Další den v emirátu Dubaj se rozhodneme začít na pláži. U stanice metra nás čeká nepříjemné překvapení, které nás však neodradí. Kousek od pláže Jumeirah beach Park je známý luxusní hotel Burj Al Arab, na který se chceme také podívat.
Druhý den v emirátu Dubaj se rozhodneme vykoupat v moři a navštívit nějakou pláž. Na pláži strávíme čas kolem poledne, což obecně není dobrý čas pro pobyt na pláži, zvláště v Dubaji, kde se teploty blíží padesátce a slunce je dost silné. Na odpoledne ale máme jiný program, takže se nedá nic dělat.
Před snídaní jdeme zkušeně nejprve na recepci pro kupóny, které předáme v restauraci obsluze. Snídaně probíhá ve stejné sestavě jako včera. Tedy my a jedna kompletní rodina podle vzhledu muslimů, kteří i když již vyšlo slunce, tak v době Ramadánu normálně jedí a pijí.
Po snídani si bereme věci z pokoje a asi v 10 hodin dopoledne vycházíme do ulic Dubaje. Máme namířeno k nejbližší stanici metra. Zde nás však čeká překvapení. Metro nejede. Je v něm prováděná pravidelná rekonstrukce. Mám pocit, že taková odstávka je každý pátek dopoledne. Máme tedy smůlu a nezbývá nám nic jiného, než taxi. Pláž je přece jen dost daleko. Cesta taxikem nám trvá více než půl hodiny.
Jumeirah beach Park je nejen pláž, ale celý areál v „lepší“ čtvrti Jumeirah. Oplocený areál obsahuje kromě samotné pláže i oblast se zelení připomínající park. Do areálu se platí vstupné 5 Dirhamů na osobu. Po zaplacení vstupného vcházíme do zeleně. Zeleň je „provrtaná“ cestami, na kterých jsou lavičky. Zelení rozumím nejen trávníky, ale také keře a stromy, většinou palmy. Park a samotná písčitá pláž jsou spojeny několika dřevěnými mosty. Na pláži jsou také místy nějaké palmy, stolky s lavičkami pod malými stříškami a převlékárny. Vzhledem k tomu, jak se místní náboženství staví k odhalování (spíše k zahalování) těla, není vhodné se převlékat jinde než v převlékárně. V době Ramadánu je možné také převlékárnu využít k tajnému až spikleneckému napíti se vody. Toho samozřejmě využíváme. Nejsme samozřejmě jediní kdo v kabinkách potají pije. Nejparadoxnější na celé věci je skupinka, podle vzhledu jasně místních lidí, kteří jdou do kabinek a v taškách nesou láhve s vodou. Tím si vybudují svůj celkový dojem z probíhajícího náboženského svátku, jako by šlo jen o přetvářku.
Obr. 1. Jumeirah beach Park
Na pláži bylo zajímavých několik věcí. Písek byl bílý, což jsem ještě snad na žádné pláži neviděl. Voda byla hodně teplá, což by při těchto teplotách asi nemělo být překvapující. Také zde není mnoho lidí, což je možná tím, že jsme v Dubaji mimo hlavní turistickou sezónu, ve velkých vedrech kolem poledne a navíc jsme v Dubaji v době Ramadánu.
Na pláži jsou převážně cizinci. Tištěný turistický průvodce radí ženám na plážích v Dubaji jednodílné plavky. Díky toho, že zde jsou převážně cizinky, není tato konvence příliš dodržována.
Na pláži jsme asi tři hodiny a vydáváme se vstříc dalším dobrodružstvím a poznáním. Na pláži, tedy přesněji v převlékárnách, dopijeme své zásoby vody. Kousek od východu je automat s plechovkami, případně PET láhvemi. Vhodíme do něj nějaké mince, které se zaseknou a nic nevypadne. Už tam patrně bylo několik takových mincí vhozeno před námi. Kousek je nějaký kohoutek s vodou, ale příliš jí nevěříme. Obáváme se že voda není pitná, proto jí nepijeme, vlastně kromě Milana. Opouštíme tedy Jumeirah beach Park bez zásob vody, což byla skoro osudová chyba.
Obr. 2. Burj Al Arab – Dubaj
Vydáváme se pěšky k nedalekému hotelu Burj Al Arab. Trasa není příliš dlouhá. Odhaduji tak něco kolem jednoho kilometru. Po cestě krutě doplácíme na nedostatek vody. Před tímhle je nutné varovat. Pro člověka zvyklého na naše podmínky je opravdu velký problém se procházet po městě, kde teploty dosahují přes 45 stupňů Celsia ve stínu. O to větší problém je, pokud člověk nemá vodu. Ke zhroucení jsme neměli daleko a to jsme neměli vodu maximálně tři čtvrtě hodiny. Sám jsem nečekal, že vedro na mě a nejen na mě může mít tak zdrcující účinky. Díky této zkušenosti si dokážu představit smrt na poušti. Ostatně v Dubaji jsme vlastně na poušti.
Po cestě se zastavíme na autobusové zastávce, kde je, tak jako v jakékoliv jiné autobusové zastávce, klimatizace. Čekárny autobusových zastávek mají velké dveře, které za sebou každý příchozí zavře a uvnitř je klimatizovaný prostor. Autobusové zastávky lze v Dubaji obrazně chápat jako takové malé oázy na poušti. Více o Burj Al Arab až v příštím díle.
Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.
V srpnu roku 2011 jsem společně s Milanem, Stáňnou a Michaelou navštívil emirát Dubaj ve Spojených Arabských Emirátech.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů