Rozhled na město Bergen z hory Ulriken

Naší dovolenou v Norsku zahajujeme v Bergenu, který je díky své poloze znám jako město ležící mezi sedmero horami. Abychom se přesvědčili, zda tomu tak skutečně je, vyrážíme na nejvyšší horu nad Bergenem, a to horu Ulriken. Plní elánu začínáme podvečerní výstup od ubytovny Montana, která je umístěna přímo pod horou. První metry vedou lesem, kde je možné zvolit jednu ze tří cest, které všechny vedou nahoru. My jsme zvolili trasu vlevo a většina cesty tudy vedla po odkrytém prostranství, ze kterého se nám začíná postupně odhalovat okolí. Přesto, že je stoupání po celou dobu docela strmé, po dlouhém cestování to bereme jako příjemnou změnu. Po zhruba 1,5 hodiny chůze jsme došli k vysílači, který zřejmě většina lidí, kteří na Ulrikenu ještě nebyli, považuje za vrchol hory. Z tohoto místa jsou opravdu nejlepší výhledy na Bergen a svět ostrovů. Celé město máme jako na dlani. Můžeme vidět, že Bergen je skutečně obklopen horami a zároveň je to také město přístavní.

O tyto nádherné rozhledy nejen na město Bergen nemusí být ochuzeni ani fyzicky méně zdatní lidé, protože na Ulriken je možné vyjet také lanovkou, jejíž horní stanice je přímo u vysílače.

Ulriken (643 m. n. m.)

Nejvyšší bod hory Ulriken však pro nás zůstává zatím nedosažen. Není to vysílač, jak jsem si i já myslela, ale kamenná mohyla, která se nachází ještě o pár metrů dál a samozřejmě také výš. Přesně se jedná o nadmořskou výšku 643 metrů.

Zpáteční cestu volíme odlišnou než cestu nahoru. Zprvu se procházíme po náhorní plošině s jezírky a až poté začínáme sestupovat.

Možností jak se dostat zpět do výchozího bodu je více, ale značeny nebyly úplně viditelně. My jsme také, přestože jsme měli mapu u sebe, netrefili původně plánovanou cestu. Trasy jsou obdobné, ale liší se dobou, která je potřeba k jejich absolvování. Po asi hodinovém sestupu jsme došli opět do lesa, kde jsme na začátku zvažovali, kterou cestou jít nahoru, tentokrát však zprava. Poté už jen zbývalo dojít pár set metrů k naší ubytovně.