Kláštorisko je významný turistický bod v severní části Slovenského ráje. Kromě restaurace, která je jedinou horskou chatou v severní části národního parku, se na Kláštorisku, jak již název napovídá, nacházejí ruiny starobylého kartuziánského kláštera.
Kláštorisko je významné hned ze dvou důvodů. Na Kláštorisku se nachází horská chata, jediná v severní části národního parku, ale hlavně se zde nachází pozůstatky středověkého kláštera, odtud také název Kláštorisko. V ruinách (zřícenině) starého kláštera můžeme vidět několik málo budov, které mají střechu, mnoho vysokých zdí, ale bez střechy a ještě více kamení, které jen naznačují obrysy dávných zdí. O klášter se nyní stará nezisková organizace Kláštorisko, která má za cíl záchranu a revitalizaci kulturní památky, středověkého kartuziánského kláštera. Kromě samotných pracích na klášteře se věnuje také vědecké činnosti v oboru dějin, konkrétně dějin působení řehole kartuziánů na Slovensku a spišských dějin. Nezisková organizace Kláštorisko na toto téma již vydala řadu vědeckých publikací a také zorganizovala několik vědeckých konferencí. To vše se dovídáme z informační cedule, kde se také samozřejmě dovídáme mnoho zajímavostí o samotném klášteru, nejen o neziskové organizaci Kláštorisko.
Obr. 1. Kláštorisko – Slovenský Ráj
Do kláštera se platí dobrovolné vstupné, které návštěvník zaplatí při vstupu, nebo při odchodu. Stejně tak zde lze koupit informační, nebo propagační materiály. Vstupné vybírá nezisková organizace Kláštorisko.
Pojďme se nyní seznámit s klášterem a jeho historií stručným výtahem informací z informačních cedulí. Informace jsou k dispozici ve slovenském a anglickém jazyce.
Nacházíme se na malé náhorní plošině zvané Kláštorisko, která se nachází v nadmořské výšce od 750 po 800 metrů na mořem. Z náhorní plošiny je výhled na celou Spišskou kotlinu. Výhodné strategické pozice náhorní plošiny si všimli již původní obyvatelé Spiše a vystavili zde opevnění ze dvou relativně přístupných stran. Dle nejnovějších poznatků archeologického výzkumu jsou nejstarší známé stopy po opevnění již z období Halštatu, přibližně 500 let před našim letopočtem. Halštat (Doba halštatská) je historické období (7. stol. před našim letopočtem až cca 450 let před našim letopočtem), kdy se jednak v Evropě objevují Keltové a také obyvatelé Evropy získávají dovednosti nutné ke zpracovávání železa.
Obr. 2. Kláštorisko – Slovenský Ráj
Ve 12. a 13. století bylo na místech starého hradiště postaveno hradiště nové, chráněné dvěma hradbami. Opevnění se nacházelo v přístupné západní části skalnatého masivu. Na opačné severovýchodní straně byla objevená strážní věž ze dřeva. V jejich útrobách archeologové nalezli spoustu hliněných předmětů z 12. a 13. století. Z písemných pramenů víme, že se tato lokalita nazývala Strážný vrch, později Skala útočiska.
V polovině 13. století dochází k opevnění vrchu hradbou dlouhou asi jeden kilometr. Šířka hradby byla mezi 150 až 170 cm. Pevnost o rozloze 90 ha sloužila jako útočiště v dobách Tatarských nájezdů, odtud plyne název Skala útočiska. Ve zmíněné pevnosti, v ochraně hradeb, později vznikl klášter, který sloužil jako centrum řádu kartuziánů. Zakládací listina je z roku 1299 a spišscí Sasi jej v ní darovali kartuziánům, aby zde na památku záchrany před Tatary postavili klášter. První mniši, otec Andrej a jeho společník, pocházející z obce Žice ve Slovinsku, zde v letech 1305 – 1307 dohlíželi na stavební práce.
Obr. 3. Kláštorisko – Slovenský Ráj
Dnes se pozůstatky kláštera nacházejí v zalesněném terénu o rozloze asi jeden hektar. Komplex kláštera byl obehnán a chráněn zhruba jeden metr širokou hradbou s dvěma vstupy. V komplexu se nacházel hospic, kostel a další objekty, které tvořily tak zvaný horní klášter a byly přístupné severním vchodem v hradbách. Střední klášter byl vytvořen podle benediktinského modelu, ve kterém je křížová chodba napojená na svatyni. Dále následoval Priorov dom, jídelna a budovy poskytující ubytování.
Půdorys kostela opisuje obdélník o rozměrech 30 x 6.5 metrů a na informační ceduli je poměrně přesně popsáno, jak v dávných dobách vypadal kostel uvnitř. Vše je podloženo nálezy z archeologického výzkumu. Dolní klášter tvořil dvůr o rozměrech 40 x 40 metrů.
Poblíž komplexu kláštera se nacházely dvě umělá jezírka, jejichž pozůstatky jsou patrné dodnes. Z archeologických nálezů (podkovy a kovářské náčiní) je patrné, že v klášteře byla kovárna a možná také stáj. Prozatím se nepodařilo lokalizovat žádné hospodářské budovy určené pro dobytek, vše ale nasvědčuje tomu, že zde nějaké byly.
Největšího rozmachu zažíval klášter na přelomu 14. a 15. století. Naopak v 15. století klášter několikrát vyhořel. Jednou jej vypálili husité, podruhé byl vypálen tak zvanými „bratríky„, kteří se usadili na nedalekém Marcelovom hradě. Po těchto pohromách se mniši přestěhovali do Levoče, kde však působili jen krátce a opět se vrátili na Skalu útočiska, kde se nyní nacházíme. Roku 1478 začali klášter rekonstruovat.
Obr. 4. Kláštorisko – Slovenský Ráj
V 1. polovině 16. století ztratil klášter svou původní funkci a v období složité politické situace přešel roku 1530 do rukou města Kežmarok. Roku 1543 napadl klášter loupeživý rytíř Matej Bašo z Muránského hradu, který jej vyplenil a dále objekt využíval pro vojenské účely. Kartuziánští mniši se pak definitivně přesunuli do jiných klášterů u řeky Dunajec, konkrétně do Lechnice a Červeného kláštoru.
Tolik nejzajímavější informace z informační cedule. Prohlédneme si Kláštorisko, uděláme mnoho fotografií, zaplatím dobrovolné vstupné a zajdeme se posilnit do nedaleké restaurace.
V srpnu roku 2015 jsem strávil týden ve Slovenském ráji a prošel jsem několik roklin v jeho severní části.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů