Ohnište

Ohniště je zajímavý přírodní úkaz v Nízkých Tatrách. Blízko vrcholu Ohnište se nachází 10 metrový skalní otvor Okno. Pod vrcholem je Veľká ľadová priepast. Nic z toho jsme si nemohli nechat ujít a proto jsme na 1 den sestoupili z hřebenu Nízkých Tater.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Ráno jsme se probudili na veřejném tábořišti v Čertovici, setkali se s Jardou, který se od nás oddělil, když šel spát do penziónu, a nasnídali jsme se v restauraci na Čertovici. Ohnište je od Čertovice poměrně dost daleko, proto se přepravujeme z Čertovice do Malužinné autobusem. Máme zde velké plány, v místním kempu se chceme ubytovat, nechat si v něm věci, jít na Ohnište, vrátit se do kempu, přespat v něm, další den se autobusem vrátit do Čertovice a pokračovat dále na západ hřebenovou tůru. V Malužinné nás čeká mírné zklamání. Místo kempu nalézáme prázdnou louku, na ní jedno zaparkované auto a skupinku lidí. Ti nám oznamují, že kemp je uzavřen. Hned jsem pochopil rozdíl mezi virtuální (internetovou) a skutečnou realitou. Na mapě samozřejmě je zakreslen kemp, na Internetu (u kterého jsem celou akci plánoval) je vytvořen mylný pocit fungujícího kempu (dokonce i ceník za ubytování tam byl) ale realita je prázdná louka.

Chtěli jsme se umýt, nechat si tu věci přes den a pak zde i jednu noc přespat. Jeden z lidí nám radí, že přespat zde jednu noc můžeme, věci si zde v žádném případě nechávat nemáme a koupat se může jít do řeky. První rada byla možná dobře míněná, bohužel nás nenapadlo si ověřit, jestli je někdo z přítomných majitelem „kempu“ tedy louky. Bohužel nebyl, což jsme pochopili druhý den ráno, když nás majitel s pokřikem, že zavolá policii, vyhazoval. Ale to trochu předbíhám.

Celé dopoledne tráví Jarda s Pepíčkem „rozvalení“ na lavičce u ohniště na louce (vlastně kempu) a já s Lenkou se jdeme koupat k řece Boca, která teče asi 100 metrů od bývalého kempu.

Na Ohnište vede nejprve žlutá, později zelená turistická značka. Na žlutou turistickou značku se musí dojít od bývalého kempu po asfaltové cestě. Po této cestě, kousek před začátkem žluté turistické značky je restaurace, kde se ještě zastavujeme na oběd. Po vydatném obědě mám dost problém všechny přemluvit, abychom ještě na Ohnište vůbec šli. Nikomu se totiž moc nechce a pochybuje o tom, jestli je výlet na Ohnište dobrý nápad. Začínají pochybovat všichni kromě Pepíčka, který má už od rána jasno, že nikam nejde a že nás počká v obci Malužinná. Nakonec ale vítězí sport před posedáváním v hospodě a my se vydáváme bez Pepíčka na Ohnište. V restauraci se domluvíme, že si u nich necháme velké batohy a bereme si dohromady jen dva malé batohy s nejnutnějšími věcmi. Z hlavní asfaltové cesty vedoucí obcí Malužinná odbočujeme doleva (pokud jdeme směrem od Čertovice), rovněž na asfaltovou cestu, čímž se napojujeme na začínající žlutou turistickou značku. Cesta vede kolem lomu, bohužel tento text píšu se značným časovým odstupem a nemůžu si vzpomenout, jestli to byl opravdu lom, nebo nějaká továrna, ale mapa napovídá, že se asi jednalo o lom. V každém případě si pamatuji, že jsme u lomu několikrát turistickou značku ztratili. Kousek za lomem přecházíme z nekvalitní asfaltové cesty na cestu lesní a pokračujeme po žluté turistické značce na Svidovské sedlo (1133,2 m.n.m.).

Ohnište (1538 m. n. m.)

Ze Svidovského sedla se po zelené turistické značce vydáváme nejprve na rozcestí pod Ohništem a poté opět po zelené turistické značce jdeme na Ohnište. Po cestě se zastavujeme na louce, kde si dáváme malou přestávku. Fotíme (snažíme se fotit) makrofotografie květinek, odpočíváme a já se snažím nějak vyřešit problém s roztrhaným a rozpadlým batohem, což je skutečná příčina zastávky. Na vrcholu Ohnište se potkáváme s dalšími turisty. Z vrcholu Ohnište je pěkný rozhled, pod námi je Velká ľadová priepast. Kousek od vrcholu (nevede tam turistická značka) se nachází Okno, což je skalní otvor velký asi 20 metrů, tedy dost zajímavý přírodní úkaz, který v Nízkých Tatrách leží trochu mimo pozornost turistů. Okno se nachází západně od vrcholu (pokud na vrchol přicházíte, musíte zahnout doprava na lesní pěšinu). Chvilkami je nutné na cestě mezi Oknem a vrcholem Ohnište dávat pozor, abychom nespadli do Velké ľadové priepasti.

Okno

Já u Okna kousek od Ohnište

Obr. 1. Já u Okna kousek od Ohnište

Okno je asi 20 metrový otvor ve skále. U Okna odpočíváme, fotíme se a nad oknem se kocháme výhledem. Na vrcholu Ohnište a kolem něj (Okno) je opravdu krásně, nikdo nelituje, že jsme sem nakonec šli.

Já kousek od Okna u Ohniště

Obr. 2. Já kousek od Okna u Ohniště

Do obce Malužinná se vracíme stejnou cestou. Zajímavost na zpáteční cestě je snad jen plachá ještěrka na kameni, která se dokonce nechá i vyfotit. V Malužinné přicházíme do restaurace, kde máme věci, setkáváme se s Pepíčkem, který zatím polehával na louce, obešel obci Malužinnou (šel do obchodu) a posedával v hospodě. V hospodě čekáme i na Pavla a Cathrine, kteří se od nás oddělili Cestou na Kraľovu hoľu. Časem se dočkáme i těch dvou a společně sedíme v restauraci až do 22:00 večer, poté jdeme spát na louku jménem kemp.

Čertovica

Ráno se probouzíme a balíme poměrně rychle. Pokřikuje na nás totiž majitel louky, oznamuje nám, že jsme na soukromém pozemku a vyhrožuje zavoláním policie. Také se dovídáme, že Češi jezdí Slovensko drancovat. Odcházíme já, Pepíček, Lenka a Jarda, kteří spíme pod širákem na louce (Jarda trochu dál od nás). Pavel s Cathrine, kteří mají stan na druhé straně louky (nic nenasvědčuje, že k nám patří), zůstávají. Až dlouho po našem odchodu vylézá Pavel ze stanu a celkem bez problému a slušně se s majitelem louky baví. Celý paradox se dá vysvětlit jednoduše tím, že Pavel je sice Čech, ale přesto rodilý Slovák a na rozdíl od nás dokáže v případě potřeby plynule mluvit slovensky.

Díky dřívějšímu odchodu se na zastávku autobusu dostáváme o půlhodiny dříve, než jsme původně plánovali. Čekáme a odjíždíme autobusem na Čertovici, pokračovat v naší hřebenové tůře.

Závěr

Ohnište a přírodní úkaz Okno jsou opravdu krásné a stojí za to se na ně podívat. Stojí i za jednodenní ztrátu při cestě přes hřeben Nízkých Tater. „Odskočit si“ z hřebenu Nízkých Tater na Ohnište znamená ztrátu jednoho dne, což znamená někde přespat. V žádném případě nepočítejte s kempem v Malužinné, bez ohledu na to, co uvidíte na Internetu, pravděpodobně neexistuje. Možná už po letech je kemp opět v provozu, ale v každém případě je nutné si to ověřit předem. Pokud kemp neexistuje, v žádném případě nepřespávejte na louce, kde kdysi byl. Raději se vraťte do Čertovice, kde je veřejné tábořiště, nebo třeba jen jděte mimo obec do lesa, protože Malužinná na rozdíl od Čertovice není v CHKO.

článek je součástí seriálu: Vysoké a Nízké Tatry 2004

Já, Jarda, Lenka a Pepíček (skutečným jménem Petr) jsme se v červnu roku 2004 rozhodli přejít Nízké Tatry z východu na západ. První dva dny jsme strávili ve Vysokých Tatrách, kde jsme chtěli vyjít na Rysy, což se nám rok před tím nepovedlo.


diskuse

vložit nový příspěvek
  • Možná chyba v diskuzi

  • Radim
  • 8.06.2008 | 20:04

Několik měsíců byla chyba v redakčním systému, kvůli které se špatně ukládaly diskuzní příspěvky v diskuzích. O chybě je napsáno na adrese http://www.cestovatele.info/zpravy/opravena-chyba-diskuze . Je možné, že pod tímto článkem měl být vložen diskuzní příspěvek z adresy http://www.cestovatele.info/diskuze/270968 .