Tibet – po staletí tajemná, uzavřená země je dnes zbavena mytického nádechu a na počátku třetího tisíciletí stojí před nejistou budoucností. Díky mnoha kampaním různých organizací, vlivem změny postoje mnoha politiků světa (a prvním byl právě prezident V. Havel) je v současnosti situace na „střeše světa“ známá širší veřejnosti.
Čínské „mírové osvobození“ Tibetu bylo zahájeno již v roce 1949. Po deseti letech neustále se zvyšujícího tlaku vypuklo v březnu 1959 v hlavním městě Lhase lidové povstání. Dalajlama – duchovní i světský vůdce Tibetu – opustil zemi a dodnes setrvává v indickém exilu a s ním více než 100 000 Tibeťanů. Nastalo nejtěžší období v dějinách „země sněhu“.
Nejbolestněji byl tibetský národ vyrván ze svých tisíciletých kořenů v oblasti víry, tj. v oblasti přirozeného způsobu života. Z více než 6 000 klášterů, chrámů a svatyní zůstalo pár desítek staveb. Mniši a mnišky byli zabíjeni či vyhnáni, cenná umělecká díla zničena, zčásti rozprodána. Bourání klášterů, to nebyl jen boj proti „náboženskému tmářství“. Tyto instituce sloužily po staletí v teokratické zemi jako centra vzdělávání a byly často vyhledávány i zájemci z okolních zemí. Byly místem náboženský praktik, duchovní víry, ale i umění, medicínského systému, festivalů.
Tibetská kultura, úcta k životnímu prostředí, sociální tradice – to vše je silně ohroženo. Podstatnou roli hraje také současný vzdělávací systém, který je součástí procesu sinizace. Číňané sice v Tibetu postavili stovky škol, jejich kvalita je ale mnohem nižší než v Číně. Číňané jsou při studiu všemožně zvýhodňováni, jejich řeč je vyučovacím jazykem na středních školách i jediné tibetské univerzitě. Podobný trend se začíná prosazovat i na základních školách. Vyučovací osnovy dezinterpretují tibetské dějiny, jsou výrazně protibuddhistické.
Někteří rodiče se odhodlají k těžkému kroku. Seženou finance a zaplatí převaděči, který dostane jejich děti přes Nepál do indického exilu. Někdy i šestileté děti za těžkých podmínek přechází přes nejvyšší hory světa – Himálaje. Většinu cesty přes velehory jdou pěšky, musí se ukrývat před policií a pohraničníky, čelit krutému počasí.
Obr. 1. Ilustrační foto, tibetské děti
V Indii jsou děti umístěné do rodinných domovů. Společenství zhruba čtyřiceti dětí s jedním párem náhradních rodičů – pěstounů. Vše zastřešuje charitativní organizace Tibetan Homes Foundation (THF). Fungování těchto domovů je samo o sobě jedinečné. Práci, která obnáší vaření, praní, úklid vykonávají samy děti vedené rodiči. THF se nachází v horské oblasti Mussoorie. V současnosti zde přebývá zhruba 2 500 dětí.
Nadace THF vznikla v roce 1962 a na jaře 2012 bude připomínat půl století exilového vzdělávání. Po celou dobu by nemohla fungovat bez finanční výpomoci ze zahraničí. V České Republice ji nyní zajišťuje občanské sdružení M.O.S.T. . Podporuje studenty formou projektu „Kmotrovství na dálku“ – shromažďuje příspěvky „kmotrů“ i nahodilé dary laskavých příznivců. Činnost sdružení byla podpořena z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Více informací najdete na www.protibet.org.
Kromě podpory exilových studentů uvedený projekt zajišťuje kontinuitu původní formy tibetského vzdělávání v ladackých buddhistických klášterech vysoko v Himálajích. Ta se udržuje dle starých tradic v oblasti zvané Malý Tibet na severovýchodě Indie.
Vzhledem k stále dominantnějšímu postavení Číny ve světě si málokdo troufne odhadovat běh věcí příštích. Zkusme tedy zadoufat v pravdivost starého tibetského přísloví: „V Číně bude tehdy dobře, když bude dobře v Tibetu“.
Petr Ďásek, občanské sdružení M.O.S.T.