Cinandali – Lagodechi

Rozloučili jsme se s Mamukovou rodinou a jdeme do muzea.

hodnocení článku
  •  

Nikdo nehodnotil


Vaše hodnocení

26. 8. 2011 – pátek

Rozloučili jsme se s Mamukovou rodinou a jdeme do muzea. Při prohlídce nám paní průvodkyně navrhne, že u sebe doma poskytuje ubytování za 20 lari. Vzali jsme si adresu a řekli, že se v případě potřeby stavíme.

Dnes chceme jet do Cinandali na ochutnávku vína. Nasedneme na mašrutku a za chvíli jsme tam. Statek najdeme celkem bez problému. Nejdřív je prohlídka a pak už ochutnáváme. Víno je výborné. Nejprve se podává bílé, ale to není nic moc. Potom už se nalévá červené od nejhoršího k nejlepšímu. Poslední jsou Kindzmarauli, Mukuzani, a nakonec Chvančkara. Kindzmarauli je spíše sladší, pro ženy, Mukuzani trpčí, pro muže a Chvančkara úplně nejlepší, pro všechny. Červená vína jsou lahůdka.

Vylezeme z vinného sklepa a šíleně prší. Jdeme hned na maršrutku zpátky, protože co tady. Jedeme do Telavi. Jdeme v dešti k paní, co nám ráno nabízela ubytování. Ptáme se na cestu v obchodě a pán s náma skočí do auta před obchodem a už nás tam veze. Po cestě se ptá kolemjdoucích.

Najdeme to a z domu vyleze mladý Gruzín. Hned nás vede do domu. Uvnitř je to krásně prostorné – veliký obývák s vysokánským stropem a nahoru schodiště, vedoucí k pokojům pro hosty. Tam nás ubytuje. Na zábradlí jsou vyvěšené krásné obrazy. Zjišťujeme, že většinu maloval bratr toho Gruzína a některé jeho maminka.

Jdeme ještě do města napapat se. Jdeme na autobusák, a tam je supr malinkatá hospůdka. Později přichází Ir a Polák. Zvláštní dvojka. Vypráví, jak byli na Kazbeku. Vylezli na vrchol bez navázání, jen s mačkama a cepínama. Blázni, ale tiše závidíme.

Pak se vracíme zpět k paní. Chvíli odpočíváme, a pak se vrací z muzea paní domácí. Je nadšená, že jsme opravdu přišli a hned jde vařit. Tak výbornou hostinu jsem dlouho nezažila. Kuřecí v omáčce, sýr, hroznová marmeláda a úžasně dobrý chačapuri (sýr zapečený v placce – typické gruzínské jídlo). K tomu popíjíme domácí víno, které je lepší, než to z Cinandáli. Úžasný. H. nadhazuje téma Abcházie a atmosféra tuhne. Mladý Gruzín vysvětluje postoj Gruzie a názor, že má na Abcházii plné právo. Nakonec naštěstí přestaneme mluvit o politice a hovor se obrátí k obrazům. Pak jdeme spát.

27. 8. 2011 – sobota

Ráno nám paní při placení dá ještě flanděru toho supr vína a za jídlo nic nechce (ale stejně jí dáváme víc). Jdeme na autobusák a frčíme maršrutkou do Lagodechi. Od zastávky v Lagodechi dojdeme do národního parku asi za hodinu. Tam nám sdělují, že tu hrozně pršelo a byly povodně, takže některé cesty jsou neprůchodné a asi se nikam nedostaneme. Stavíme stan, jdeme nakoupit a na pivo. V krámě nás osloví aktivní děda a říká, že tak strašně velkou vodu tady neviděl, co je živej.

Po pivu jdeme zpět do parku a spát. Já jsem někde zapomněla karimatku, takže smůla, spim na zemi.

článek je součástí seriálu: Gruzie a Abcházie 2011

V létě roku 2011 se Lenka s Honzou vydali do Gruzie a jeji autonomní republiky Abcházie.


diskuse

vložit nový příspěvek