Jízda do Abcházie

Prospali jsme se krásně, jen kohouti trochu kokrhali a Honza už mě taky burcuje. Vyrážíme na autobusák. Tam už nás zdraví pán ze včerejška a volá nám taxi...

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

14. 8. 2011 – neděle

Prospali jsme se krásně, jen kohouti trochu kokrhali a Honza už mě taky burcuje. Vyrážíme na autobusák. Tam už nás zdraví pán ze včerejška a volá nám taxi, které nás doveze k abcházské hranici.

Na gruzínské straně jen ukážeme pas, zapíšou si nás a položí nám několik otázek, jako na jak dlouho jedeme a jestli jen jako turisti a jaká je naše profese. Pak už musíme pěšky kus po silnici s ponurou podmáčenou krajinou okolo a pak přes řeku Inguri. Před mostem je pár vojáků u barikády. Povlávají tu vlajky a pospávají psi. Opodál se tyčí socha v podobě revolveru se zauzlovanou hlavní mířící směrem k Abcházii. Přes most projede jen sem tam auto, ale jako jediná hromadná doprava tu slouží koňský povoz pendlující mezi oběma hranicemi.

Za mostem je abcházská kontrola. Zapíšou si nás a ptají se na to samé, co předtím Gruzíni, jen to trvá déle. Předáváme papír, který jsme vytiskli z mailu od abcházského ministerstva zahraničí a čekáme venku. Přichází tam Gruzínka, která neumí rusky. Voják na ní mluví rusky a ptá se jí na abcházské reálie. Patrně si říká o úplatek. Posléze zjišťujeme od ženských v maršrutce, že se tu úplatky dávají běžně, a že měly štěstí, že dnes nic neplatily. Jen někteří Gruzíni smí překročit hranici. Ti, co pochází z oblasti hned za hranicí (Mingrelijci). Za námi přijíždí na kolech dva další cizinci v krátkých elasťákách.

Hned za hranicí stojí maršrutka do Galu. Většinou tu prý stávají i maršrutky do Suchumi, ale je neděle, a tak už žádná nejede a musíme v Galu přesedat. V Galu už autobus do Suchumi čeká, ale pojede až ve 14.30. Nakonec se však naplní tak, že vyrážíme o hodinu dříve. Při čekání na bus kupujeme na trhu broskve a dojdeme si za pět rublů na WC. Autobus po cestě sbírá další cestující. Jedna paní veze ovci zavázanou v tašce a kuřata v krabici. Autobus se rozdrncá směr Suchumi.

Ovce v autobuse do Suchumi

Obr. 1. Ovce v autobuse do Suchumi

Po chvíli drncání přestane a frčíme po kvalitní nové silnici, takže v Suchumi jsme už v půl čtvrté. Necháme si zastavit hned za železničním mostem a jdeme se ubytovat do hostelu popsaném v Lonely Planet. Cena je tu sice už dvakrát vyšší (500 rublů na osobu a noc), ale máme pokojík pro sebe. Záchod, koupelna a kuchyňka jsou samozřejmě společné a pokoje jsou trochu jak z papíru a od vedle je vše slyšet. Je tu ale poměrně blízko jak na pláž, tak do centra.

Jdeme si zaplavat do Černého moře. Vlny a skoro prázdná oblázková pláž nás hned nadchnou. Mušle tu moc nenacházíme, spíš jen úlomky. Voda není ve srovnání s jinými moři tak slaná, jelikož Černé moře dřív bylo jezerem. Voda je teplejší nez v bazéně v Podolí. Po koupání rozvěsíme mokré plavky v hostelu a jdeme do města na večeři.

Pláž v Suchumi

Obr. 2. Pláž v Suchumi

Ještě před Krasnym (Červeným) mostem najdeme příjemnou hospůdku s dřevěnými stoly. Dáváme si sýr s mátou a maliku (místní specialita – kaše z kukuřičné mouky). Je toho celkem málo, i když kaše je vydatná. Přiobjednáme ještě abcházský sýr a rajčatový salát s okurkou a petrželkou. Vypijeme k tomu dvě výborná, ač lahvová suchumská piva. Zaplatíme i s automaticky přiraženým desetiprocentním dýškem 400 rublů a jdeme se projít do města.

Suchumi - Černé moře

Obr. 3. Suchumi – Černé moře

Suchumi mě oslnilo luxusní promenádou kolem moře s palmami. Po ní se prochází ruské slečinky v nádherných šatičkách a páni v košilích. Některé domy jsou opravené, ruina hotelu Abchazia je zamaskovaná plátnem s namalovanými okny. Obrovské lodě, dřív sloužící jako kavárny jsou poloprázdné. Čiší odtud zašlá sláva přímořského letoviska, které nabývá nový potenciál. Když se začne stmívat, vůbec se tu necítíme v nebezpečí. Malé stromky okolo promenády se barevně rozsvěcují. O kus dál už se prochází ruských turistů na náš vkus až moc, tak se otáčíme a míříme zpět na ubytovnu.

Ceník :

taxi na hranici 10 lari

ubytování v hostelu 500 rublů

článek je součástí seriálu: Gruzie a Abcházie 2011

V létě roku 2011 se Lenka s Honzou vydali do Gruzie a jeji autonomní republiky Abcházie.


diskuse

vložit nový příspěvek