Gran Paradiso
- Lenka Churavá
- 23.02.2015
- 0:00
- Změněno: 22.02.2015 | 18:28
přesuneme se z chaty Chabod na chatu Rifugio Emanuelle II a další den vyjdeme na ledovec Gran Paradiso.
Vittorio Emanuelle II
Dnes jen přecházíme mezi chatami Chabod a Rifugio Emanuelle II. Je to asi 3 hodiny cesty. Jde před námi skupina mladých Italů a za chvíli je předeženeme. Jeden z Italů spadl z kamene, na kterém ležel, ale naštěstí se mu nic nestalo.
Dorážíme do Rifugia a obědváme těstoviny de la cassa (6 eur) a polentu Valdostana (kaše z kukuřičné mouky s máslem a sýrem za 7 a půl eura). Toto je o hodně lepší chata, než chata Chabod. Jedná se o chatu Italského alpského klubu (Club alpino italiano). V těchto chatách mají členové klubu nižší ceny. Ubytování je za 11 eur a s večeří a snídaní za 30 eur. Velký pokoj v podkroví, kde bydlíme je tak nízký, že se tu dá chodit jen v předklonu. Je to asi pro 40 lidí a je zde plno. Ale pořád je to přívětivější než v předešlé chatě. Sprcha je tu ale také za 3 eura.
Obr. 1. Rifugio Vittorio Emanuelle II.
Honza se seznamuje s dvěma Belgičany a domlouvá se, že s nimi půjde zítra na Gran Paradiso. Já chci raději odpočívat. Budou vstávat ve čtyři ráno. Na ledovce se běžně musí vstávat takhle brzy, aby sníh ještě nebyl rozměklý a šlo se po něm dobře. Cesta na Gran Paradiso není těžká. Když je člověk aklimatizovaný trochu na výšku málo přes 3000 metrů, vyjde na Gran Paradiso snadno. Měl by mít samozřejmě veškeré vybavení na ledovce, měl by se navázat na lano nejméně ve dvou a měl by se naučit záchranu při pádu do trhliny. Ale chodí tam běžně i lidi nenavázaní. V tomto ledovci prý trhliny moc nejsou, ale já bych to neriskovala.
Odpoledne jdou kluci v rámci aklimatizace a tréninku na začátek ledovce. Jdou procvičovat záchranu, ale ani jeden z nich si ji už přesně nepamatuje, ale to zásadní, jak mají vybudovat kotvu z cepínu, vědí.
Obr. 2. Vyráží se před rozedněním
Já se tím směrem pomalu projdu a odpočívám. Večer se bavím se zvláštní mezinárodní skupinkou. Jeden je Rus, druhý Němec, třetí Švýcar a čtvrtý Francouz a jsou spolu na dovolené. Baví se vždycky dva mezi sebou jedním jazykem a všichni dohromady asi anglicky.
Večeře je v sedm, a protože jsme zapomněli říct, že chceme jen jeden chod, dostáváme všechny tři a snažíme se nepřejíst. Nejdřív jsou canelloni (těstoviny ve tvaru velkých trubek – upravené podobně jako lasagne), pak je maso se zeleninou. Zelenina je dobrá, ale maso poněkud tužší a prorostlejší. Pak si dávám broskvový kompot.
Všichni jdou spát v devět, protože většina vstává ve čtyři ráno.
Směrem k La Tresenta
Honza šel na vrchol a já vstávám v půl osmé. Jdu na snídani, kde jsou tři Francouzi, dva Švýcaři a ještě asi dva další stoly. Čaje je dostatek. K jídlu zase chleba s máslem a marmeládou či nugetou. Je tu alespoň výborná pomerančová marmeláda.
Jdu se za 3 eura osprchovat a na výletík vyrazím až v půl jedenácté. Jdu po kamenech směr ledovec, kam chceme jít zítra. Pak ale zjistím, že jsem šla místo toho k hoře la Tresenta.
V půl jedné to otočím a zpět do chaty dorážím ve čtvrt na dvě. Honza už tu byl v poledne a už je osprchovaný.
Výstup na Gran Paradiso
Vstáváme ve tří čtvrtě na čtyři. Převléknu se mimo noclehárnu, abych nerušila, a pak sejdu do jídelny. Vyrážíme v půl páté mezi prvními s čelovkami po kamenech a suti nahoru za předcházející skupinou. U ledovce nasazujeme mačky a už se rozednívá, takže nemusíme svítit.
Obr. 3. Cesta na Gran Paradiso
Stoupáme relativně prudce, ale bezpečně po sněhu a pomalu nabíráme výšku. Pár skupin nás předhání; dostáváme se na rovinu, kde se připojuje cesta z Chabodu. Tady už hodně fouká a davy se zahušťují, maximálně nahoře pár metrů od vrcholu, kde je úzký hřebínek a skupiny se tu dost nebezpečně míjejí. Rychle se fotíme a hned, jak to jde, míříme dolů. Tam už je klid. Scházíme a kocháme se výhledy na Mont Blanc. Dole sundáváme mačky. Na chatě jsem v poledne.