Seitseminen

Já, Karel, David, Jirka a Jarda jsme od asistentky vypůjčeným autem vyrazili v sobotu kolem poledne z pěkného, ale na víkend přeci jen trochu nudného Tampere do národního parku Seitseminen.

Po zhruba 90-ti minutové jízdě přijíždíme k bráně parku, parkujeme a jdeme se do infocentra zeptat na nějakou mapu. V pěkném infocentru jsou jen 2 lidi (k našemu překvapeni Češi) a asi 5 lidí personálů. Studujeme mapu a naplánujeme cca 20km okruh s přespáním na vyznačeném místě po cca 8 km.

Cesta vede rovinatým (kdo by taky ve Finsku čekal kopec, že?), velmi klidným a upraveným lesem střídající se s dlouhými mělkými palouky. Na těchto paloucích jsou místo bahnitých stezek položeny prkna, takže nehrozí (pokud člověk nestoupne vedle prken – nejsem si jist, zda se to vůbec smí), že by bylo nutno čvachtat v rozmělčeném terénu. Všude rostou brusinky, klikvy a šichy, které Karel neustále sbírá a pojídá.

Cesta parkem

Kolem 17-te hodiny přicházíme k místu, kde jsme si naplánovali nocleh. Je to velmi útulné místo s nádherným jezírkem uprostřed lesa a jakousi otevřenou chatou (má jen 2 zdi) ve které je krb, stůl a lavice. Samozřejmostí je nasekané dřevo (které tady dováží správce parku – aby lidi nesekali okolní stromy a aby si mohli zatopit). Může být tak 15 stupňů, ale neodoláme a jdeme se do malebného jezírka vykoupat. Jezero má žlutoavou barvu, ne však proto, že by bylo špinavé, ale jelikož celé podloží tvoří něco jako mulčovací kůra. Voda je dost studená a tak se v ní zdržíme jen chvilku, vyfotíme se a hurá z vody.

JezeroRozděláváme oheň a flašku (máme jen jednu - obrovská chyba !!! ) a zkoušíme opéct párek. Bohužel, zvolili jsme nejlevnější uzeninu a místo párku to po chvíli připomíná umělou hmotu (uzeniny jsou ve Finsku drahé, ale chcete-li si něco opéct, nezbývá, než nešetřit). Je 20.00 a my zjišťujeme, že nemáme co pít. Nepomáhá ani pivo, které Jirka odkudsi vytáhl. Po chvíli přijíždí skupinka mladých finů, naštěstí mají stany a tak se o “noclehárnu” nemusíme dělit. Chvíli s námi posedí u ohně (má to výhodu, jelikož mají flašku :) ), dozvídáme se, že mladá finka studovala v Brně a pak jdou spát a my vlastně také. Ještě finové zjišťují, že nemjí čelovku a tak jim půjčuji svou, máme světlo od ohně.

Chata na přespání

Ráno nás probouzí docela zima. Je teprve kolem 7.00 a po finech ani památka, jen má čelovka leží na stole. Snídáme tatranky a vycházíme na zbytek okruhu. Příroda se neliší, stále klidný a krásný les střídá mělké paloučky. Co 4, 5 km nacházíme další chatky, většina je však zamklá a pro přespání turistů tudíž nevyhovující.

Lehce po poledni docházíme k autu, nasedáme a vracíme se do sice lehce nudného Tampere, avšak do míst, kde na nás čeká saunička, která po lehce zkřehlé noci přijde vhod.