Pohoří Čatyr-Dag a jeskyně Mramornaja

V dalším dílu putování po Krymu nás Ondra provede pohořím Čatyr-Dag a zavede do jeskyně Mramornaja.

hodnocení článku
  •  

Hodnotili 2 lidé


Vaše hodnocení

Na túru po Čatyr-Dagu jsme nastupovali z tábořiště poblíž odpočívadla u silnice Simferopol-Jalta. Mimochodem právě tudy vede známá nejdelší trolejbusová linka na světě, po které jezdí plno historických, orezlých škodováckých trolejbusů. Výšlap začíná razantním stoupáním. Ještě před tím, je nutné překonat Angaru. Je to taková docela malá říčka, která nemá nic společného se stejnojmenným sibiřským veletokem.

Hlavní silnice Simferopol-Jalta

Obr. 1. Hlavní silnice Simferopol-Jalta

Stoupáme po široké lesní cestě ukryti ve stínu před spalujícím žárem krymského slunce. Po pár stech výškových metrech porost mizí. Odměnou za námahu nám jsou výhledy na okolní hory. Cesta se záhy mění v úzkou stezku, která je pořád strmější. Ideální chvíle na to, aby nás předběhli dvě místní důchodkyně.

Vrcholy Čatyr-Dagu

Obr. 2. Vrcholy Čatyr-Dagu

Čatyr-Dag

Konečně se dostáváme na vrchol. Čatyr-Dag je vlastně náhorní plošina, tudíž si můžeme konečně vydechnout, budeme chodit po rovině. Teplota je ve zdejších 1000 metrech celkem snesitelná. Toho využíváme a dáváme si krátkou pauzu. Přitom se kocháme výhledy na současné hlavní město Krymu Simferopol. Za chvíli se nebe zatahuje a zima nás nutí dát se znovu na cestu.

Nahoře je navigace úplně jednoduchá, vede tu široká cesta. Ta slouží hlavně ke svozu zdejších „turistů“ na džípech. My zatím skoro nikoho nepotkali, ale to se má brzy změnit. Čatyr-Dag je vyhledávaný hlavně díky jeskyním, kam jezdí rekreanti z pobřeží na fakultativní výlety. Dvě z nich se nacházejí na náhorní plošině, jen kousek od sebe. Okolo první s exotickým názvem Emine-Bayir-Hassar jsme jen prošli. Naším cílem totiž byla jeskyně Mramornaja, která se nachází jen o pár stovek metrů dál.

Pohled z náhorní plošiny Čatyr-Dag

Obr. 3. Pohled z náhorní plošiny Čatyr-Dag

Jeskyně Mramornaja

Název jeskyně je docela matoucí, mramor uvnitř nenajdete. Nazvali ji totiž podle blízké vesnice Mramornoje, kde se mramor těží. Do jeskyně se dostáváme s průvodcem za poplatek 35 UAH. Hned na začátku prohlídky se míjíme s vycházející skupinou. Průvodce to docela vtipně komentuje tím, že je to exkurze z minulého týdne.

Jeskyně je perfektně nasvícená, což spolu s meditační hudbou navozuje pocit tajemna. Zvláštností je zkreslení vzdáleností, ačkoliv je jeskyně dlouhá skoro tři čtvrtě kilometru, tak na pohled se zdá, že konec je kousek od nás. Zastavujeme se u různých útvarů, které připomínají postavy či zvířata. Nakonec se ale do nás pouští zima, a tak jsme rádi, že je prohlídka u konce.

Před jeskyní je pěkná louka s výhledem, kde se dá chvíli spočinout a nasvačit se, což také činíme. Po hodině ale musíme pokračovat. U jeskyně začínáme sestupovat dolů do již zmíněné vesnice Mramornoje. Cesta začíná být napínavá, chvílemi klesá dost strmě. O kamení a křoviska není nouze. Majitelé trekingových holí se stávají terčem závisti ostatních.

K tomu se ještě přidává pořádný slejvák, který bychom kdekoliv jinde na Krymu uvítali, jen ne tady. Naštěstí ale rychle klesáme a dole se počasí uklidňuje. Nastává znovu horko a oblečení na nás okamžitě schne. Nad vesnicí už není po dešti ani památky. Napravo od obce je vidět obrovská bílá díra, což je bezpochyby lom ve kterém se těží onen pověstný mramor.

Poslední sestup vede přes pastviny. Kličkujeme mezi kravinci a postupně scházíme do areálu rozlehlého zemědělského družstva, jehož sláva evidentně skončila s rozpadem SSSR. Kousek dál nastupujeme do autobusu a odjíždíme pryč odsud. Tentokrát míříme konečně na černomořské pobřeží.

článek je součástí seriálu: Putování po Krymu

Zážitky Ondřeje z pozoruhodného polostrova Krym na Ukrajině. Seriál popisuje dobu a také byl psán v době, kdy Krym nebyl okupován Ruskem.


diskuse

vložit nový příspěvek