Od Chaty pri Popradskom Plese k jezeru Štrbské pleso

Ráno se probouzíme do deště, který definitivně rozhodne, že dnes pojedeme domů. Původní plán sice byl vydržet ještě na slovenské straně den až dva, ale jsme už dost unavení a navíc je tu déšť, který nevypadá, že by ustal. Čeká nás ještě cesta na Štrbské Pleso, odkud pojedeme električkou do Popradu a vlakem domů.

Chata pri Popradskom plese

Uděláme si fotku Popradského plesa, která za moc nestojí, protože prší, a vydáme se po Tatranské magistrále, po červené turistické značce. Vrchol Ostrva je za námi v mlze. Nejprve přicházíme k rozcestí Rázcestie nad Popradským plesom, u kterého jsme za pár minut.

Rázcestie nad Popradským plesom (1500 m. n. m.)

Na rozcestí se dáváme do řeči s dvěma turisty, se kterými si povídáme, kde všude jsme byli. Na rozdíl od nás jdou do hor, déšť je neodradil.

Po 20 minutách chůze po Tatranské magistrále míjíme pramen vody. Chvíli jsme opravdu velmi mírně stoupali, jinak jdeme po rovině, nebo spíše z kopce. Po dalších asi deseti minutách přicházíme k rozcestníku turistických značek, kde se k nám připojuje zelená turistická značka, což je zimní cesta na Popradské pleso. Cesta vede lesem.

Štrbské Pleso

Za necelou půlhodinu chůze (podle rozcestníku i mapy měla cesta trvat půl hodiny) přicházíme na asfaltovou cestu v osadě Štrbské Pleso, někde kousek od nás by mělo být jezero Štrbské pleso, na které se půjdeme podívat. Trochu mě překvapuje, jak je celé Štrbské Pleso rozestavěné. Všude jsou nějaké stavby a nové domy.

Dnes zde nejsou pro Štrbské Pleso typické davy turistů, protože prší. Za dvě minuty chůze přicházíme k dalšímu turistickému rozcestníku, který nás nasměřuje k jezeru Štrbské pleso, u kterého jsme za dalších 5 minut chůze. U plesa si vyfotíme kachny, které v plese plavou, dál bohužel není co fotit, protože je škaredě, prší a vrcholky hor jsou v mlze. Mlha se také valí přes Štrbské pleso.

Dojdeme na nádraží zubačky a električky ve Štrbském Plese, kde si zjistíme spoj, usedáme do restaurace na čaj s rumem a čekáme. Náš pobyt v Tatrách končí.

Závěr

Celkově jsem byl z letošního pobytu ve Vysokých Tatrách nadšený. Počasí až na poslední den a možná částečně předposlední den nám vyšlo. Polskou část Vysokých Tater lze jen doporučit. Polské Vysoké Tatry jsou neprávem opomíjené hory, které ukrývají mnoho krás. Působí na mě trochu jiným dojmem, než slovenské. Jako by se jednalo o jiné hory. Také mě připadaly náročnější (Orlí stezka, Swinica, Zawrat …) a tím pádem i nebezpečnější. V Popradu se dovídáme, že existují autobusové spoje, které nejde najít v internetových jízdních řádech, které jezdí mezi Popradem a Zakopanem, pravděpodobně přes přechod Lysá Poľana, což lze doporučit jako nejjednodušší způsob, jak se dostat do Polska.

Fotogalerie

• Polské Vysoké Tatry
• Za orly na Orlí stezku
• Plesa polských Vysokých Tater