník má loďku asi tak pro 15 až 20 lidí. Převáží za 1 a půl zlotého z jedné strany Dunajce na druhý. Na druhé straně řeky přicházíme na modrou turistickou značku, která ihned na začátku nasazuje dost prudké stoupání. Jdeme na Sokolici.
Sokolica (747 m. n. m.)
Podle rozcestníku má cesta trvat 45 minut. Plťař, který nás vedl také mluvil o tři čtvrtě hodině. Na mapě je ale uveden údaj 1 hodina a 15 minut. Údaj na mapě není přesný. Po necelých 45 minutách stoupání přicházíme na rozcestí pod vrcholem Sokolica. Vrchol má být asi za 10 minut. Vybírá se zde „vstupné“ 4 zloté na osobu. Lístek který dostaneme má platnost v ten den i na vyhlídku na vrcholu Trzy Korony.
Cesta na vrchol nám trvá necelých 5 minut. Údaj o 10 minutách na rozcestníku byl dost nepřesný. Na vrchol jdeme prudkým stoupáním a přidržujeme se na mnoha místech zábradlí. Na vrcholu Sokolica je krásný výhled na řeku Dunajec a okolní krajinu, hlavně na okolní vrcholky. Na vrcholu je zábradlí, která zajišťuje aby nikdo nespadl do propasti, která je pod námi.
Obr. 1. Řeka Dunajec z vrcholu Sokolica v pohoří Pieniny
Výhledem se kocháme asi 15 minut a fotíme jak o duši. Stejnou cestou se vrátíme zpět na rozcestí pod vrcholem, kde se vybírají peníze. Po dalších pěti minutách chůze jsme na rozcestí Prielesz Sosnov (655 m. n. m.), kde se můžeme vydat po zelené turistické značce do obce Kroscienko, my ale pokračujeme dále po modré turistické značce směrem na Zamkowu Góru. Na rozcestí si sedáme na necelých 10 minut a něco malého jíme.
Obr. 2. Řeka Dunajec z vrcholu Sokolica v pohoří Pieniny
Po asi 15 minutách chůze po modré turistické značce přicházíme na pěknou vyhlídku na řeku Dunajec. Vpravo jsou vidět Trzy Korony. Pár desítek metrů pod výhledem je rozcestí turistických značek jménem Czertezik 772 m. n. m. Z rozcestí můžeme jít opět po zelené turistické značce do Kroscienka, nebo pokračovat dále po modré směrem na Zamkowu Goru.
Po dalších necelých dvaceti minutách chůze přicházíme k lavičkám, na které na chvíli usedáme a čekáme na Pepíčka, který se hodně zdržel a je někde vzadu. Naopak Jarda je někde hodně vepředu. U laviček se střetává zelená s modrou turistickou značkou, ale toto rozcestí není vůbec na mapě. Po 5 minutách čekání se vydáváme dále po modré turistické značce. Vypadá to, že cesta už teď bude pohodlná a příjemná oproti cestě, kterou máme za sebou, kdy jsme občas šli pomalu po čtyřech a přidržovali se kamenů nebo různých zábradlí.
Asi po 50 metrech od lavic vede modrá společně se zelenou a přicházíme k ukazateli turistických značek, který není v mapě. Jmenuje se Burzsana 724 m .n .m.
Po další necelé půlhodině přicházím na rozcestí modré a žluté značky jménem Bajków Groň. Žlutá značka vede do Kroscienka, opačným směrem jde modrá společně se žlutou směrem na Zamkówu Góru. U rozcestníku je několik laviček na kterých posedávají lidé. Kousek od rozcestníku u křoví, které poskytuje stín je stará paní, která zde prodává sýry a také vodu ochucenou asi nějakým sirupem s nakrájeným ovocem. Říká tomu „kompotka“, ale kompot to určitě není. Je to na pití a ovoce je v tom po skromně. Čekám na ostatní a protože mě dochází voda a vím, že mě čeká ještě minimálně 3 hodiny chůze, začínám se více zajímat o tu paní.
Paní má dva plastové sudy, každý může mít tak dvacet litrů a několik prázdných asi dvou deci litrových hrnků, do kterých nabírá velkou naběračkou. Krom toho také prodává ovčí sýr. Celkem mě i překvapuje, že tak stará paní, sem táhne tak těžké sudy s vodou pravděpodobně z Kroscienka, proto, aby jí mohla prodávat turistům. Protože si říkám, že bych měl svou vodu šetřit, mám jí málo a částečně taky z obdivu k té staré paní, která si vydělává nošením těžkých sudů do hor, si kupuji dvě deci čisté vody s asi čtyřmi kousky různých citrusových plodů (zhruba 1 centimetr krychlový měl každý) za 4 zloté.
Vše rychle vypiji a asi po 10 minutách přicházejí ostatní. Moc zde neztrácíme čas, jen Pepíček si na zkoušku koupí kousek ovčího sýra a jdeme dále.
Asi po pěti minutách chůze, které bylo chvíli stoupáním a chvíli klesáním, spatřuji v dálce něco, čemu nějak nemůžu, nebo spíše nechci uvěřit. Že je zde skutečně pramen pitné vody uvěřím až v okamžiku, kdy se z něj napiji. Přesně v tom okamžiku si také uvědomím, že ta stará babka ze mě udělala úplného idiota. Koupil jsem si vodu, která kousek od místa nákupu pramení. Dokonce si na chvíli i říkám, jestli se tam nevrátit a neříct jí úplnou pravdu, pak si ale říkám, že 4 zloté (něco přes 30 Kč) není zas tak moc, nechce se mi 5 minut vracet a ztrácet čas a navíc nemusím to být já, kdo na starou stařenku hlasitě křičí sprostá slova. Je dost možné, že podobný postoj k problému zaujmou všichni a proto to nakonec neudělá nikdo.
U pramene je turistický rozcestník Pieninský potok, z pramene pijeme, nabíráme si všichni vodu do zásoby a asi po 10 minutách odcházíme dále po modré a zároveň žluté turistické značce. Po dalších ani ne pěti minutách přicházíme na rozcestí, kde se odděluje modrá od žluté turistické značky. Podle rozcestí má být Zamkowa Góra za 30 minut. Pepíček chvíli koketuje s myšlenkou, že by se vrcholu Trzy Korony vyhnul a přemýšlí jak. Má jednu možnost pokračovat dále po žluté, nebo se oddělit později. Rozhodne se, že ještě půjde dále s námi.
Zamkowa Góra (799 m. n. m.)
Po dalších asi dvaceti minutách stoupání přicházíme k soše, která je zároveň jako by malou „kaplí“, kde se lidé modlí. Kaple jsem dal do uvozovek, protože se nejedná o lidské dílo, ale přístřešek kapli poskytuje skalní výklenek. Taková malá jeskyně, ve které je socha nějaké svaté ženy. Z textů, které jsou kolem vyplývá, že se jednalo o nějakou místní ženu jménem Kinga, nebo ženu, která nebyla místní, ale nějakou dobu v kraji pobývala a později byla prohlášena za svatou. Přišli jsme k místu po dřevěných schodech a od kaple máme dvě možnosti kam pokračovat, obojí po schodech. Jednak můžeme jít doprava a pokračovat dále po modré turistické značce, nebo jít asi 20 metrů po schodech rovně, což by podle značky mělo být nějaké významné místo. Právě toto významné místo je Zamkowa Góra. Vidíme zde zbytky zříceniny a také pěkný výhled na okolí od místa jištěného zábradlím.
Na naučné ceduli se píše, že zde nebyl hrad, ale zámek a jednalo se o jeden z nejvýše položených zámků na území Polska. Nejsem si ale jistý, jestli zámek náhodou v polštině neznamená hrad. Po asi 10 minutách prohlížení a případně focení sestupuje těch asi 20 metrů ke kapli a ve směru našeho otočení při sestupu zahýbáme za kaplí doleva směrem vzhůru po schodech.
Po asi deseti minutách chůze, která byla převážně stoupáním, se dostáváme na rozcestí Polaňa Koszarzicka. Krom toho, že od nás odbočuje zelená turistická značka, která obchází vrchol Trzy Korony zleva, je zde i několik naučných cedulí o rostlinách, které zde rostou. Pepíček si vše rozmyslel a rozhodl se, že na vrchol Trzy Korony s námi vyjde. Jdeme tedy všichni dále po modré turistické značce prudkým stoupáním dále. Po patnácti minutách přicházíme na rozcestí Trzy Korony.
Trzy Korony (982 m. n. m.)
U rozcestí Trzy Korony je několik laviček a stolů na sezení. Na chvíli si sedáme a fotíme neuvěřitelně smělé až drzé ptáky, kteří přiskákají k sedícím lidem i na pár centimetrů a vůbec se nebojí.
Z rozcestí Trzy Korony se můžeme vydat dále na Przelecz Szopka, kam nakonec půjdeme. Nejprve se ale vydáme po kovovém schodišti na vyhlídku, na jeden z vrcholů Trzy Korony. Zde u rozcestí se vybírá vstupné. My ale máme lístek ze Sokolice, který nám umožní jít na vyhlídku zadarmo. Cesta po železném schodišti trvá asi 3 minuty. Z vrcholu je krásná vyhlídka na všechny strany. Červený Kláštor zde vidíme jak na dlani.
Obr. 3. Výhled na řeku Dunajec z vrcholu Trzy Korony
Asi po 15ti minutách focení se vracíme na rozcestí Trzy Korony a pokračujeme po modré turistické značce na Przelecz Szopka, kam přecházíme po prudkém klesání za necelou čtvrt hodinu. Časové údaje na mapě i na rozcestnících jsou hodně nadhodnocené. Jdeme normální chůzí a vše zvládáme o více než polovinu času dříve, než je uvedeno na mapě. Na turistických ukazatelích jsou kratší údaje než na mapě, ale i tak jsou zbytečně velké.
Obr. 4. Výhled na řeku Dunajec a vesnici Stromowce Nizne z vrcholu Trzy Korony
Na rozcestí Przelecz Szopka dopíjím poslední zásoby vody, které mám. Kousek by již měla být restaurace.
Z rozcestí se vydáváme doleva z pohledu původního směru, ve kterém jsme přišli. Nejprve ale asi 10 minut odpočíváme. Cesta z rozcestí Przelecz Szopka vede po žluté turistické značce mírním klesáním po lesní cestě na pokraji lesa.
Po asi deseti minutách klesání přicházíme do koryta potoka, kterým vede cesta. Po dalších 15 minutách přicházíme k rozcestníku a k informačním tabulím o národním parku. Rozcestník říká, že za 20 minut bych měl dojít do obce Stromowce Nizne. Asi 300 metrů od rozcestníku jde vidět chata. Patrně je to schronisko Trzy Korony, kde by měla být i restaurace. Trochu jsme se roztrhli. Jarda je někde sám ve předu a ostatní jsou vzadu. Já jsem taky sám. Proto se nezdržuji a jdu dál. Restaurace na mě působí jako magnet.
Od rozcestí směrem k chatě je patrné, že zde již začíná obec Stromowce Nizne. Kousek od cesty se pase kráva, v dálce jsou vidět domy. Asi po pěti minutách přicházím k chatě Trzy Korony. U chaty sedí Jarda a dva velcí a štěkající, ale úplně neškodní psi. Venku asi není obsluha, protože sedí venku už dost dlouho a nikdo tam nepřišel. Jdeme tedy dovnitř. Za chvíli přihází Albert s Ivou. Dáváme si všichni něco na jídlo a čekáme na Pepíčka. Jsme kousek od obce Stromowce Nizne, kde se dostaneme přes řeku po hraničním mostu a hned jsme v Červeném Kláštoru. Proto se trochu rozšoupneme a nezůstáváme u jednoho piva. Pak se ale stane něco neuvěřitelného. Zavolá mi Pepíček a ptá se kde jsme. Protože on je už v Červeném Kláštorci a nemůže se dostat do penziónu, protože nemá klíček. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pepíček prošel kolem hospody, kde jsme se seděli a vůbec ho nenapadlo se podívat dovnitř.
Dáváme mu instrukce, ať si vezme náhradní klíče od domácích, rychle dopíjíme a vydáváme se na závěrečnou cestu. Z restaurace dále klesáme po žluté, která nás po 4 minutách chůze přivádí k turistickému rozcestí. Za rozcestím jsme už regulérně v ulicích obce Stromowce Nizne. Pokračujeme dále po žluté značce, která nás vede po zvláštní cestě. Kdybychom byli na slovenské straně, řekl bych, že jdeme po polní cestě, která kdysi byla asfaltová. Protože jsme ale v Polsku, vím že jdeme po asfaltové cestě. Asi po deseti minutách přicházíme k hraničnímu mostu přes řeku Dunajec do Červeného Kláštoru, kde jsme ubytovaní a setkáváme se s Pepíčkem.
Druhý den jedeme na Oravu, konkrétně do Oravského Veselého, kde hodláme strávit zbytek dovolené.
Závěr
Jízda na plti řekou Dunajec patří k hlavním atrakcím národního parku Pieniny. Lidé, kteří se z Červeného Kláštoru plaví pltěmi k hraničnímu přechodu se obvykle vracejí zpět do Červeného Kláštoru Pieninskou cestou podél řeky Dunajec . My jsme se ale rozhodli navíc vyjít na Trzy Korony. Vrchol Trzy Korony jsou symbolem Pienin, každému kdo je v Pieninách doporučuji na něj vyjít. Je dobré mít u sebe nějaké zloté. Jednak se 4 zloté platí za vstup na vyhlídku na Trzy Korony a lístek je platný i na vyhlídku na vrcholu Sokolica a jednak se peníze hodí i do restaurace před obcí Stromowce Nizne. Také a to asi hlavně nesmíme zapomenout, jeden a půl zlotého pro převozníka.
Časové údaje na mapách jsou přehnaně velké. Celá trasa se dá zajít rychleji. Časové údaje na rozcestích jsou oproti mapám kratší a vezmeme-li v úvahu i čas na odpočinek, tak jakž takž odpovídají. I když samotná trasa se jde rychleji.
Pár minut chůze za rozcestím Bajków Groň je pramen pitné vody. Nemá smysl si kupovat drahou vodu od kohokoliv, kdo jí tam třeba bude prodávat. Navíc je to ta voda z pramene.