Neznámým severem

  • Randus Petr
  • 20.11.2017
  • 0:00
  • Změněno: 25.10.2017 | 18:05

Frýdlantský výběžek, druhé nejsevernější území naší republiky, nepatří jako celek k významnějším turistickým oblastem. Jsou tu sice Jizerském hory a pod nimi Frýdlant s nádherným hradem a zámkem, Hejnice a Lázně Libverda s Obřím sudem, ale dál na sever ostatní území na své objevení teprve čeká. Na druhou stranu zde najdeme klid, kteří mnozí hledáme po dnech práce, ruchu a neustálého duševního vypětí. Výlet začneme ve Višňové, kam se dostaneme nejen automobily, ale i vlakem z Liberce nebo autobusem.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

Višňová

Obec Višňová je dnes známá jako asi nejčastěji povodněmi zaplavovaná obec v ČR. Protéká tudy jinak velmi na svém toku hezká říčka Smědá. Poprvé se ves uvádí v roce 1334, kdy zde sídlil Petrus de Wicgnandisdorf, kostel je doložen od roku 1346, ale stál již na konci 13. století. Dnes ho vidíme v barokní podobě s věži s osmibokou nástavbou s zakončenou cibulovou bání. Ve vsi najdeme pěkné, i když někdy méně udržované, hrázděné, roubené a podstávkové domy.

Start – procházka obcí

Výlet začneme u železniční zastávky i zastávky autobusu, rozcestník turistických cest je nedaleko na křižovatce silnic. Prochází tudy žlutá, zelená a Pašerácká naučná stezka. Po jejich značkách se vydáme do středu obce, projdeme kolem školy, obchodu, pošty a na křižovatce zahneme vpravo po hlavní silnici. Zastavme se u druhého stavení po levé ruce, čp. 79. Vidíme, že jde o cihlový domek postavený na široké kamenné terase se šikmým nájezdem. Jak před lety zjistil autor článku, jde o zbytek místní tvrze, která je známá od 16. století. Objekt je soukromý, proto vstup je možný pouze na požádání.

Od tvrze se kousek vrátíme směrem ke křižovatce, ale po místní komunikaci vlevo dojdeme k výše popisovanému kostelu. Na zdi najdeme několik náhrobků místních šlechtických majitelů a vedle v bývalé márnici malé muzeum. Od kostela sejdeme k Višňovskému potoku a k hraničnímu přechodu.

Pohanské kameny

Od hraničního přechodu se po zelené vydáme k Pohanským kamenům nad obcí. Jde o skupinu mohutných balvanů z rumburské žuly, kde na jejich horní ploše jsou nehluboké skalní mísy. Ty lidi kdysi považovali za bývalé obětiště. V roce 1895 zde měl výklad k členům lužických antropologických společností berlínský přírodovědec dr. Virchow, což připomíná již skoro nečitelná pamětní deska u železného schodiště.

Obr. 1. Pohanské kameny

Hradiště Loučná

Od Pohanských kamenů se dáme kousek do kopce, resp. na horní okraj lesíku nad námi, kde zahneme vpravo luční pěšinou k malé skupině stromů na vrcholu návrší (Pohanské kameny, 297 m). Odtud si to namíříme vpravo rovnou k motokrosovému závodišti pod námi, zahneme na něm vlevo a obejdeme plot stavení. Po příjezdové cestě k domkům vlevo sejdeme k malému rybníčku. Za ním odbočíme pěšinou vlevo a dojdeme opět na hlavní silnici od Višňové. Jdeme dál po silnici přes osadu Filipovku, založenou v roce 1723. Za domem čp. 1 před křižovatkou odbočíme na luční a pak lesní pěšinu a zkrátíme si tím serpentiny směrem k Andělce. Pak na konci lesa zahneme ze silnice opět vlevo a po okraji pole dojdeme do osady Loučná. Mineme křižovatku s křížkem a pak po prudkém stočení se vpravo na křižovatce odbočíme vlevo. Dojdeme na okraj lesa a krátce v něm i ke hradišti Loučná. To existovalo někdy v 9. až 10. století a šlo zřejmě o strážní, velmi malé opevnění. Je zajímavé, že těžko najdeme v Čechách i v sousedních krajích za hranicemi státu nějaké rozlohou obdobné malé hradiště. Ale určitá podobnost tu je třeba s nedalekými Starými šancemi nad polskou vsí Posada.

Průsečík

Od hradiště se vrátíme do osady Loučná a projdeme jí na hlavní silnici, kde se dáme vlevo směrem na Andělku. U prvních hospodářských budov Andělky vpravo spatříme zajímavý pomník. Setkávají se zde 15. poledník a 51. rovnoběžka. Takových míst průsečíků rovnoběžek s poledníky je v ČR pouze deset, a tento je z nich nejsevernější a dosud (2017) také nejdůstojněji upravený.

Obr. 2. Průsečík rovnoběžky s poledníkem v Andělce

Cíl – Višňová

Od průsečíku se vrátíme kousek zpět do zatáčky silnice, kde nalezneme značky NS a zahneme po nich vpravo. Po pár metrech narazíme na další křižovatce na žlutě značenou cestu a cyklostezku 3016. Po nich zahneme vlevo k jihu. Projdeme lesem přes osadu Saň, kde se dostaneme za rybníčkem do blízkosti státní hranici. Jdeme dál po žlutých značkách, ale pak asi po 350 metrech zahneme vpravo k jihu na cestu, která vede po východním okraji protáhlé louky. Na druhé straně louky vpravo běží opět státní hranice, my však před koncem louky zahneme vlevo mírně do lesa a sejdeme do údolí bezejmenného potůčku. Můžeme podél jeho toku pokračovat vlevo až na silnici, ale lze také na křižovatce odbočit prudce vpravo, přejít přes potok a pak se stočit vpravo a dojít na okraj lesa. Od něho je jen kousek opět na zmíněnou a nám již známou silnici od Višňové k Filipovce. Po ní jde i žlutá značka, která nás vpravo dovede do cíle ve Višňové.

Obr. 3. Višňoví, domek na zbytcích tvrze

Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je žlutá cesta před osadou Saň 325 m, nejnižším pak Filipovka 228 metrů nad mořem. Celkově po cestě nastoupáme pouhých 250 metrů. Trasa je vcelku vhodná i pro terénní cyklistiku.

diskuse

vložit nový příspěvek