Langtang a okolí – čtvrtý dopis
- Petr Louženský
- 5.10.2009
- 0:00
- Změněno: 1.10.2009 | 20:28
Čtrvtý a poslední dopis z Nepálu. Článek popisuje trek v okolí Langtangu a cetu z Káthmándů do Langtangu.
Ahoj všem z Nepálu, namaste!
Asi naposled takhle hromadně. Na mail se ale určitě ještě dostanu, tak klidně pište.
Poloha: Syabrubesi, zapadákov necelých 15 km od hranic s Tibetem, výchozí a zároveň konečný bod mého posledního treku. Z letargie se vesnice probudí na chvíli vždycky večer, když dorazí autobusy z civilizace.
Čas: 17:05 místního času
Počasí: dneska pěkně, ale je už znát, že se blíží monzun…. Treková sezóna pomalu končí.
Zdravotní stav: po dvoudenním sestupu z 3800 m do 1500 m mě bolí levý koleno, ale jinak OK. Stolice stále standardní.
Psychický stav: stále nadšení, ale už se těším domů… český jídlo, pivo, čeština, holky… 🙂
Obr. 1. Bezejmený vrchol nad vesnicí Langtang
Tak mám za sebou trek do údolí Langtang. Musím říct, že ačkoliv tady nejsou hory věhlasných jmen a vršky jsou řádově o cca 1000 metrů nižší než ty v oblasti Annapurny, líbil se mi tenhle trek víc. Ale pěkně popořádku. Všechno začalo jednoho dne v Káthmándú na autobusáku v cca 6:30 ráno. To se dal do pohybu indický stroj značky Tata směrem do Syabrubesi. Syabrubesi leží vzdušnou čarou nějakých 40 km na sever od Káthmándú, po silnici je to asi 120 km a cesta trvala 9 hodin. To už asi napoví, že to byla hrůza. První 3 hodiny se jelo po silnici, posledních 6 po kamenité cestě přilepené vysoko na skále nad údolím řeky. Střídal se utýraný řev motoru a kvílení brzd. Do toho z repráku ječela nepálská pop music, buddhisticky mnich sedící přede mnou mi soustavně drtil kolena svou sedačkou (za to ale nemohl) a nablblej nepálskej voják sedící vedle mě se ze mě pomoci svých pěti anglických slov pokoušel dostat, jestli je lepší Indie, nebo Nepál. Bus při tom každou chvíli balancoval někde nad propastí. Po osmi hodinách jízdy, kdy už jsem byl napůl šílený a nevěděl jak si sednout, jsem se sám sebe začal ptát, jestli je úplně normální, když tohle všechno člověk podstupuje zcela dobrovolně…. Jinak to byl takový napůl autobus, napůl náklaďák. Místní se vraceli z města a vezli si spoustu nákupu. Ulička byla po kolena naplněna krámama (koberec, nova televize, pytle s čímsi….) a další hromady byly na střeše, včetně dalších pasažérů. Jeden Švýcar mi nahoře v horách říkal, že u nich v busu několik místních soustavně blilo, tak to jsem asi ještě z těch šťastnějších :-). Komický je, že když tenhle příšerný střep dorazí do cíle, jde řidič někam na pivo, nebo za děvkami, nebo kam se v téhle díře vůbec dá jít 🙂 a pohunek (v každým busu jsou dva) začne autobus pečlivě pucovat, aby byl na zítřejší jízdu zpátky do města jako ze škatulky…. Večer se tu sešly tři busy a u všech to probíhalo naprosto stejně.
Obr. 2. Pohled z Langtangu – Nepál
Kyanjin Gompa (3800 m)
Cestu jsem tedy přežil a druhý den se vydal na trek. Na rozdíl od Annapurna base campu je tenhle trek jednodušší, protože se jde skoro pořád jen nahoru. Do cíle, což je Kyanjin Gompa, se člověk dostane po třech dnech cesty podél řeky. Tohle místo leží ve vysoko položeném údolí, které je obklopené nádhernými horami. Vysokohorské pastviny, na kterých se pasou jaci a koně, buddhismus, spousta lidi připomínajících spíš Tibeťany než Nepálce… Kouzlo Kyanjin Gompy je v tom, ze se odtud dá vyrážet na výlety po okolí – vyběhnout na nějaký vršek pro lepší výhled (já byl v 4770 m), prozkoumat okolní ledovce atd atd. Já tam strávil tři noci a bylo to super. Včera jsem vyrazil zpátky dolů, dneska dorazil do Syabrubesi. Tolik asi v kostce události posledních dnů. Nemilou věcí je to, že se mi porouchal foťák. Nefunguje zadní displej, vypadá, že uvnitř praskl. Fotím tedy jako za starých časů aniž bych se mohl podívat co jsem vlastně vyfotil. Teď se teprve ukáže, jestli umím fotit :-).
Obr. 3. Langtang Lirung (7 245 m n. m.), nejvyšší hora Langtangu – Nepál
Jeden zajímavý postřeh: Jak už jsem psal, Nepálci jsou opravdu fajn, příjemní, milí. Maji ale jednu poměrně nechutnou vlastnost. Oni nesmrkají, ale všechno dostávají ven v podobě jakýchsi chrchlu. Asi si dokážete představit, jakými zvuky je to doprovázeno. Ozve se šíleně nechutnej zvuk, něco jako „chrrrrrrrr!!!!“ a nasleduje odplivnuti. Někteří to dotáhli tak daleko, že má člověk pocit, ze se dotyčný musí obrátit naruby. Dělají to všichni, všude a pořád… Třeba po ránu na ztichlé ulici, to je opravdu „koncert“. Jestli zrovna obědváte, tak se omlouvám :-).
Obr. 4. Řeka Langtang Khola – Nepál
Další plány: zítra ráno odjíždím autobusem do Káthmándú, jízdenku hrůzy jsem si před chvilkou koupil. Klad jsem maníkovi na srdce, ať mi dá nějaký místo, kde je trochu víc místa pro nohy. Doufám, že to, že jsem o dvě hlavy vyšší než on, ho přesvědčilo. V Káthmándú omrknu co jsem ještě neviděl (když Bůh, indická technika a řidič dovolí) a 23.5. ráno letím do Dili, odtud do Londýna, kde budu muset nějak přečkat noc a 24.5. v 7 ráno letím do Prahy. V neděli v poledne už budu, doufám, sedět u stolu s dobrým českým jídlem :-).
Mějte se fajn a pište ještě.
Petr