Thajsko a Kambodža 2010 – den sedmý – Putování džunglí pokračuje

.. putování džunglí pokračuje. Učíme se používat bambus, jíst brouky a chápeme význam slova chudoba ..

hodnocení článku
  •  

Hodnotili 2 lidé


Vaše hodnocení

Ráno ve vesnici

Ráno se budíme s prvním zakokrháním kohouta ještě za tmy. Snažíme se znovu usnout, ale ke kohoutovi se postupně přidávají také buvoli. Spíše se tedy převalujeme a čekáme až vyjde slunce a ohřeje studený vzduch (v noci jsem využila všechno oblečení včetně čepice, i tak mi byla v noci zima).

Když se všichni z naší skupiny probudí a sejdou se u ohniště, rozdělujeme se na dvě skupiny – jedna jde kontrolovat pasti nastražené včera v noci, druhá začíná připravovat snídani. Když jsem nešla včera na lov, jdu se alespoň podívat, jak celá akce dopadla. Postupně nacházíme všechny pasti. Některé jsou rozbité, jiné zůstali ve stejném stavu, v jakém je tam včera nechali. Všechny bez výjimky jsou však prázdné…

Vracíme se do vesnice a zapojujeme se do přípravy snídaně. Míchaná vejce, francouzské tousty a čaj (Is otrhala čerstvé lístky z čajovníku za vesnicí a usušila je na pánvi nad ohněm). Na rozdíl od včerejší, téměř nepoživatelné večeře, si na snídani všichni pochutnáváme.

Lov havěti a výroba bambusového nádobí

Po snídani se balíme a vydáváme se opět na cestu. První zastávka je u potůčku několik desítek metrů za vesnicí. Is nám vysvětluje, že se máme zout, se síťkou vlézt do potoka a na vlastní kůži si vyzkoušet to, co nám včera ukazovala. Já se tohoto potěšení dobrovolně vzdávám. Spolu s jednou Francouzskou zůstávám na břehu. Ostatní se vrhají do potoka, síťkami nabírají bahno a v proudu vody ho čistí. Zbytek potom vyklopí na břeh. Já s Francouzskou se snažíme přiložit ruku k dílu alespoň tím, že vybíráme z kamínků vše, co se hýbe.

Lovecké nadšení rychle opadá. Všichni se obouvají a s batohy na zádech postupujeme vzhůru přes terasovitá rýžová políčka k několika vzrostlým bambusům. Jeden z nich kácíme.

Bambusy znám z Evropy jako pokojové rostliny velikosti několika desítek centimetrů. Zde, v jejich přirozeném prostředí ale dorůstají několik metrů. Bambus je velice odolná, rychle rostoucí dřevnatá tráva hojně využívaná k mnohým účelům (stavba domů, výroba nábytku či nástrojů). Jeho kmen je dutý, rozdělený kolínky. V místě každého kolénka je uvnitř kmene přepážka. Celá rostlina je doslova nasáklá vodou. Právě díky dutému kmenu s přepážkami uvnitř se zdá bambus přímo předurčený k výrobě nádob. Množství vody, které rostlina obsahuje zase umožňuje v takovéto nádobě vařit přímo na ohni (jedná se ovšem o jednorázové použití).

Bambus a jeho využití

Obr. 1. Bambus a jeho využití

Asi po hodině snažení leží v řadě vyrovnané hrnečky, hrnce, hůlky a korýtka (místo talířů) pro každého z nás. Is nám ještě radí jak vyrobit konvici na čaj.

Každý si vybírá po jednom kusu od každého, připevňujeme je na batohy a tentokrát se již opravdu vydáváme na cestu do druhé vesnice.

Oběd

Kolem poledne přicházíme do místa, kde cesta končí strmým, asi pětimetrovým, srázem, pod nímž teče potok. Is svazuje lana a slaňuje dolů. Postupně se takto dostáváme dolů všichni.

Po kamenech přecházíme na druhou stranu potoka. Pěšina nás zavede až k ostrůvku uprostřed toku. Ideální místo pro rozdělání ohně.

Nejprve se vydáváme do okolí najít nějaké dřevo. Is zkušeně připravuje ohniště s oporou pro hrnce. Mezi tím trháme velké banánové listy, rozprostíráme je po zemi jako místo pro přípravu jídla. Někteří vyplachují bambusové nádobí v řece.

V noci jsme nic neulovili a ani do pastí se nic nechytilo. Musíme se proto spolehnout na zásoby dovezené z civilizace. Is vytahuje z batohu sáčky instantních nudlí (čínské polévky), tofu, podivné bílé knedlíčky a nějakou zeleninu. Vše rozdělujeme do bambusových hrnců, zaléváme vodou z potoka, navrch cpeme složený list jako pokličku. Za pomoci podpěr stavíme hrnce k ohni.

Vaření oběda v nádobí z bambusu

Obr. 2. Vaření oběda v nádobí z bambusu

Než se oběd uvaří, připravuje Is jako další chod havěť nalovenou ráno v potoce. Každého broučka vezme do ruky a praští s ním o kámen. Potom je propere ve vodě a zabalí do banánového listu. Úhledný balíček uloží do rozžhaveného popela.

Oběd - druhý chod

Obr. 3. Oběd – druhý chod

Když je jídlo hotové, nalijeme každou porci do korýtka z bambusu. Na druhý chod v podobě broučků nemám žaludek. Ochutnávám jen kousek kraba. Vše zapíjíme čajem.

Cesta do druhé vesnice

Po obědě nás čekají ještě asi tři hodiny chůze do další vesnice. Je příšerné vedro, na obloze ani mráček, vzduch se skoro nehýbe a pěšina stále stoupá vzhůru…Jdeme lesem už druhý den, ale až dnes si začínáme více všímat okolí a uvědomovat si změny související s rostoucí nadmořskou výškou (pohybujeme se mezi 1500 a 2000 m.n.m.). Cestou už nevidíme banánovníky, ani žádné palmy, i lián ubylo. Les tu vypadá na první pohled podobně, jako v Evropě. Rostou tu hlavně borovice a několik druhů listnatých stromů, které neznáme. Příroda je očividně poznamenaná dlouhým obdobím bez deště. Vše je vyprahlé, není vidět ani slyšet žádná zvířata. Až dnes si uvědomuji ticho, které nás obklopuje. Dokonce ani ptáci nezpívají.

Po dlouhém stoupání jsme odměněni krásným výhledem. Mezi vrcholky nám Is ukazuje i ten, který je v Thajsku nejvyšší – Doi Inthanon (2565 m. n. m.). Odtud už nás čeká převážně klesání. Jde se tedy o poznání příjemněji.

Asi za hodinu přicházíme do vesnice. Ve svahu tu stojí několik dřevěných chatrčí, mezi nimi se potuluje drůbež, psi, buvoli, prasata a pochopitelně i několik dětí různého věku.

Vaření večeře

Jedné z Francouzek není nějak dobře a hned si jde lehnout. Já mám po celém dni dost, tak se k ní přidávám. Všichni máme jednu velkou ložnici, ve které je dokonce zavedená elektrika (později se dozvídáme, že mají ve vesnici několik solárních panelů, pomocí kterých nabíjejí autobaterii).

Ani nestačím usnout a Pavlík mě budí. Vesničané pro nás zařízli slepici, většina naší skupiny je teď v kuchyni a snaží se z ní něco uvařit. Mě nabídli, abych se postarala o polévku. Uvařit normální polévku, ve které nebude žádná z místních omáček, to se prostě nedá odmítnout.

Pavlík mě vede do vedlejší chatrče. Uprostřed, kolem velkého ohniště sedí většina skupiny. Místní zaujali místa o něco dále a nahlížejí nám přes ramena do kotlíků. V jednom z nich se začíná vařit voda na polévku. Is mi ukazuje další suroviny – několik slepičích kostí, mrkev a dýně. Zatím, co se vaří maso, připravujeme s Pavlíkem na malém špalíku pomocí tupého nože zeleninu. Když je maso trochu uvařené přidáváme zeleninu do kotlíku a já se začínám pídit po něčem k dochucení. Dá to trochu práce, ale nakonec se dozvídám, že mají alespoň divoký česnek (stroužky menší než nehet na malíčku) a sůl. Přidáváme několik desítek stroužků česneku rozmačkaných nožem. Polévka začíná mít konečně chuť.

Než se polévka uvaří vracíme se před naší chatu. V pánvi se spoustou oleje smažíme pro děti placky ze sojové mouky, které Is dovezla.

Za pár minut už si sedáme k večeři. Po včerejší zkušenosti jím pouze polévku, kterou jsem sama uvařila a rýži. Na ostatní jídla, do kterých bylo opět použito minimálně jedno balení ústřicové a jedno sojové omáčky se nemůžu ani podívat.

Po večeři zůstáváme s Is sedět u stolu a povídáme si. Snaží se zodpovědět naše dotazy o její zemi a náboženství. Pavlík také dostává odvahu a vznáší dotaz týkající se jejich krále (každý turistický průvodce upozorňuje, že si mají návštěvníci dát pozor na dotazy, týkající se krále; je všemi milovaný a takový špatně položený dotaz může být lehce pochopen jako urážka). Is nám trpělivě odpovídá i na tuto otázku. Dozvídáme se, že když byl král mladší, cestoval po celé zemi a všude, kam přijel, přivezl s sebou pokrok v podobě cest, škol, nemocnic…Proto si ho i dnes tolik váží.

Povídání s Is je pro nás velice poučné. Dozvídáme se také hodně o lidech z této i předchozí vesnice. Pořád je pro nás nepochopitelné, proč jsou ochotni žít v pustině mezi prasaty, buvoly a slepicemi. Is se nám snaží vysvětlit, jak to ve vesnici chodí, jak lidé uvažují.

Ráno musíme brzy vstávat, proto debatu přerušujeme před půlnocí a jdeme spát.

článek je součástí seriálu: Thajsko a Kambodža 2010

Cestopis ze svatební cesty manželů Řehákových Thajskem a Kambodžou v lednu 2010.


diskuse

vložit nový příspěvek