Přírodní park Údolí Krounky a Novohradky je krásný kus čisté přírody na Skutečsku, v sousedství přírodní rezervace Maštale. Jednou z jeho částí je Šilinkův důl, který láká k procházce kolem toku říčky Krounky, navíc zpestřené malou ferratou.
Šilinkův důl leží mezi obcemi Předhradí a Kutřín v údolí říčky Krounky, která je přítokem řeky Novohradky. Okolí těchto kamenitých říček tvoří především smíšené lesy a přírodním parkem se stalo kvůli lokalitám, ve kterých se vyskytují zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. V Šilinkově dolu můžete narazit třeba na vzácného mloka skvrnitého, ledňáčka říčního nebo čápa černého. My po cestě zahlédli jen několik žab, kterých tu v průzračně čisté vodě Krounky žije prý hojné množství. Příroda kolem ale byla opravdu krásná.
Obr. 1. Kamenité koryto říčky Krounky
Projít zhruba 3 kilometry dlouhou trasu Šilinkovým dolem můžete po červených turistických značkách buď od Kutřína nebo od Předhradí. To se mimochodem dříve nazývalo Rychmburk podle stejnojmenného hradu, který v obci dodnes stojí. Tento středověký hrad byl postaven už ve 13. století a až později získal svou renesanční podobu. Prohlédnout si jej můžete ale jen zvenčí, vnitřní část není přístupná, protože je v hradu zřízeno pobytové zařízení pro chronicky duševně nemocné osoby.
Když se řekne via ferrata, má se na mysli zajištěná cesta náročným horským terénem. Prohlašovat o stezce procházející Šilinkovým dolem, že jde o ferratu, je dost nadnesené. Jde o jednoduchou trasu, kterou zvládnou i rodiny s dětmi. Alespoň malou představu o tom, jak to může na ferattách vypadat, si tu však uděláte a trochu dobrodružství vám také cesta dopřeje. Především si tu ale užijete procházku krásnou romantickou přírodou.
Obr. 2. Žebříky přes skálu ve ferratě Šilinkova dolu
My se na cestu vydali od Předhradí. Zaparkovali jsme auto u bývalého mlýna v údolí mezi Předhradím a Hněvěticemi, kde hned za mostem Šilinkův důl začíná. Zpočátku jde o pohodlnou a celkem širokou cestu, která vůbec nenasvědčuje tomu, že by se tu měla nacházet nějaká záludná skaliska. Vody je v říčce poměrně málo a tak v širokém korytu spíše jen trčí kamenná suť, mezi kterou se líně převaluje trocha vody. Pak se však cesta zúží a najednou přes ni trčí kus skály, na který vede z obou stran žebřík. Překážka se ale dá celkem hravě překonat, stejně jako další skála, přes kterou přecházíme s pomocí řetězu. Nejvyšší sráz pak překonáme pomocí dvou delších žebříků a kromě kamenité cesty nás už žádné další dobrodružné úseky nečekají, až zase na zpáteční cestě.
Obr. 3. Nejtěžší úsek mini ferraty Šilinkovým dolem
Přesně jak jsme si dopředu přečetli, tuto malou ferratu jsme v pohodě zvládli i s pětiletým synem. Za mokrého počasí to ale může být o dost větší adrenalin s klouzajícími kameny a kořeny pod nohama. Během cesty se koryto potoka zúžilo a voda místy protéká s příjemným bubláním přes kamenité kaskády. Je opravdu průzračně čistá a také pořádně studená, jak jsme se přesvědčili při malém osvěžení. Vzhledem k horku je ale takové smočení nohou více než příjemné. Jakmile se koryto potoka opět rozšířilo, stejně jako cesta kolem něj, otočili jsme se na zpáteční cestu. Synovi se už dál nechtělo, přece jen bylo největší lákadlo v podobě žebříků a řetězů za námi a dále už nic takového není. I z druhé strany bylo snadné překážky překonat a dostat se zpět ke mlýnu.
Obr. 4. Průzračně čistá voda říčky Krounky
Šilinkův důl byl pro příjemné dopoledne opravdu dobrou volbou. Kdo by zde čekal velkou adrenalinovou túru kolem zurčící bystřiny, bude nejspíš zklamán. Kdo se sem ale vydá na příjemnou procházku romantickým údolím s krásnou přírodou a malým dobrodružným zpestřením, bude spokojený stejně jako my.
Kam se podívat a co vše lze spatřit na Českomoravském pomezí se dovíme od Martiny Limbergové, která Českomoravské pomezí navštívila v červenci 2016.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů